Bývalá káznice na Cejlu ožívá

Brno - Nahlédnout do vězeňských cel, kaple či na samotku. Ale také se na vlastní oči přesvědčit o tom, že historické objekty nemusí chátrat a lze jim dát nový život. Prohlídky bývalé káznice na Cejlu, které organizuje Turistické informační centrum Brno, návštěvníky zadarmo provedou prostorem bývalého vězení. Dobrovolníci pro tyto prostory nachází mnoho nových využití.

Co bylo

Do tzv. ženského dvora nahlížím otevřenými dveřmi. Prostor, který ze všech stran objímají bývalé vězeňské baráky, je podivně klidný. Kdo by si pomyslel, že zde kdysi stála šibenice. „Dvůr je nazýván popravčí. Nejvíc poprav tu proběhlo po válce, v rámci mimořádných lidových soudů, a to asi sedmdesát. Po roce 1948 na tomto místě komunisté prokazatelně popravili dvanáct lidí,“ říká hloučku návštěvníků průvodce Leoš Knotek. Poslední poprava proběhla v roce 1952.

Venku je zima a studené chodby káznice neposkytují před chladem útočiště. „Nejspíš bych tady umřela zimou,“ říká se smíchem jedna z návštěvnic.

Pokračujeme tmavou chodbou a průvodce nás upozorňuje na drolící se omítku. V některých částech chodby je dokonce taková tma, že si musíme svítit telefony, abychom viděli na cestu. Po pravé straně míjíme cely, do kterých můžeme i nahlédnout. Po chvíli do jedné z nich vcházíme. „Věznice byla často přeplněná, takže se tu občas mačkalo i kolem dvaceti pěti lidí,“ říká průvodce. Očima proletím návštěvníky exkurze – je nás tu asi patnáct. Sice se nemačkáme, ale dalších desítka by možná udělala rozdíl. V místnosti bývalo několik dřevěných pryčen, za dob komunismu je nahradilo několik slamníků a uprostřed stůl. Průvodce nám ukazuje malá kamna v rohu místnosti, o kterých pochybuji, že by kdy dokázala něco vytopit. V tom mě utvrzuje i průvodce, který objasňuje, že stejně většinou nefungovala. Ukazuje nám také místo v rohu, kde byl kýbl, kam chodili vězni vykonávat potřebu.

Káznice na Cejlu

 

Byla založena v roce 1770 a sloužila jako zemská káznice pro celou oblast Moravy. V roce 1885 do káznice převezli poslední vězně ze Špilberku. Za druhé světové války sloužila také jako transportní místo do koncentračních táborů. Nejtemnější období věznice zažila mezi lety 1945-1956. Po únorovém převratu sloužila jako místo zadržování odpůrců komunistického režimu, účastníků třetího odboje a politicky aktivních osob z celé republiky. Až do jejího uzavření v roce 1956 zde byly vězněny stovky politických vězňů, mezi nimi například i básníci Jan Zahradníček a Václav Renč. Mnozí z nich byli v prostorách Káznice komunisty také popraveni.

Prohlídka pokračuje návštěvou vězeňské kaple. Ta je místem, které viditelně prošlo komunistickou rekonstrukcí. Malba sovětských osvoboditelů a nad nimi bdícího Stalina v čele kaple upoutá všechny přítomné. Uprostřed prostoru je jeviště a několik židlí. „Konají se tu divadelní představení a koncerty,“ vysvětluje průvodce.

 

Posledním místem, kam během prohlídky nahlížíme, jsou samotky. Průvodce nás upozorňuje na slova vyrytá v kovových dveřích. S pomocí baterky v telefonu prozkoumávám jejich povrch a skutečně na něco narážím. Dokážu přečíst slova Jidáš a zmije, zbytek však rozklíčovat nedokážu.

Průvodce nás vede potemnělou chodbou zpět na dvůr, kde naše prohlídka začala.

Co je

Budova bývalé káznice na Cejlu je stará více než 250 let. I přesto tu ale při odchodu narazím na přípravu mexického vítání jara nebo komunitní zahradu. Stánky, papíroví motýli a křiklavé barvy všude po dvoře káznice ukazují, že místo nejen v tuto sychravou sobotu skutečně žije. „Chtěli jsme prostor naplnit barvami,“ říká jedna z dobrovolnic, která akci připravuje. A to se také podařilo.

Káznice je otevřené místo – v kapli se konají koncerty a divadelní vystoupení, ve vnějších prostorách zas pozoruji několik uměleckých instalací. Některé mě pobaví, jiné dávají podněty k přemýšlení.

Sdružení TRIPITAKA

 

Od roku 2018 pracuje s prostorem bývalé Káznice občanské sdružení TRIPITAKA. Členové sdružení začali pořádat pouliční hudební festival Ghettofest, káznice se stala trvalým zázemím pro projekt Barvy brněnského Bronxu. Občanské sdružení i nadále zajišťuje provoz Káznice zahrnující sociální práci, pravidelné kulturní festivaly a divadelní představení.

Co bude

Plánů na další využití bývalé káznice je mnoho. Jedním z nich je také projekt kreativního centra, jehož vizualizaci během prohlídky míjíme. „Projekt vznikl v roce 2016. V plánu bylo zakonzervovat část budovy, kde se nachází cely, a ponechat ji jako badatelnu a pietní místo. Zbylá část by sloužila jako kreativní prostor s přednáškovými sály a ateliéry,“ informuje návštěvníky průvodce. „A za jak dlouho myslíte, že k realizaci projektu dojde?“ zvědavě se zeptá starší žena. Jde vidět, že i ostatní členy prohlídky otázka zaujala. „Projekt byl schválen, ale je na vůli města, kdy se rozhodnou jej financovat. Bohužel je spoustu dalších projektů, do kterých město peníze investuje, takže celá realizace ještě nějakou dobu potrvá,“ vysvětluje průvodce.

Do prostor bývalé Káznice lze nahlédnout i ve dvou dubnových a květnových víkendech. Je místem, kterému dobrovolníci vdechli nový život. Slouží jako vyslaný signál pro všechny historické budovy, které chátrají. Pokud k realizaci rekonstrukce dojde, Káznice bude představovat objekt, kde historie není zapomenuta, ale žije dál v nových podobách.