Zařazení propuštěných vězňů do společnosti je možné, odhalily výzkumy

Brno - Institut pro kriminologii a sociální prevenci (IKSP) představil výzkumy, které se zabývají zařazováním propuštěných vězňů do společnosti po výkonu jejich trestu. Výzkumy prozrazují, že největší problém mají lidé po propuštění s hledáním zaměstnání a důstojného bydlení. Na problémy ve vězeňství reaguje také schválená novela trestního zákoníku, která má pomoct se snížením počtu vězněných lidí.

Problematiku reintegrace propuštěných vězňů uvedl na workshopu v Praze tajemník Institutu pro kriminologii a sociální prevenci (IKSP) Jan Rozum, který se věnoval výzkumu vysokého počtu vězněných osob v ČR a přeplněností věznic. Ocenil změnu v trestním zákoníku, která přímo odkazuje na jeho výzkumnou práci. „Pokud chceme snížit stav vězeňské populace, musíme se zaměřit na délku trestu odnětí svobody a nikoli na frekvenci. U snížení délky vykonávaného trestu je pak potřeba se zaměřit na snížení trestních sazeb, dekriminalizaci a zamezení kumulovaných trestů,“ vysvětlil Rozum.

Model, jak by ideálně mělo vypadat zařazení propuštěných vězňů do společnosti, prezentovaly odbornice na penologii, právní vědu o výkonu trestu, Tereza Raszková a Petra Zhřívalová. Největší problémy mají lidé po propuštění se stálým nebo důstojným bydlením nebo nedostatkem odborné kvalifikace a pracovní praxe, kvůli čemuž složitě hledají zaměstnání. Podle statistických údajů má navíc 90 % těchto lidí nesplacené dluhy. Důležitou roli hraje prevence a poučení poskytované věznicí a příslušnými organizacemi.

Při návratu z výkonu trestu odnětí svobody je také stěžejní, v jakém rozpoložení se zrovna společnost nachází a jak tyto lidi vnímá. V Česku jsou lidé s trestní minulostí vnímáni spíše negativně, a to znesnadňuje plynulý návrat bývalých vězňů do každodenního života. „Aktuální výzkumy IKSP ale naznačují, že česká společnost se v řadě charakteristik ukazuje jako tolerantnější a otevřenější vůči integraci osob s trestní minulostí než před patnácti lety,“ uvedli autoři výzkumu Lucie Háková a Jakub Holas.

Dalším problémem při reintegraci vězňů je užívání nelegálních drog a s ním spojené rizikové chování. V populaci je přitom takových uživatelů drog méně než jedno procento. „V českých věznicích umějí s odsouzenými uživateli drog kvalitně pracovat, ovšem bez systémového zajištění návaznosti adiktologických služeb po ukončení programu a jejich propuštění je zřejmé, že se pozitivní efekt pobytu na specializovaném oddíle vytrácí,“ řekl jeden z výzkumníků Petr Zeman. Vězni mohou ve výkonu trestu navštěvovat terapeutické programy, které se zaměřují na závislostní chování, změnu myšlenkových stereotypů a postojů.

Na ukončování kriminální kariéry v podmínečném propuštění se soustředil vedoucí výzkumné skupiny Jan Tomášek, který na výzkumu spolupracoval se Sociologickým a Psychologickým ústavem Akademie věd ČR. Zjišťoval efekt podmínečného propuštění a přirozené vlivy na propuštěného vězně. „Z výzkumů celkově vyplývá, že naprostá většina pachatelů kriminální kariéru dříve nebo později ukončí,“ dodal Tomášek. Největším pozitivním vlivem na podmíněně propuštěného člověka z vězení je uplatnění se v nových sociálních rolích.