Školy označované za romské jsou pro některé rodiče strašákem, říká socioložka

Evropská komise apelovala na Česko, že diskriminuje romské děti ve školách. Jak opravdu vypadá situace v Česku?

Česká republika nediskriminuje přímo na základě rasy nebo etnické příslušnosti. Je tu složitější mechanismus, jehož důsledkem je, že dochází až k systematické diskriminaci romských žáků. To je bohužel dlouhodobý problém. Poslední dobou jsem zaznamenávala razantně působící snahy, co se týče návrhů, co by se se situací dalo dělat, ale je to teprve ve fázi příprav. U nás je to zkrátka skutečný problém.

Některé romské děti už rovnou ve školách zařazují do oddělených nebo speciálních tříd. Je jim tam lépe než v obyčejných třídách?

Třeba v Brně máme školy, které jsou z osmdesáti až devadesáti procent naplněny romskými žáky. Není to tím, že by to ta škola tak chtěla dělat, ale je to důsledek poměrně složitého procesu různých výběrů školy a zájmu rodičů. Někteří rodiče se prostě vyhýbají školám, které mají nálepku romské školy.

Ale že by se tvořily vyloženě romské třídy, to ne. Stane se, že jsou ve výsledku romské školy, někde možná i romské třídy, ale určitě nejsou pojmenované takto otevřeně. Škola, která by skutečně na základě etnického kritéria děti vyčleňovala, by byla okamžitě napadnutelná. Ale to, že romské děti mohou být v současnosti ve speciálních školách a třídách, se stále děje.

Pokud je v obyčejné třídě větší poměr Romů, ve výsledku jsou tyto děti už na začátku znevýhodněné. Například kvůli úpravě obsahu vzdělávání, protože nedostávají stejně kvalitní obsah jako ostatní děti na jiných školách. Je možné, že jim tam je relativně dobře, protože jsou s dětmi z podobného prostředí, s podobnými zkušenostmi a zážitky, ale z dlouhodobého hlediska to dobře není. Hrozí, že už na začátku naberou handicap.

Když dítě nebo jeho rodič nesouhlasí s umístěním do speciální třídy, co pak může udělat?

S umístěním musí souhlasit zákonní zástupci. Někteří odborníci také upozorňují na to, že se s romskými rodiči různě pracuje. Jsou přesvědčováni o tom, že pro jejich dítě bude mnohem lepší, když bude chodit tady do této třídy. Je to tedy s jejich souhlasem, ale předchází mu přesvědčování o tom, že to je v jejich zájmu. Někdy se to děje i pod zástěrkou toho, že škola potřebuje dvourychlostní třídy a občas takto vzniknou romské třídy. Mám ale informace, že i funguje, že se dělí třídy například podle dotace počtu hodin konkrétních předmětů, třeba jako matematická třída.

A co by přispělo k tomu, aby byly ty děti zařazované do rychlejších tříd? Je to čistě jenom na dovednostech, nebo tam hrají roli i předsudky proti Romům?

Co jsem se dozvěděla, tak ministerstvo školství chystá plán s tím něco dělat. Desegregovat, protože hovoříme o fenoménu segregace škol. To možná zní v našem kontextu trochu zvláštně, nicméně tady to, co se u nás děje, je možné označit za segregaci. Dost velkou roli v tom hraje zřizovatel, tedy město, obec nebo městská část, protože na té úrovni je možné s tím něco dělat. To znamená dohlížet na to, jak probíhá proces zápisu a případně ho i nějak regulovat. Hovoříme o zápisu do základní školy, to znamená, že tam nejsou přijímačky, kritériem je pouze školní zralost.

Jak se stane, že se v některých školách vytvoří takzvané romské třídy?

Vždycky je těžké říct, kde přesně začíná problém nebo slepenec příčin a faktorů, které k tomu pak vedou, ale určitě je jedním z nich samotný výběr základní školy. Účastníci procesu jsou samozřejmě samotné školy, potom zřizovatelé škol, kteří nastavují nějaká pravidla – kdo, za jakých podmínek, kam – a nakonec samozřejmě rodiče těch dětí. Existuje sice spádovost, ale je možné přihlásit dítě na jakoukoliv jinou školu i mimo spádovou oblast. Pokud na té škole mají místo, tak přijmou dítě, které tam podle úředního pravidla přímo nepatří.

Když vezmeme příklad Brna, tak tady se děje to, že máme školy, které mají nálepku romských škol. Týká se to hlavně Brna-sever, Brna-střed, možná částečně Brna-Židenice. Jakmile se o nějaké škole rozšíří pověst romské školy, tak se pro některé rodiče stává strašákem. Tím pádem se z těchto škol stává takzvaná zbytková škola.

Naopak zase tyto školy mohou být velkým lákadlem pro romské rodiče, protože ví, že je tam spousta jejich známých, příbuzných nebo sousedů. Proto je to tak složité. Máme svobodný výběr školy, který ale do značné míry přispívá k udržení tohoto problému.

Dá se nějak na první pohled určit, která škola je „romská“ a která ne?

Hodně se o tom mluví, ale nejsou úplně hmatatelné informace, které školy a do jaké míry jsou takzvaně romské. Právě na toto jsme dělali výzkum. Vyšel v roce 2019 a zmapovali jsme, jak jsou na tom základní školy v Brně z hlediska etnické skladby žáků. Dělali jsme to takovou trošku netradiční metodou. Vzali jsme fotky školních tříd z celostátní akce focení prvňáčků a metodou tří nezávislých kodérů jsme spočítali, kolik bychom tam odhadem napočítali romských dětí, jenom čistě vizuálně. Samozřejmě se všemi nepřesnostmi takového vizuálního posuzování, ale zkrátka jsme se pokusili poukázat na tento problém.

Daří se s touto problematikou v Česku někde něco dělat a zlepšovat situaci?

V České republice jsou už nějaké dobré či docela úspěšné pokusy, třeba v Krnově. Jako řešení je udělat nějaká opatření. To znamená zabránit tomu, aby se vytvořily třídy vyloženě romských dětí. Často se tam objevují i děti ukrajinské anebo jiné děti cizinců. V tu chvíli se samozřejmě výuka musí přizpůsobit. Všem těmto dětem je potřeba nějak pomoci a od toho máme i inkluzivní opatření - různé asistenty, nejenom žáka, ale také asistenty pedagogů. Takže je tady více možností, jak v současnosti pomáhat všem dětem ve školách. Teď je jenom potřeba do toho někde trošku říznout víc, aby segregace nepokračovala. Ale není to jednoduché.