Děti to v životě mají náročnější, říká učitelka ze speciální školy

Ostrava - Jednotné přijímací zkoušky na střední školy se konaly ve čtvrtek 13. a v pátek 14. dubna. Ovšem ne všechny děti se na střední školy hlásí. Těžší podmínky mají třeba žáci základních škol se speciálními vzdělávacími potřebami. O tom, jak na speciální škole probíhá výuka, jak zdejší učitelé přistupují k žákům nebo jaký zájem o střední školy studenti se speciálními potřebami mají a jestli vůbec, v rozhovoru pro Stisk promluvila učitelka z ostravské speciální Základní školy Čkalovova Vendulka Janáčková.

Jak se výuka dětí se speciálními potřebami liší od výuky na jiných základních školách?

Ve třídě je vždy maximálně čtrnáct žáků. Vyučují je speciální pedagogové a ve třídě je vždy přítomen i sdílený asistent pedagoga. Osvojování nového učiva je přizpůsobeno diagnóze dítěte. Obsah učiva odpovídá momentálním schopnostem a možnostem žáka nebo žačky, což na běžné základní škole realizovatelné není. Celkově se jedná o hodně individuální přístup zaměřený především na motivaci a pochvalu. Snažíme se vytvářet klidné prostředí pro vzdělávání, a to za pomoci různých pomůcek a postupů.

O jaké pomůcky a postupy se jedná?

Jde především o trpělivé a laskavé vedení s jasným vymezením hranic. Snažíme se vyzdvihnout kladný výsledek, ocenit snahu a dílčí pokroky, a především dítěti umožnit zažít úspěch. Stanovujeme dětem odlišné časové limity na provedení úkolů, celková práce je v kratších a často se střídajících úsecích. Hodně využíváme metodu odvedení pozornosti a zájmu jiným směrem. Děti hodnotíme většinou slovně a pochvalou, známka bývá motivační. Až ve čtvrtletním hodnocení se jedná o faktickou známku, která odpovídá úrovni osvojených znalostí.

Učíte děti s různými poruchami učení, chování a dalšími specifiky. Jak to ovlivňuje jejich studijní možnosti?

Přestože děti získávají plnohodnotné informace, tak mnohem obtížnější cestou. Vždy záleží na spolupráci školy a rodiny, zázemí a podnětnosti prostředí, ve kterém dítě vyrůstá. Jak je vedeno k povinnostem, jak zdolává překážky, důležité jsou i ambice dítěte. Určitě je taky potřeba brát zřetel na intelektové možnosti dítěte.

Učíte hlavně šestou a sedmou třídu. Hlásí se některé děti od vás na víceletá gymnázia?

V podstatě vůbec. Děti se k nám dostávají v okamžiku, kdy nezvládají běžnou základní školu. A vzhledem k obsahu učiva a samostatnosti ve vypracovávání úkolů je to pro ně skoro nereálné. Samozřejmě ale záleží na situaci, každý žák je jiný.

Najdou se u vás i přesto děti, které se na střední školy hlásí?

Ano. Děti preferují většinou střední odborné školy nebo učiliště. Máme povědomí i o úspěšném složení maturitní zkoušky a přijetí na vysokou školu. Žáci musí být velmi pilní a houževnatí, k čemuž často nemají dostatečné podmínky. Pak jsou samozřejmě i takoví, kteří mají možnosti i schopnosti pokračovat ve studiu, ale neprojevují žádný zájem.

Čím v dětech podněcujete zájem o další studium?

Snažíme se dětem vysvětlit, na jakých školách mohou dále studovat a co dané studium či případná práce obnáší. Žáci si ve škole mohou tyto praktické požadavky a jejich plnění vyzkoušet. S dětmi také navštěvujeme různé exkurze a veletrhy středních škol, dny otevřených dveří či přednášky o možnostech studia. Velmi důležitá je i spolupráce s rodinou. Pokud to však ze strany rodičů nefunguje, moc toho jako škola nesvedeme. Pokud ovšem ze strany dítěte či rodiny zájem vnímáme, nabízíme dětem individuální doučování v předmětech, ve kterých mají obtíže.

Pokud byste měla udělat nějaký průměr za poslední tři roky, kolik dětí z jedné třídy se na střední školu hlásí?

Většinou je to kolem pěti žáků. V mé třídě to byli dva, kteří se na střední nakonec dostali. Nezvládali ale náročnost učiva, takže ani jeden z nich studium bohužel nedokončil.

Vaše práce může být v některých ohledech náročnější než na běžné základní škole. Co vás k této práci motivuje?

Náročné to bezesporu je. Kolikrát se dětem nechce učit, mají k tomu odpor a radši by hrály video hry, což je vysilující. Na druhou stranu je na této práci krásné, když vidíte touhu zdolávat překážky a dosahovat cílů. Každý den nalézám různé způsoby a cesty, jak dojít ke zdárnému výsledku. Když slyším správnou odpověď, hřeje mě to na srdci. Přestože jde o náročnou práci, je pro mě jako pro učitelku největší odměnou, když vidím, že se dětem, které nežijí v podnětném prostředí či trpí nějakou specifickou poruchou, něco povedlo.