Porodnost klesá. Nechceme rodit do nejistoty, říkají ženy generace Z

Brno - Nízká porodnost v Česku odráží nejen ekonomické problémy, ale i hlubší změnu hodnot mladé generace. Tři ženy z generace Z otevřeně popisují, proč se v dnešní nejisté době rozhodují rodičovství odložit nebo se ho vzdát.

V roce 2024 se v České republice narodilo nejméně dětí od založení samostatného státu. Podle Českého statistického úřadu přišlo na svět 84 311 dětí, což představuje dramatický pokles oproti předchozím rokům.
Klesající porodnost není pouze číslem - je odrazem proměn hodnot, priorit a současného stavu světa.

Ekonomická krize, nedostatek bydlení, inflace nebo změny klimatu. To vše a mnohem víc nutí lidi zamýšlet se nad tím, jestli má smysl v dnešní době zakládat rodinu. Obavy z budoucnosti doléhají i na mladou generaci Z. Příběhy tří žen této generace otevírají otázky, proč dnes stále více mladých lidí odmítá rodičovství.

 

Barbora (21): Jak má člověk zakládat rodinu, když nemá ani kde bydlet?

Barbora začala o mateřství přemýšlet v momentě, kdy jí okolí začalo naznačovat, že je to samozřejmá součást její budoucnosti.

„Byly to komentáře typu ‚až budeš mít děti, budu ti je hlídat‘ nebo ‚až budeš mít děti, budeš to dělat jinak‘. Ten automatický předpoklad mě donutil se zamyslet, jestli to opravdu chci,“ říká. Pro ni osobně v dnešní době převažují důvody, proč děti nemít. Sama sotva finančně zvládá život a nedokáže si představit, že by mohla zajistit dítěti dostatek péče a stability. „Často nemám dost sil ani pro sebe, natož pro někoho dalšího.“

Barbora zmiňuje i další důvody, jako je klimatická krize, rostoucí ekonomická nejistota a nespokojenost se stavem společnosti. „Děsí mě, jak se některé země odklánějí od ekologických dohod a jak sílí násilí. Nechci přivést dítě do světa, kde konflikty stále řešíme válkami.“

Kritická je i k domácí politice. „Naše vláda podle mě nechápe, že pokud chce podporovat porodnost, musí mladým lidem umožnit, aby mohli normálně žít. Zajistit jim dostupné bydlení, kvalitní školství a odpovídající mzdy pro učitele. Jak má člověk zakládat rodinu, když nemá ani kde bydlet?“ ptá se Barbora. V současnosti žije ve spolubydlení a přiznává, že by si tam péči o dítě nedovedla představit. „Uživit jakž takž sebe je dost náročné, natož dítě,“ dodává.

Obavy Barboře přináší i současná situace v oblasti reprodukčních práv. Inspirací i varováním je pro ni například Polsko, kde byly přísně omezeny možnosti legálního přerušení těhotenství. „Nevím, co bych dělala, kdybych otěhotněla a nemohla jít na potrat. Děsí mě, že by se to mohlo stát i u nás,“ přiznává. Podle organizací, jako je Konsent a Amnesty International, je právní ochrana přístupu k interrupci v Česku stále nedostatečná. V rámci kampaně „Interrupce do ústavy“ upozorňují, že právo rozhodnout o svém těle by mělo být zaručeno na nejvyšší ústavní úrovni.

 

Julie (22): Není to jen o lásce

Julie o mateřství pochybovala už od dětství. „Svět je pro mě často děsivý a náročný. Nedokážu si představit, že bych do něj přivedla dalšího člověka, kterého bych nemohla ochránit,“ říká.

Její rozhodnutí je postavené na souhře osobních i společenských faktorů. Nesouhlasí s tím, jak funguje globální politika, jak se přehlíží klimatická krize a jaká nejistota panuje v ekonomice. „Mám pocit, že mně samotné byl dán život a mou povinností je ho prožít co nejlépe - ne přivádět další bytosti do světa, který si samy nevybraly,“ vysvětluje.

Julie vnímá současné rodičovství jako obrovskou zodpovědnost, na kterou není připravená. „Není to jen o lásce. Je to o stabilitě, financích, mentálním zdraví. Sama se léčím se sociální úzkostí a bojím se, že bych dítěti nedokázala zajistit to, co si zaslouží.“ K jejím obavám se přidává i reálný strach z ekonomické situace - rostoucí ceny bydlení, nejistoty na trhu práce a nedostatek podpory mladých rodin.

Přesto Julie připouští, že budoucnost nikdy není jistá. „Nikdy neříkám nikdy. Ale musela by se změnit moje situace i svět kolem nás. Potřebovala bych finanční stabilitu a jistotu, že dítě vychovám společně s partnerem, s láskou a odpovědností.“ Momentálně ale vidí pravděpodobnost změny svého postoje jako malou. „Ne proto, že bych nenáviděla děti, ale protože svět, do kterého bych je měla přivést, mě samotnou děsí,“ doplňuje.

 

Klára (21): Odrazuje mě nevyváženost mezi matkami a otci

Klára o rodičovství přemýšlí kriticky už delší dobu. „Děsí mě, kam společnost směřuje, když se ke klimatické krizi staví čím dál tím laxněji. Někdy mám pocit, jako by naše generace měla být poslední,“ říká. V tomto kontextu jí nepřipadá rozumné přivádět na svět další děti.

Její rozhodnutí ovlivňuje i současná ekonomická situace. „Nechtěla bych dítě v situaci, kdy si nebudu jistá, že jeho i sebe dokážu v klidu zajistit.“ Nejistota nájemního bydlení, bytová krize a všeobecná ekonomická nestabilita podle ní dělají založení rodiny téměř nemožné.

Klára přiznává, že je nespokojená s nastavením gendrových rolí v české společnosti. „Nejvíc mě odrazuje nevyváženost mezi matkami a otci,“ říká. Od žen je podle ní stále očekáváno, že přeruší kariéru a převezmou veškerou péči o dítě, což je spojeno nejen s finančním oslabením, ale i s psychickou zátěží.

Podle Amnesty International přetrvává v Česku vysoká genderová nerovnost v odměňování i v rozdělení péče o děti. Zatímco ženy tráví péčí o domácnost a děti v průměru více času než muži, jejich kariéry jsou častěji přerušovány dlouhodobou rodičovskou dovolenou. „Představa, že bych musela roky života strávit doma s dítětem, mě neláká. Přijde mi to ponižující,“ dodává.

Kromě vnějších faktorů má Klára i osobní motivaci. Touží vymanit se z tradičního životního scénáře — škola, práce, svatba, dítě — a hledat alternativní způsoby života.
„Chtěla bych žít více komunitně, ne se jen uzavřít do rodinného modelu dítě-dům-za-městem,“ zakončuje.

Řešením je podpora

Statistiky Českého statistického úřadu jen potvrzují, že se nejedná o ojedinělé případy. Úhrnná plodnost v roce 2024 klesla na 1,37 dítěte na ženu a porodnost dosáhla historického minima.

Demografové a analytici varují, že tento trend přinese v budoucnosti vážné výzvy: stárnutí populace, vyšší tlak na důchodový systém a změnu celé struktury společnosti.

Zároveň ale organizace jako Amnesty International nebo Konsent upozorňují, že řešením nemůže být pouhý tlak na mladé ženy, aby zvyšovaly porodnost.
Skutečnou cestou je vytvořit takové podmínky, aby se lidé cítili bezpečně, svobodně a podporovaně při rozhodování o svém životě — ať už se rozhodnou pro rodičovství, nebo ne.