Říct si o pomoc není slabost, říká terapeutka Adéla Klingelová

Homepage

Říct si o pomoc není slabost, říká terapeutka Adéla Klingelová
Terapeutka Adéla Klingelová ve své kanceláři v Brně. Foto: Adéla Klingelová

Brno - Omezení pohybu a sociálních kontaktů ve spoustě lidí vyvolává nejistotu a frustraci. „Umím si představit, že někoho může vystresovat i partnerovo hlasité dýchání,“ říká terapeutka Adéla Klingelová, která se v brněnské sociální službě Persefona věnuje práci s původci domácího násilí. Podle Organizace spojených národů není domácí násilí pouze vedlejším efektem covidu-19, ale druhou světovou pandemií. Bojuje s ním až třicet pět procent žen a v současné době se počet nahlášených případů v některých státech zvýšil až pětinásobně.

Změnil se počet vašich klientů od začátku pandemie?

Počet klientů vzrostl ve službě s agresory i oběťmi. U mých klientů období pandemie přispělo ke vzniku domácího násilí, nebo k jeho frekventovanější a intenzivnější podobě.

A v porovnání s minulými lety?

V porovnání s minulými lety počet klientů vzrostl. Drobný nárůst je ale obecný trend posledních let, takže si netroufám říct, jestli souvisí s pandemií.

Je nějaký typ domácího násilí v období pandemie frekventovanější než ostatní?

Pokud budeme vycházet z definice Pera Isdala, který násilí definuje jako „čin namířený proti druhému člověku, který mu má ublížit, způsobit bolest, zastrašit ho nebo ponížit, aby jednal proti své vůli, respektive, aby nejednal podle své vůle“, pak mluvíme o násilí i v případě, že na sebe partneři křičí, nadávají si a uráží se. Pokud se ale tyto konflikty stávají rutinními a sílí na intenzitě, nazýváme je psychickým násilím. Z výpovědí svých klientů, ale i okolí vnímám, že právě psychické násilí se v době pandemie objevuje nejčastěji.

S jakými typy domácího násilí se tedy běžně setkáváte?

V některých domácnostech se partneři ponižují, křičí na sebe a nadávají si. V takovém případě hovoříme o psychickém násilí. Jinde se objevuje i fyzické týrání. Partneři se v afektu fackují, kopou do sebe a bijí se. V poslední době se ale stále častěji objevuje sexuální nátlak, který někdy může vyústit až ve znásilnění.

Může se na podobě domácího násilí odrazit současná situace?

Důvodem domácího násilí jsou především nezpracované emoce z partnerských konfliktů. Pandemie ale určitě přispívá k zvyšující se míře stresu a frustrace. Média nás zahlcují negativními informacemi a politici svými rozhodnutími výrazně ovlivňují naše životy. To jsme si ještě před nějakou dobou vůbec neuměli představit. Před pandemií jsme se řídili denním programem a se svou polovičkou se tolik nepotkávali. Když jsme teď ale zavření doma, se zbytkem rodiny jsme v kontaktu mnohem častěji. To je obrovský nápor na psychiku. V takových případech je důležitá komunikace. Partneři by se měli umět vzájemně vyslechnout.

Jak často k vám přichází agresor z vlastního rozhodnutí situaci řešit?

Může to být tak osm klientů z deseti. V některých případech ale klient nepřichází sám od sebe, ačkoli naši službu navštíví dobrovolně. Důvodem je často rozhovor s manželkou, odchod partnerky nebo podmínka typu: „Jestli se sebou nezačneš něco dělat, vezmu děti a odejdeme od tebe.“ I v takových případech je ale skvělé, že klient přijde, byť jeho prvotní motivací může být potřeba dokázat partnerce, že problém není na jeho straně.

Jak vypadá spolupráce s klienty, kteří mají terapie nařízené soudem nebo jinou institucí?

Nejdůležitějším prvkem naší spolupráce je motivace k vyřešení situace a aspoň minimální náhled na své chování. V takovém případě se můžeme pustit do práce a společně přicházet na to, jak zvládat vztek, a jak pracovat s dalšími emocemi. S klienty, kteří mají program nařízený nebo doporučený nějakou institucí, je to těžší. Motivaci k zapojení se do programu musíme často najít společně. Tito klienti totiž občas mívají pocit, že stačí odchodit si doporučený počet hodin a dostat potvrzení. Takhle Persefona ale nefunguje. Našim cílem je naučit klienty přijmout zodpovědnost za své chování. Učíme je, že vztek je v určitých situacích naprosto v pořádku. Nesmí ale ubližovat jiným.

Setkáváte se i s ženami jako původkyněmi domácího násilí?

V posledních pár týdnech u nás přibylo několik ženských kontaktů (jednorázová setkání, telefonáty, pozn. red.), což dříve nebývalo obvyklé. Řešíme spolu ale nezvládnutý vztek směřovaný k dětem. Práce s muži, jako původci domácího násilí, stále převládá.

Jak vypadá práce s agresory? Využíváte nějaké speciální techniky?

Při práci s původci domácího násilí využíváme různé techniky. Na začátku se učíme vnímat vztek a rozpoznávat, kdy přichází, a jak se stupňuje. Mapujeme nejčastější spouštěče a způsob jeho zdravé ventilace. Rozpoznáváme emoce a snažíme se je popisovat. Průkopníkem v této oblasti je norská organizace Alternativ til Vold, která své zkušenosti přinesla i do Česka a my se od nich máme pořád co učit.

Jaká je procentuální úspěšnost práce s původci domácího násilí?

Procentuální úspěšnost nedokážu odhadnout. Každý klient, který se naučí pracovat se svým vztekem, je pro mě úspěch.

Vyhovují vám online terapie?

S dlouhodobějšími klienty jsou online konzultace zvladatelné. Máme navázaný terapeutický vztah a víme, co od sebe můžeme očekávat. S novými klienty se do úvodních konzultací v online prostoru pouštím nerada, ale někdy bohužel není jiná možnost. S každým si snažím domluvit formu spolupráce, která mu bude nejvíce vyhovovat. Persefona je ale sociální služba, takže osobní konzultace jsou možné i této době. Vzhledem k dalším opatřením a aktuální situaci se ale se spoustou klientů potkávám především v online prostředí.

Spousta obětí dnes kvůli pandemickým opatřením zůstává s agresory za zavřenými dveřmi domácnosti. Jak lze v takovém případě zabránit domácímu násilí?

Sociální služby věnující se domácímu násilí rozšiřují možnosti, jak se s cílovou skupinou spojit nejen osobně, ale třeba přes Skype nebo Messenger. To děláme i my v Persefoně. V případě nenásilných vztahů, kde je však kvůli množství společně stráveného času cítit napětí, je důležitá komunikace. V době míru by se partneři měli domluvit, v jakém bodě a jakým způsobem je možné hádku zastavit, a po jaké době se ke sporu vrátit a v klidu ho vyřešit. Je důležité trávit čas i bez partnera a neomezovat kontakty s rodinou a kamarády, ačkoli se teď nemůžeme potkávat osobně. Volejte si, komunikujte spolu a v případě potřeby se nebojte ozvat. Říct si o pomoc není slabost.

Myslíte si, že organizace k fenoménu domácího násilí v době pandemie přistupují zodpovědně?

Podle mě ano. Vznikají různé kampaně a hodně se o něm mluví. Domácí násilí je reálný problém a je dobře, že nezůstává bez povšimnutí.

 

Další články o psychologie