Po třech dekádách je v Letech místo vepřína památník obětem romského holokaustu
Domácí
V Letech u Písku byl 23. dubna slavnostně otevřen památník věnovaný obětem romského holokaustu. Na místě bývalého vepřína tak po třiceti letech vzniklo pietní místo. Zmizení Romů a Sintů za druhé světové války zůstává ale i nadále pro velkou část veřejnosti neznámou částí dějin. „V době komunistického režimu se o tomhle tématu vůbec nesmělo mluvit," říká Karolina Spielmannová z Muzea romské kultury, státní příspěvkové organizace, která se na otevření památníku podílela.
Proč trvalo tak dlouhou dobu, než v místě bývalého romského koncentračního tábora vzniklo pietní místo?
Samotné postavení toho památníku byla asi roční záležitost. Celý proces ale trval celých třicet let od prvních zmínek a od otevření toho historického faktu, že na místě, kde stál velkokapacitní vepřín, byl předtím takzvaný cikánský tábor. Byl to tábor koncentrační a shromažďovali tam Romy a Sinti z protektorátu Čechy a Morava. Následně je transportovali do Auschwitz-Birkenau.
Třicet let je ale opravdu dlouhá doba.
Ano, to je. Je ale potřeba si uvědomit, že i za těch třicet let udělala společnost obrovský krok dopředu. Také nebyla dlouho politická vůle, aby byl vepřín odkoupen, zdemolován a následně postaven památník. Všechno mělo svůj proces. Odkup vepřína proběhl v roce 2017 a patří obrovský dík vládě Bohuslava Sobotky za zásluhy o to. Následně mohl začít proces budování památníku. Zásluhy na tom má i tehdejší ministr kultury Daniel Herman.
Vůle odkoupit vepřín chyběla dlouho ze strany státu, nebo majitele vepřína?
Na začátku určitě ze strany státu. Jsou zmínky o tom, že se stát s vlastníkem vepřína vůbec nebavil. Postupně, jak se společnost vyvíjela a tlak z její strany byl větší, tak se otevřelo jednání o tom, za jakou cenu se vepřín bude odkupovat.
Židovský holokaust ale v České republice opomíjený není. Proč se lidé dlouhou dobu o ten romský nezajímali?
Holocaust Romů a Sintů se také nazývá zapomenutým holocaustem. Je to z toho důvodu, že v době komunistického režimu se o tomhle tématu vůbec nesmělo mluvit. Zároveň se musíme podívat i na ty Romy a Sinti, kteří tady tyhle hrůzy přežili. Oni dlouhou dobu svá utrpení nesdíleli a nechávali si zkušenosti s holokaustem pro sebe. Až postupem času dostali odvahu k tomu, že začali své vzpomínky předávat dál svým dětem. Samozřejmě následně se k tomu připojili i historici.
I to, že na akci vystoupilo několik známých osobností včetně prezidenta Petra Pavla značí, že téma romského holokaustu přestává být ve společnosti tabu...
Těch osobností vystoupilo velké množství. Je potřeba říct, že otevření památníku v Letech je velká společenská událost nejen pro Českou republiku, ale prakticky pro celý svět. I díky tomu, že jsme měli mezi sponzory nejen stát, prostřednictvím Ministerstva kultury, nebo donory. Například Velvyslanectví Spolkové republiky Německo v Praze nám přispělo na venkovní expozici a hlavním donátorem byly fondy EHP, což jsou fondy Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Takže ten dosah byl velký a pozornost byla upírána na památník v Letech prakticky z celé Evropy i světa.
Jak je památník koncipovaný?
Po příjezdu na hlavní parkoviště památníku uvidíte obrovskou betonovou stěnu, která má symbolizovat reálný svět od těch hrůz, které se děly. V samotném areálu najdeme návštěvnické centrum, které má multifunkční sál a také má vnitřní expozici. Ta je audiovizuální a ukazuje záznamy rozhovorů s pamětníky nebo záznamy úředních listin. Celé to nějakým způsobem uvádí návštěvníka do tématu a provádí ho historií.
Jakou podobu má venkovní expozice?
V exteriéru je takzvaná Stezka paměti. Ta vede od návštěvnického centra do horní části areálu, kde je pietní kruh, který lemuje pomocí betonového chodníku prostor bývalého takzváného cikánského tábora. Na betonovém chodníčku najdete jednotlivé paprsky se jmény vězňů, o kterých víme, že tam byli. Je to 1294 vězňů. Najdete tam informace jako je jméno, datum narození, informace o tom, jestli odjeli do Auschwitz nebo tam zemřeli. Pietní kruh je i místo, kde návštěvník může uctít památku obětí. V rámci venkovní expozice jsme zachovali i dvě torza jedné z hal vepřína. To byl záměr, protože to, že byl na tom místě velkokapacitní vepřín, je už v tuhle chvíli součást historie. Považovali jsme za důležité to ponechat v expozici, aby měl návštěvník kompletní historická fakta a mohl si místo komplexně prožít.
Co se dnes ví o fungování tábora?
Tábor byl určen pro cikány, cikánské míšence a osoby žijící po cikánském způsobu. Byli v něm uvězněny celé rodiny, včetně malých dětí, těhotných žen nebo seniorů. Zkrátka tam byly koncentrovány a dále transportovány celé rodiny. Velmi rychle byla v táboře překročená kapacita, pro kterou byl původně určený. Životní a hygienické podmínky tam byly opravdu velmi tristní. Vězni neměli dostatečné oblečení, neměli obuv, neměli přístup k jídlu. Šířil se zde tyfus, konkrétně skvrnitý.
V Letech tedy docházelo pouze ke koncentraci, ale ne likvidaci?
Docházelo tam ke koncentraci a byly tam takové podmínky, ve kterých mnoho lidí nebylo schopno přežít. Tohle se týkalo převážně dětí a seniorů. Ti co zemřeli, byli pohřbeni nejdříve na farním hřbitově v Mirovicích, následně na nouzovém pohřebišti, které bylo nedaleko tábora. Teď je tam kulturní památka Lety. Ti, co přežili, byli potom v květnu 1943 transportováni do Auschwitz-Birkenau.
Podíleli se na romském holocaustu i Češi?
V obou cikánských táborech, v Letech i v Hodoníně u Kunštátu, byli dozorci z řad československých četníků. Takže ano.
Žijí ještě dnes pamětníci romského holokaustu?
Muzeum romské kultury spolupracuje s rodinami, kde byli přeživší romského holocaustu. Ale troufám si říct, že velká část z nich už nežije. My spolupracujeme s druhou, třetí generací potomků přeživších. Je důležité říct, že v rámci procesu budování nového památníku, který začal krajinářskou architektonickou soutěží vyhlášenou v roce 2019, se podílejí na realizaci i potomci přeživších. Byli například v porotě soutěže. Po celou dobu budování probíhaly pracovní skupiny, ve kterých se řešila jednak expozice, ale i podoba památníku.
Proč jste do realizace zapojili i potomky pamětníků?
Chtěli jsme, aby vše bylo v souladu s důstojným uctěním památky a aby byli potomci obeznámeni s tím, co bude v expozici o jejich předcích řečeno. Muzeum romské kultury opravdu chtělo, aby byli potomci za pietní místo rádi, byli s ním smířeni. Chtěli jsme, aby to odpovídalo jejich představám. Troufám si říct, že se to z velké části povedlo.
