Slavkov si připomněl výročí bitvy tří císařů, vzpomínkové akce přilákaly tisíce lidí

Slavkov u Brna - Ačkoliv jsou události napoleonských válek v Evropě dávnou minulostí, vzpomínkové akce k jejich příležitosti lákají tradičně tisíce návštěvníků. Přesně takové akce pořádalo město a zámek ve Slavkově u Brna tuto sobotu při příležitosti 219. výročí bitvy tří císařů. V této slavné bitvě, která se odehrála v roce 1805 ve středu Moravy, se Napoleonova armáda střetla s rakouskými a ruskými vojsky.

Vzpomínkové akce ve Slavkově u Brna i letos přilákaly tisíce lidí, kteří si už tradičně na přelomu listopadu a prosince připomněli bitvu u Slavkova z roku 1805. Nechyběly ani předvánoční trhy, výstava dobových kostýmů a dvě bitevní ukázky v zámecké zahradě.

Stánky, které se celý den prohýbaly pod váhou pochutin, oblečení a rukodělných výrobků, začali organizátoři stavět už v pátek před samotnou akcí. V sobotu pak davy proudily směrem do i z města téměř celý den až do pozdního večera, kdy celou vzpomínkovou akci završil ohňostroj nad zámkem Slavkov. Jeho modré, zlaté a červené barvy sledovaly ze zámecké zahrady tisíce návštěvníků. A nebyly to zdaleka jediné výstřely, které se v sobotu nesly městem. Každou celou hodinu od 10. do 17. hodiny totiž oznamovalo na náměstí kromě kostelních zvonů dobové dělo obsluhované vojáky v rakouských uniformách.

Lákadlem pro Slavkováky či rodiny s dětmi hledající zpestření prvního adventního víkendu byl bezpochyby předvánoční jarmark na Palackého náměstí, v Husově ulici a na nádvoří slavkovského zámku. Nejsme tu v Brně, proto neočekávejte ekologické zálohovatelné kelímky s dráčkem. Cena za svařák byla o to přívětivější – vždyť o svařáku za padesátikorunu si můžete v Brně nechat jenom zdát. Ale ceny za jídlo se i tak mohly lišit stánek od stánku - zatímco v centru města, poblíž radnice nebo kulturního domu s příhodným názvem Bonaparte si prodejci za bramborák účtovali sto až 110 korun, na jižní straně náměstí se dal pořídit i za 90.

Kromě místních, kteří trhů a vzpomínkových akcí využili k setkání se s bývalými spolužáky nebo rodinou, byla mezi návštěvníky polední a večerní bitevní ukázky slyšet vyjma češtiny také slovenština, angličtina, němčina nebo třeba španělština. Někteří dokonce stihli přejet ze Slavkova k bitevnímu poli k u Tvarožné u Brna, kde celý den probíhala rekonstrukce bitvy. Alespoň částečně podobný zážitek si díky přítomnosti nadšenců v různých historických vojenských kostýmech odnesli i ti, kteří se rozhodli vydat pouze do Slavkova. Ti se mohli předvést hlavně při ukázkách z bitvy ilustrující příběh vojáků na straně Rakouska – Čechů Jakuba a Jana. O dramaturgické zpracování se postaral spolek Česká napoleonská společnost.

Pro některé Slavkováky, kteří bydlí v blízkosti náměstí, však nápor návštěvníků znamenal i určité nepříjemnosti. Ti, kteří zvolili dopravu autem, totiž často neměli kde zaparkovat a pletli se před veřejným parkovištěm. „Občas nám turisti zablokují i naše auta a my pak nemáme jak vyjet,“ říká rozhořčeně Marie Janová, která bydlí jen 200 metrů od náměstí. „Ti lidé se ani nezeptají, a co my s tím pak naděláme? Viděla jsem, že sousedi si před dům letos dali i ceduli, aby jim tam nikdo neparkoval,“ dodává.

Stejně jako vojska na obou stranách v bitvě tří císařů před 219 lety, i tentokrát byly pluky mnohonárodnostní. Na Moravu se kvůli jedné z největších napoleonských vzpomínkových akcí ve střední Evropě sjeli nadšenci historie z Francie, Rakouska, Itálie i Pobaltí. Jedním z takových byl i pětašedesátiletý Domenico Botta z Itálie. „Jsem tady už počtvrté, převlečený za italského vojáka na straně Francie,“ sdělil rozený Ital. Přes den Domenico bojoval v bitevní rekonstrukci u Tvarožné, na večer však přejel do Slavkova, aby viděl slavnostní průvod vojáků městem a bitevní ukázku v zámecké zahradě slavkovského zámku. Sám se jí ale zúčastnit nemohl, je totiž určená pouze českým nadšencům do napoleonské vojenské historie.

Pokaždé, když vojáci vypálí z děla, výstřel se ozvěnou vrátí ještě dvakrát – jednou se odrazí o konec zámecké zahrady, podruhé o průčelí zámku. Udělá takovou ránu, až z toho člověku zaléhají uši a tlaková vlna jde cítit v nohách i na stovku metrů. Z hloučku přihlížejících se po chvíli s hlasem plným respektu ozve: „No, to ani nechci vědět, jak by to vypadalo dneska.“ A možná i to je poselstvím akce připomínající si událost starou přes dvě staletí. Ačkoliv byla řeč doprovázející večerní ukázku bitvy plná klišé, jedno z nich má přece jen přesah do každé doby – mír není samozřejmostí, ale drahocenným darem, který je potřeba pečlivě střežit.