Směsi pesticidů zůstávají v organismech a mohou ohrožovat biodiverzitu, varuje vědec

Užívání pesticidů v zemědělství má dohru v podobě výskytu reziduí (pozn. red. zbytkové množství, stopové prvky) těchto látek v krajině napříč všemi organismy. Výzkumný tým Lesnické a dřevařské fakulty Mendelovy univerzity ve spolupráci s Výzkumným ústavem organických syntéz a výzkumným centrem RECETOX Masarykovy univerzity zjistili, že stopové látky se v krajině šíří a hromadí prostřednictvím potravního řetězce. „Kumulací a smícháním těch reziduí vznikají takové koktejly, které společným účinkem mohou způsobovat organismům celou řadu problémů,“ vysvětluje Ondřej Košulič z Ústavu ochrany lesů a myslivosti LDF MENDELU.

Jak jste rezidua pesticidů v krajině zkoumali?

Rezidua jsme zkoumali na základě potravního řetězce. A to tak, že jsme vždy zvolili jednoho dominantního divoce žijícího zástupce z jednoho potravního stupně typického pro zemědělskou krajinu. Vzali jsme to přes půdu, která je takový primární zdroj a dále přes rostliny, které jsou primárními producenty. Poté další kategorií jsou býložravci, pro kterou jsme zvolili hlodavce. Ti jsou v zemědělské krajině rozšíření a tím, že žerou rostliny, tak jsou exponovaní i pesticidům. Také jsou důležitou potravou pro různé dravce a sovy. A coby skupinu predátorů jsme zvolili pavouky, kteří samozřejmě v našem prostředí neloví hlodavce, ale zato jsou jedni z nejvýznamnějších a nejpočetnějších bezobratlých predátorů v zemědělské krajině a loví obrovské množství hmyzu.

Jaké potravní skupiny jsou nejvíce ohroženy?

Dá se říct, že nejvíce ohrožené jsou skupiny, které jsou nejvýše postavené v potravním řetězci. Protože jsme zjistili, že se rezidua napříč potravním řetězcem akumulují. To znamená, že nejméně látek bylo zjištěno v půdách a rostlinách. Následovali hlodavci a poté pavouci, u kterých toho bylo zjištěno nejvíce. Takže teoreticky jsou nejvíce ohrožené skupiny predátorů. A samozřejmě pavouky nebo hlodavci to nekončí. V naší studii jsme to měli postavené na těchto zástupcích, ale třeba hlodavce žerou dravci, to znamená káňata, poštolky, sovy, nebo drobné šelmy. Pavouci jsou zase oblíbenou potravou polních ptáků, to znamená třeba pěvců. Takže v jiných druzích se to také samozřejmě akumuluje. A můžou toho ve výsledku v sobě mít ještě více než analyzovaná skupina pavouků jako námi zvoleného zástupce dravců. V posledních letech vyšla celá řada studií, která poukazuje na úbytek početnosti polních ptáků, což se s používáním pesticidů a zemědělskou intenzifikací (pozn. red. zvyšování zemědělské produkce na stejné ploše půdy dodatečnými vklady výrobních prostředků a práce) může docela dobře dát do souvislosti.

Jaký vliv tedy rezidua mají na organismy?

Používání pesticidů je přímý vliv na biodiverzitu, zatímco rezidua, stopové látky zůstávající i nadále v krajině, to je nepřímý vliv. Zjistili jsme, že v organismech byly nakumulované směsi různých pesticidů a že se stopové prvky právě pomocí potravního řetězce v krajině dále rozšiřují. Organismy to nemusí zabíjet, koncentrace těch látek nemusí být veliké, ale směsi a koktejly utvořené z nich mohou mít nějaký společný účinek a způsobovat jim tak celou řadu problémů. Může to ovlivnit jejich rozmnožování, může to mít vliv třeba na komunikaci mezi partnery, u hlodavců může například dojít k narušení plodnosti. Pavouci jsou citliví na některé pesticidy a třeba kvůli nim nepřijímají potravu, což zpomaluje jejich vývoj. U ptáků je známo, že mohou mít křehčí vajíčka. Když na nich samičky sedí, mohou prasknout. Může se stát, že se rezidua přenesou v rámci plodu i mezigeneračně.

Jaké druhy pesticidů jste nejvíce zaznamenali?

Nejvíce asi fungicidy, tedy látky proti houbám a plísním, které byly zastoupeny různými přípravky včetně těch, které u nás nejsou povolené. Dále insekticidy, které k našemu překvapení byly nalezeny i v býložravcích. U nás asi nejpoužívanější herbicid (pozn. red. pesticid používaný k likvidaci nežádoucích rostlin) glyfosát, který se sice používá v ohromném množství, ale na nějaké úrovni se alespoň rozpadá, byl nalezen hlavně v půdě a rostlinách. Je důležité vyzdvihnout, že jsme analyzovali, jaké látky používali zemědělci na svých polích za poslední čtyři roky. Ve směsi reziduí, co jsme v organizmech našli, byl podíl těchto látek minimální. Takže je evidentní, že se ty látky do krajiny šíří z jiných míst. Nacházeli jsme také látky, například karbofurany, které jsou zakázány třeba dvacet let. Tyto látky jsou mezinárodně vedené jako rakovinotvorné. Také jsme ale našli látky, které se v Evropské unii nikdy neprodávaly a nebyly schváleny.

Jak byste to porovnal s ostatními zeměmi Evropské unie?

Je zajímavé, že oproti ostatním zemím Evropské unie, například Nizozemsku, používáme postupně menší množství pesticidů, ale to prostředí je u nás mnohem více zamořeno. Je to dáno i historicky, protože u nás se za minulého režimu používaly škodlivější látky mnohem déle než na Západě, kde se používaly bezpečnější látky, které se od té doby už rozpadly. Při nastoupení Evropské unie mělo dojít k nějakému zlepšení, ale absolutně k tomu nedochází. Jednak EU podporuje nadužívání pesticidů a stále je tu povolená celá řada poměrně rizikových látek .

Další rozdíl je v tom, že střední a východní Evropa mnohem více trpí na prodej falzifikovaných agrochemikálií z Číny nebo Indie. U  podvodných produktů, které jsou levnější a kupují je většinou nevědomky velké firmy, je například přelepená etiketa a vevnitř je sice možná podobná látka, ale s přídavkem škodlivých látek, které ani nikdy nesplňovaly evropské kvóty. Rakousko je třeba dobrý příklad země, která má dobrou zemědělskou politiku. Je tam úplně jiná krajina, je mnohem více rozčleněná, jsou tam mnohem lepší podmínky pro biodiverzitu.

Zkoumali jste také dopad na člověka?

Přímo člověka jsme nezkoumali, ale do budoucna bychom chtěli. Některé látky, které jsou už dvacet let zakázané, ale v těch organismech jsme je našli, jsou prokazatelně rakovinotvorné. Existují už i studie o tom, že lidé v sobě mají stopové množství glyfosátu. A obecně nejvíce jsou samozřejmě ohroženi zemědělci, kteří jsou s takovými látkami v přímém styku.

Ovlivňuje nějak použití pesticidů i momentální změna klimatu, kdy se otepluje dřív a je obecně tepleji?

Určitě mírná zima, kdy vůbec nemrzne, kdy není sníh, také rychlý nástup jara a sucho, tak to jsou úplně ideální podmínky pro rychlejší nástup a přemnožení různých škůdců. Zjistili jsme, že některé postřiky mají při vyšších teplotách výrazný likvidační účinek. Takže nerad vídávám, když někteří zemědělci své pole stříkají při tom největším slunci a teplu, kdy to tím spíše ublíží nějakému užitečnému hmyzu, třeba včelám.

Jde vůbec nějak tyto rezidua z krajiny odstranit? Co můžeme jako jedinci pro změnu udělat?

S tím, že to v krajině už nějak koluje, se nic moc dělat nedá. Abychom minimalizovali rizika šíření těchto látek a jejich dopad na organismy, na biologickou rozmanitost a na člověka, tak je spíše potřeba hospodařit v krajině tak, aby se tomu předešlo. Je tady celá řada případů, kdy se pesticidy užívají nadbytečně. Typickým příkladem je podzimní desikace zemědělských půd, kdy zemědělci na plevel, který na poli vyraší po sklizni, což je samozřejmě normální, použijí stovky litrů herbicidu místo toho, aby to pole poorali. Zemědělci se toho chytli, protože je to to stále povolené a pro ně ekonomicky výhodnější. Je to ale nevhodná praxe, kterou zavedla zemědělská politika. I proto je důležité o těchto tématech mluvit a snažit se tu situaci nějak změnit a tlačit to do vyšších míst.

Ale je to také samozřejmě o nastavení společnosti, protože lidi rádi přijdou do supermarketu a koupí si krásné lesklé jablko. Ale jak se vypěstuje takové pěkné jablko? Třeba patnácti postřiky v ovocném sadu za rok. Obchodní řetězce mají regulace, kvůli kterým jablka v horším stavu nemohou prodávat, takže je koupíte možná jen na trzích a lokálně. Řešením je také podporovat ekologické zemědělce tam, kde to jde. Je celá řada výzkumů, které ukazují, že biologická ochrana, která je náhražkou za tu chemickou, je funkční a šetrnější. Při té se dá využívat například nějakých přirozených vztahů v přírodě, podporou predátorů v dané oblasti či využívat biopesticidy. Je to každopádně velmi komplexní a složitý problém.