Recenze: Divoká říše slibuje více, než zvládne splnit

Spousta akce, víly, milostná linka… To a mnohem víc slibuje novinka nakladatelství CooBoo - Divoká říše autorky Stacey Marie Brown. Kniha se odehrává v dystopické Budapešti a nakladatelství se ji nebojí srovnat i s velikány žánru young adult fantasy jako jsou Sarah J. Maasová nebo Jay Kristoff, ke kterým má však daleko.

Bezmála čtyři sta stránek plných urban fantasy příběhu z dystopické Budapešti nabízí nová kniha Divoká říše. Jedná se o první díl šestidílné série Savage Lands od autorky Stacey Marie Brown. O vydání české verze se postaralo nakladatelství CooBoo, a zařídilo jí takovou reklamu, že pokud se o tento druh literatury zajímáte, nejspíš jste o ní už zaslechli. Má představovat to nejlepší z oblíbených fantasy knížek, jen lepší. Opravdu tomu tak je?

Hlavní hrdinka Brexley je perfektně stereotypní hlavní postava fantasy knihy pro mladé. Nepochopená, jiná než všechny ostatní holky, a především neohrožená. Společně s rodinou svého kamaráda Cadena žije v Leopoldově, části Budapešti určené pro lidskou rasu. Jen kousek od nich, na druhém břehu Dunaje, se však rozprostírá říše víl, se kterými jsou lidé ve válce, a druhým směrem se nachází obávaná divoká říše, o které toho ale zezačátku moc nevíme a nezdá se tak podstatná.

Brexley má poměrně nebezpečný koníček, a celkem brzy v příběhu se kvůli němu dostává do vězení v říši víl, kde se následně odehrává velká část děje. Zde se setkává s Warwickem Farkasem, který byl do té doby pro lidi pouze báchorkou. Ačkoliv Brexleyino srdce touží po jiném, Warwick ji také zvláštním způsobem přitahuje. Má však láska místo ve vězení, které každý den navštěvuje smrt? A co když spolu budou Brexley a Warwick muset bojovat v proslulých vězeňských Hrách?

Kniha je v mnoha ohledech ambivalentní

Příběh je psaný jako podle nějakého mustru pro young adult knihy, a při čtení máte téměř pocit, že si autorka při psaní odškrtávala každou splněnou položku. Nic originálního tu tedy nenajdete, snad kromě místa, kde se knížka odehrává, Budapešť totiž není dějištěm mnoha young adult příběhů.

Nemohu ale popřít, že jde o poměrně čtivou knihu, která si asi publikum najde. Myslím si ale, že Maasová se strachy třást nemusí, protože této knize opravdu ještě něco chybí. Například děj a dynamika příběhu jsou nerovnoměrné. V úvodu se v pár stránkách dovídáme velké množství faktů o Brexley, o světě, kde žije, a vše formou jejího vyprávění, avšak radši bych se všechno dozvěděla z děje, díky činům. V dalších částech jsou naopak hlušší místa, která nepředstavují přílišnou důležitost v příběhu. Taky na čtenáře autorka hodně hrne místa a názvy ulic v Budapešti. Nejsem si jistá, zda to čtenáře pouze nezmate.

Ambivalence se projevuje i v nejistotě pro jaké publikum to autorka napsala. Jazyk není komplikovaný, vlastně ani příběh ne, takže má blíže k jednodušímu stylu young adult fantasy knih, ale zároveň se v knížce objevuje poměrně graficky vykreslené násilí a občas i nějaký více sexuálně explicitní obsah, tudíž stojí někde na pomezí knihy pro mládež a pro dospělé.

Vedlejší postavy existují pouze pro Brexleyin příběh

Brexley a Warwick opravdu do světa fantasy nepřináší nic nového. Mají však štěstí, protože někteří čtenáři tento typ postav vyhledávají a velmi rádi si přečtou další z příběhů o drzé hubené holce a velkém statném bručounovi.

Vedlejší postavy na tom ale nejsou lépe. Několik z nich by mělo i potenciál mít dobrou dějovou linku, která by čtenáře zajímala, bohužel však existují spíš pro posunutí děje hlavních hrdinů, a nedozvídáme se tak nic o jejich motivacích. To je škoda, protože některé vážné činy by rozhodně potřebovaly více vysvětlení, nic není jen černé a bílé. Navíc se autorka při popisu postav nedostává příliš do podrobností a čtenáři mají štěstí, když se dozví barvu očí, barvu vlasů a jméno. Komplexní postavy zde opravdu nehledejte.

Klišé za klišé

Velmi mě iritoval fakt, že Warwick hlavní hrdince neustále říká princezno. To se snad muselo omrzet i samotné autorce. Vzhledem k tomu, že je Divoká říše pouze prvním dílem celé série, zajímalo by mě, zda to v takové míře pokračuje i v dalších knihách, ale tiše doufám, že ne.

Příběh je navíc tak protkaný známými klišé a nadužívanými tropy, že je to čtenáři téměř až nepříjemné. Má milostný trojúhelník, vyvolenou a zdánlivě nesmrtelnou hrdinku, víly, velkého statného muže, který nemá nikoho rád, ale tu vyvolenou, z nějakého důvodu, ano… Chybí zde element překvapení, který by představil něco, co v ostatních fantasy knihách není tak běžné.

Jako oddechovka poslouží dobře

Nemohu tuto knihu kompletně zatratit, ale především díky tomu, že je čtivá a že mám v oblibě Maďarsko, které je zde vykresleno poměrně zdařile. Zároveň se mi líbila myšlenka, že se ocitlo v dystopickém stavu kvůli odloučení od sjednocených národů, tedy od zbytku Evropy. Myslím si, že je to velmi aktuální problém a příjemně mě překvapilo, že se autorka v nepříliš hlubokém příběhu věnuje reálné hrozbě.

Nemohu ale bohužel zapomenout na neoriginalitu příběhu i samotných protagonistů, tudíž je to spíš průměrné počtení. Věřím ale, že pro čtenáře, kteří chtějí jen na chvíli uprchnout do jiného světa a nemuset nad příběhem moc přemýšlet, poslouží dobře. Další díl si však asi přečíst nepotřebuji.