Zapomenutá věznice na Cejlu skrývá neuvěřitelné příběhy

Brno - Brno-Cejl. Gestapo, Stalinismus a my. Tak se jmenuje nový dokumentární film autora Pavla Palečka o bývalé brněnské věznici, který měl dnes premiéru v bunkru 10-Z. Po promítání následovala beseda s pamětníky a tvůrčím týmem. Dokument odvysílá ČT2 v den Pražského povstání ve 21 hodin.

„Film, který za chvíli uvidíte určitě není pohádkou. Ale pohádka v něm hraje významnou roli. Její autorkou je Oldřiška Keithová, která ji napsala pro svého syna, který s ní tehdy nemohl být,“ uvedl akci moderátor Jan Plachý. Promítání filmu se účastnil i zmíněný syn Jan Keith, jehož maminka byla vězněna na Cejlu roku 1948. Pohádková kniha, kterou paní Keithová napsala tvoří rám tohoto dokumentu.

„Já jsem pamětnice potrápil tím, že jsem je přivedl zpět na toto místo. Se spoustou z nich to psychicky zatřáslo,“ otevírá dokument Paleček. „Musím se ovládat. Je to moc silný,“ říká Zdena Zajoncová, kterou na Cejlu uvěznilo gestapo teprve v jejich osmnácti letech. Paní Zajoncová totiž byla součástí skupiny, která vyráběla protinacistické letáky s hesly jako: „Pryč s Hitlerem. Ať žije Česká republika!“

„Přišli si pro mě do bytu dva gestapáci v kožených kabátech. Byli úplně šokovaní, viděli takovou malou holku… Já už jsem si tehdy řekla, že neuroním slzu. A že se budu držet, jak se jen dá. Takže když si pro mě 4. prosince 1940 přišli, řekla jsem jim, že se chci ještě nasnídat. To jsem udělala dobře, protože jsem dalších dvacet čtyři hodin nedostala najíst,“ vzpomíná.

Tento filmový dokument je plný silných výpovědí přeživších a jejich dojemných životních příběhů. Na toto období svého života vzpomínají s odvahou a s úsměvem. Po skončení promítání měla menší proslov Vlasta Černá. Ta ve svých sedmnácti letech pomáhala ukrývat neprávem uvězněného kněze Felixe Maria Davídka. V roce 1950 se spolu snažili uprchnout do Rakouska. Přitom je ale bohužel chytila StB a v osmnácti letech Vlastu Černou uvěznila.

„Když pomyslím na to, jaká jsem byla mladá holka, děkuju pánu bohu, že jsem to všechno vydržela. Sedm měsíců na samotce, člověk je oddělen úplně od všeho. Nic nebylo tak hrozné jako samota. Vzpomínám si na to, jak jsem jednou viděla do cely vletět mouchu. Obrovsky jsem toužila po tom ji chytit a aspoň si ji pohladit,“ vzpomínala na besedě paní Černá. Podle jejich slov ji v té době poháněla obrovská chuť k životu. A také víra v to, že lidé jsou ve své podstatě dobří.

„Přes to všechno, nemám na nikoho žádnou zlobu. Jeden bachař se nade mnou slitoval a občas mi donesl chleba se škvarky. Jednou mi dokonce donesl svatební koláče. Dodnes se mi občas zdává o tom, že dostávám velkou mísu svatebních koláčů,“ směje se paní Černá. „Věřím a doufám, že si lidé budou vážit života. A budou dělat všechno pro to, aby společnost našla ty správné životní hodnoty,“ uzavřela svůj proslov.

Film, kromě inspirativních a fascinujících životních příběhů, rozebírá ještě jednu rovinu. Tou je otázka budoucnosti samotné budovy káznice na Cejlu. Apeluje totiž na to, aby nedošlo k přestavbě této historické budovy, jak bylo ještě donedávna v plánu.

„Existuje celá řada projektů, které říkají, že by se z toho měl udělat hotel, kanceláře nebo by se to mělo dokonce zbourat,“ tato slova Pavla Palečka celý dokument otevírají. „Máme zodpovědnost pro přítomnost a budoucnost, aby ta místa, kde docházelo ke zločinům proti lidskosti, byla dokumentována a zachována. Jinak se ta zavrženíhodná činnost, dá snadno zpochybnit,“ řekl náměstek primátorky René Černý. Dokument se snaží zvýšit povědomí o této historicky významné brněnské budově a bojuje za její zachování.