Nevyléčitelná Parkinsonova nemoc ničí fyzické i psychické zdraví pacientů

Brno - Ačkoli v posledních letech počet postižených Parkinsonovou chorobou v Jihomoravském kraji klesá, stále jí trpí přibližně dva tisíce obyvatel. Po Alzheimerově nemoci se jedná o druhé nejčastější neurodegenerativní onemocnění. Nemoc způsobuje, že pacientovy mozkové buňky postupně ztrácejí své funkce, případně naprosto odumírají. Ke dni narození britského chirurga Jamese Parkinsona si 11. dubna připomínáme Světový den této choroby.

František Milfait letos v listopadu oslaví své osmdesáté narozeniny, Parkinsonovu nemoc mu diagnostikovali před sedmi lety. Pár měsíců po diagnostikování nemoci nešťastně spadl a zlomil si krček stehenní kosti. Při chůzi tak bojuje nejen s bolestí stehenního svalu, ale zároveň s roztřeseným našlapováním na špičky, které je způsobeno právě Parkinsonovou nemocí.

Základní léčbou je podávání léků, které podporují tvorbu dopaminu v mozku, jehož nedostatek je příčinnou této nevyléčitelné nemoci. „Základní příznaky Parkinsonovy nemoci jsou z oblasti poruchy hybnosti: klidový třes, ztuhlost a zpomalení pohybu. Pacienti mohou pociťovat poruchu chůze například při vykročení či v pozdějších fázích i poruchy kognice či řeči,“ vysvětluje profesor neurologie Martin Bareš.

Milfait chodí v současné době o berlích, ale při jakémkoli větším pohybu nebo přesunu potřebuje asistenci.„Myslím, že bych ten zlomený krček dokázal po rehabilitaci rozchodit, takhle už to bohužel nezvládnu,“ říká senior. „Když se to stalo, ani jsem si neuvědomoval, co všechno to v mém životě ovlivní. Nemůžu už například řídit, zajít si sám na procházku nebo do hospody, což mi na náladě samozřejmě nepřidává,“ dodává.

Právě na psychických stav pacientů s Parkinsonovou nemocí upozorňoval i profesor Martin Bareš, lékař z Fakultní nemocnice u svaté Anny v Brně. Dle něj mohou pacienti trpět depresemi, a proto je velmi důležitá spolupráce celého pacientova okolí. To zahrnuje neurologa s dalšími odborníky, praktického a rehabilitačního lékaře, psychologa a samozřejmě rodinu s nejbližšími. „Vždy když mamka potřebuje na delší čas pryč, nebo si chce odpočinout, musí tátu někdo hlídat nebo ho alespoň zkontrolovat,“ uvádí Tomáš Milfait, syn Františka Milfaita.

Velká většina případů choroby nemá genetický podklad. „S rozvojem poznání v oblasti molekulární biologie a genetiky se objevují nové geny zodpovědné za rozvoj Parkinsonovy nemoci,“ komentuje profesor Bareš. To znamená, že díky tomuto pokroku jsme schopni identifikovat genetické faktory související s určitými nemocemi a lépe porozumět, jak tyto geny ovlivňují jejich vznik a průběh. Tyto poznatky pak mohou pomoci v diagnostice, prevenci a léčbě těchto onemocnění, a to i u osob, které jsou k nim náchylné již od mladého věku.