Páka je bezpečná, když to člověk umí, říká armwrestler

Páka (používá se také anglický název armwrestling) jako soutěžní sportovní odvětví se v Česku stává stále populárnější, tvrdí pákař Mikoláš Juřík. Vysvětluje, že je to bezpečný a pro diváky přitažlivý sport. Turnaje na nejvyšší úrovni se pořádají v podobném stylu jako MMA klání. “Je to spíš o síle. Pokud ten silnější umí aspoň základy techniky,” říká Juřík, pro kterého je páka dlouholetým koníčkem.

Všichni známe běžnou páku jako zábavu, jak se liší od té závodní?

Liší se to hodně. Pákuje se na profesionálním pákařském stole a stojí se u toho. Člověk u toho dokáže zapojit celé tělo a je to mnohem bezpečnější. Je tam podložka na loket a po té se může tím loktem jezdit. Další podložka udává výšku, ve které už ten člověk prohrál. Tudíž se netlačí až dolů, úplně na doraz. Naproti tomu, u té běžné zábavy, pokud lidé nevědí, jak to správně dělat, tak je tam velký nápor na rotátor a může jednoduše dojít k ošklivým zraněním. I kvůli tomu má páka bohužel špatnou pověst.

Vy osobně jste měl nějaké zranění z páky?

Záleží, co se bere jako zranění. Jenom malé věci. Když jsem začínal, tak mě bolívaly šlachy a úpony na ruce, když si tělo zvykalo na jiný typ zátěže. Jednou při zápase mi přeskočila šlacha a pak to nějakou dobu bolelo. Ale nemusel jsem s tím ani do nemocnice.

Dostal jste se k tomu právě přes tu běžnou zábavu?

Ve škole jsme pákovali, to určitě, ale dostal jsem se k tomu skrze klub, který máme v Novém Jičíně, odkud pocházím. Tam se schází pákaři z celé severní Moravy a Slezska. Chtěl jsem se tam jít podívat a chytilo mě to. Na tréninku je nás tam dnes stabilně mezi deseti a dvaceti.

Čeho se dá v armwrestlingu dosáhnout?

Je to poměrně rozvíjející se sport. Myslím, že to v posledních letech jde hodně nahoru. Profesionálové z Gruzie nebo Kazachstánu se tím i uživí. Existuje turnajová liga World Armwrestling Federation (WAF) a nedávno vznikla i nejvyšší liga, která má formát jako MMA, kde jsou vždy dva proti sobě, není to na týmy. Tam jsou ti nejlepší a dostávají za to solidní finanční ohodnocení. Teoreticky se tím tak živit dá. Dá se to propagovat na sociálních sítích, najít sponzory a tak. U nás v Česku ale federace letos ani nezískala dotace od státu.

Gruzie a Kazachstán – je tato oblast kolébkou páky?

Gruzínci jsou asi nejsilnější, také Ukrajinci, Rusové, obecně Východ. Populární je to také v Maďarsku nebo na Slovensku. Nedávno skončilo mistrovství Evropy, kde Gruzínci dominovali. Pro ně to má i tu výhodu, že díky horší ekonomické situaci si toho za výhru mohou pořídit o dost víc, než by bylo možné třeba pro Čecha.

Kolik je v Česku klubů?

Přesně nevím, dost se to mění. Pod českou asociací jich je asi deset. Pak je spousta míst, kde se pákaři schází bez toho, aby tam byl oficiálně klub.

Vysílá se páka v televizi?

V Česku tak daleko ještě nejsme, ale vím, že třeba v té Gruzii a obecně směrem na východ je to hodně populárnější. Myslím, že to tady ale má potenciál. Asi všichni někdy pákovali a je to super způsob porovnat s někým sílu bez nějakého většího kontaktu. Je to kratší a méně náročnější na prostory. Plus je to zábava.

Jakým způsobem se trénuje?

Trénuje se v posilovně a pak sparring. V té silové přípravě se trénuje zápěstí, tomu se říká cupping a pronace, což je možnost rotovat tu ruku. Je to takové malé bojové umění. Jsou tam různé techniky, každá je dobrá pro někoho jiného. Lidé si to pak ještě dál upravují do takové podoby, jaká jim vyhovuje a jaká je potřeba přímo při zápase. S vhodně zvolenou technikou se dá porazit i silnější soupeř.

Je čas změnit strategii přímo během zápasu?

Ano. Většinou má každý člověk techniku, kterou umí nejlíp. A tu používá. Ale když ví, že nastoupí proti někomu, kdo ho třeba už předtím porazil, tak proti němu použije nějakou jinou techniku, která se k tomu hodí.

Je to tedy spíš víc o síle nebo o technice?

Spíš síla. Pokud ten silnější umí aspoň základy techniky.

Jak dlouho třeba trvá zápas?

Pokud ti pákaři nejsou na stejné silové úrovni, tak je to většinou pár vteřin. Ale pokud jsou na tom podobně, tak to může být i několik minut. V ženské kategorii měl nejdelší zápas, co jsem viděl, kolem deseti minut.

Jak se daří popularizace armwrestlingu v Česku?

Docela dobře, pomáhají tomu samozřejmě sociální sítě. Tam se to dá sestříhat na ty nejlepší momenty, jde z toho podobný pocit jako třeba z toho MMA. Je tam rivalita, je to poutavé. Znám lidi, kteří páku úplně neznají, ale ze sociálních sítí znají Devona Larrata, což je dnes asi nejpopulárnější pákař.

Zadruhé se jako klub snažíme být na společenských akcích, kde děláme show a ukazujeme armwrestling širší veřejnosti. Spousta lidí k nám do klubu přišla právě přes tyto akce.

Jak je těžké stát se pákařem?

Tak zápasit může člověk hned, ale to bych nedělal kvůli riziku zranění. Měl by mít přehled o technikách a mít aspoň pár hodin sparingů za tím stolem. Ač páka hodně tahá lidi ze silových sportů, jako jsou vzpěrači nebo strongmeni, tak to není vůbec podmínkou. Lidé, kteří předtím neposilovali, tak se můžou zaměřit přesně na to, co je potřeba pro tu páku a ve finále to vůbec nemusí být hendikep.