Francouzský bankéř už dvacet let bojuje pod napoleonskou vlajkou. Předpokládám, že zase vyhrajeme, říká

Brno - Mlhavý dým a zvuk střelby se nese vzduchem. Po poli u Tvarožné do rytmu bubnů pochodují vojáci v rakouských, ruských a francouzských uniformách. Pod francouzskou vlajkou si 30. listopadu do bitvy přišel symbolicky zabojovat i čtyřiašedesátiletý Karel Vašák. Připomínají si tak bitvu tří císařů, kde před 219 lety padly tisíce vojáků.

Karel Vašák, který je napůl Čech a napůl Francouz, se rekonstrukce bitvy u Slavkova účastní už dvacet let. „Přiletěl jsem z Genoble do Prahy a z Prahy sem. Do Česka jezdím každý rok aspoň na měsíc. Letos tady plánujeme strávit Vánoce,“ říká s francouzským přízvukem.

Největší motivací je pro Karla láska k historii a tradici. „Do Slavkova jezdím rád. Rekonstrukce se tu konaly i v dobách před druhou světovou válkou. Ta tradice se mi líbí a je to tu boží,“ usmívá se. Jakožto poloviční Francouz vnímá bitvu jako srdcovou záležitost. Nejvíc si ale užívá samotnou atmosféru a lidi se stejným zápalem pro historii.

Absolvent Lyon Business school se celý život pohyboval v bankovnictví. Ke konci kariéry byl členem představenstva Komerční banky v Praze. „Teď už jsem v důchodu,“ říká Karel. Síly ani elán ho však neopustily. K účasti na bitvě je zapotřebí fyzická zdatnost. „Na bitvu trénuji chůzí a pochodováním,“ vysvětluje.

Modrobílá uniforma a klobouk ze psa

Bývalý bankéř je oblečen do uniformy francouzské gardy, kterou si nechal ručně ušít od švadleny z okolí Brna. „Ta dáma se specializuje na šití uniformy pro jednotku. Používá se na to stará technika,“ popisuje. Kromě bavlněné uniformy jsou součástí oděvu i popruhy, batůžek a modifikovaná puška s šavlemi.

Puška tvoří vojákův základ. Váží čtyři a půl kila, s bodákem dokonce pět. „Za pušku jsem dal víc než tisíc euro a za uniformu asi taky nějak tak,“ vzpomíná Karel. Peníze navíc stojí například kabát nebo klobouk, který sám váží necelé kilo. „Teoreticky je to medvěd, prakticky pes,“ vysvětluje Karel původ kožešiny na vysokém klobouku. „Teď už to nejde, to by bylo nelegální,“ doplňuje důvod, proč už se klobouky nevyrábí z medvědů.

Nejdůležitější přípravou na bitvu je samotné čištění uniformy. Vše se musí dělat ručně, protože se nedá prát. „Dávám ji do čistírny, ale většinou to nikdo moc nechce dělat. Je to titěrná práce. Musí se čistit i knoflíky, které by se špatným zacházením mohly zničit nebo ztratit. Každý knoflík se musí čistit ručně. A ta puška to stejné,“ říká. Právě údržba pušky je nejnáročnější. Černý prach uvnitř je chemicky agresivní, proto se vnitřek hlavně musí důkladně vyčistit vodou.

Na zádech nosí vojáci batůžky, ale Karel má ten svůj prázdný. „Nosívaly se v něm náhradní košile a jiné rezervní oblečení, jídlo a voda. Batůžek mám prázdný, ale Honza tam pár kilo nese,“ ukazuje Karel na svého kamaráda, který stojí opodál. „Na ubytování jsem se převlékl a teď mám batoh plný civilních hader, aby vypadal plnější,“ odpoví Honza.

Předpokládám, že zase vyhrajeme

Rekonstrukce bitvy je každý rok trochu jiná. Scénářem se ve velkém počtu zúčastněných nedá řídit. Samotný děj bitvy tedy záleží na jednotce, velení a na rozkazech. „Musíme poslouchat rozkazy, které na nás křičí velitel. Rozkazy jsou podle francouzských pravidel, která jsou tak komplikovaná, že tomu nerozumím,“ směje se Karel. „Ne, je to velice jednoduché, protože tomu museli rozumět vojáci, kteří většinou neuměli číst ani psát. Nemohlo to být nic složitého, tomu musel rozumět poslední vidlák,“ oponuje velitel Karlovy jednotky Petr.

Petr se o Napoleonské války zajímá už od svých dvanácti let. „Začal jsem v dětství číst knížky a tak,“ přibližuje Petr. Napoleonské historii tedy velice dobře rozumí, a to včetně francouzských pravidel, kterými se při velení své jednotky řídí. „Když se to ale čte, tak je to těžké. Je to starý jazyk,“ namítá Karel při diskusi o jednoduchosti règlement (pozn. red. francouzských nařízení). „Když se to čte, tak je to složitý, ale když se nad tím člověk zamyslí, tak to všechno dává velice dobrý smysl,“ pokračuje Petr. „Tak vidíte. Proto je velitel on, ne já, protože já ničemu nerozumím,“ zakončuje debatu se smíchem Karel.

V armádě panuje hierarchie. Nad Petrem je ideový vůdce, který francouzská pravidla překládal z francouzštiny. „Rozumí tomu nejlépe, všechno komentuje a vysvětlí,“ míní Karel. „Je to hlava, bez které by to nešlo. Až tady nebude, tak s ním pravděpodobně skončí Slavkovské bitvy,“ přitakává velitel Petr. „Ony možná nebudou ani tak, protože my časem všichni vymřeme a mladí nemají zájem. Žádní nováčci nepřicházejí, takže to tu táhneme my, starý kusy,“ posteskne si velitel jednotky. Ještě před chvílí u ohně stáli dva devatenáctiletí mladíci, kteří tu byli poprvé. Podle Petra ale nováčků moc nepřibývá, protože do toho nejsou dostatečně zapálení a dobu Napoleona tolik neprožívají. "Když to někdo bere jako chvilkovou zábavu, tak je jasné, že ho to přestane bavit,“ konstatuje.

Akce spjaté s Napoleonem ve Slavkově ale nekončí. Konají se po celý rok v několika zemích Evropy. Nadšenci jako Karel, Petr nebo Honza se sjíždí na festivalech nebo putují po bojištích Napoleonských válek. Na několika místech dokonce přespávají v dobových stanech. „Byli jsme třeba ve Francii, Itálii, Belgii, Německu, Rakousku, Polsku, Litvě, Maltě, na Elbě, ve Španělsku, Británii nebo Švédsku. Někteří jeli i do Borodiny, ale odnesli si z toho všelijaké zážitky. Na ruských hranicích stáli dvacet hodin, nakonec museli někoho uplácet,“ popisuje zkušenost svých kamarádů Karel.

Bitvu u Slavkova má Karel ale nejradši, i přes to, že se na rozdíl od jiných koná v zimě. „V uniformě je mi celkem zima,“ směje se. K uniformě mají kabát, ale při bitvě ho většinou nepoužívají. Jak Karel říká, záleží to na šéfovi. Na bitvu se těší. „Předpokládám, že zase vyhrajeme a po bitvě zajdeme na pivko,“ usmívá se a hraje si s knoflíkem na francouzské uniformě.