V Divadle Radost letos ocenili dobrovolníky, kteří pomáhají druhým

Brno - V Divadle Radost byly v pátek předány Ceny Křesadlo dobrovolníkům z celého Jihomoravského kraje. Osmý ročník ocenění vyzdvihl šedesát devět nominovaných v sedmi kategoriích a jedné divoké kartě, o níž rozhodovala veřejnost.

V Divadle Radost je ještě cítit slabá vůně divadelní mlhy a lidé se pomalu usazují. Je páteční podvečer a místo běžné premiéry se tu scházejí desítky dobrovolníků z celého kraje. Ti, kteří svůj čas darují druhým, často potichu, bez nároku na poděkování. Jejich příběhy mají ale dnes zaznít nahlas. Za chvíli začne osmý ročník předávání Cen Křesadlo.

„Dobrovolnictví v našem regionu dlouhodobě roste,“ říká na úvod vedoucí Centra Maltézské pomoci v Brně Barbora Barešová. Její hlas zní klidně a radostně, jako někdo, kdo ví, že právě teď na jevišti sedí lidé, kteří pomáhají poskládat svět zase o něco lepší. Poděkuje oceněným, jejich rodinám i koordinátorům, kteří je podporují neviditelným způsobem. Dodává poslední větu, která se dotkne všech v sále. „Křesadlo není soutěž. Je to poděkování všem nominovaným.“

Její slova doplňuje náměstek hejtmana Roman Celý. „Nezištnost, obětavost a láska k druhým, to je to, co dělá svět světem a člověka člověkem,“ říká. Hned po něm je na pódium pozvaný náměstek brněnské primátorky Filip Chvátal. Připomíná, že příběhy oceněných dokazují, jak může jednotlivec měnit svět kolem sebe. „Ukazujete, že zodpovědnost za druhé není prázdné slovo,“ dodává.

Ještě, než se vyhlásí první ocenění, promítá se krátké video. Dobrovolníci v něm mluví o tom, proč pomáhají. „Mám pocit, že jsem přijatá a vždycky se sem těším,“ říká jedna z nich s úsměvem. „Pomoc druhým mi dává pocit, že dělám něco správně, pro lidi, zvířata i pro planetu,“ uvádí další dobrovolnice. V sále se na okamžik rozhostí ticho, které přeruší moderátor večera.

Prvním jménem večera je Vlasta Životá. Dobrovolnice z Tišnova, která dochází za pacienty do nemocnice. Vstane z první řady, usměje se a a vydá se na pódium. Křesadlo jí předává ředitel Hospice sv. Alžběty Josef Drbal. „Máme radost vždycky, když se ti lidé usmívají a mávají a řeknou, ať zase za nimi přijdu,“ říká Vlasta a její hlas se na chvíli zachvěje. „A to je radost, to mě drží.“ V publiku několik lidí kýve. Zdravotnické dobrovolnictví bývá tiché, psychicky a fyzicky náročné.

Další kategorií je humanitární a rozvojová pomoc. Ocenění získává sestra Lenka Navrátilová, která se dobrovolnictví věnuje už sedmnáct let. Osm z nich spolupracuje s Mary’s Meals – organizací, která zajišťuje jídlo dětem v nejchudších zemích světa. Když přebírá cenu z rukou vedoucího brněnského zpravodajství České televize Ondřeje Šimečka, říká větu, která vystihuje celý její přístup. „Dílo Mary’s Meals je založené na stovkách dobrovolníků. Já jsem jen jedna z mnoha,“ říká a za tato slova sklízí v sále silný potlesk.

V environmentální kategorii vyhrává Marie Káňová. Bohužel se nedostavila osobně, cenu za ni přebírá ředitelka Nadace Veronika. Marie dobrovolničí už patnáct let a s lehkostí dokazuje, že i věci mají svůj druhý život. V dobročinném obchodě nadace třídí, opravuje a vrací do oběhu to, co jiní vyhodili.

„Marie je člověk, který nám připomíná, že ochrana přírody nezačíná velkými akcemi, ale malými každodenními gesty,“ říká moderátor, který se nám snaží Marii více přiblížit.

Jeden z nejsilnějších momentů večera přichází ve chvíli, kdy je vyhlášena vítězka komunitní kategorie, Hana Vinčová. Její příběh je o sedmi letech starosti a lásky. Hana navštěvovala svou sousedku Růženku tak dlouho, dokud to šlo. Pomáhala jí doma, později i v domově pro seniory. Když vypráví, je ticho. „Paní sousedku Růženku jsem brala jako svou druhou maminku,“ říká rozechvěle. „A jsem moc vděčná, že si někdo všiml, že to mělo smysl,“ dodává, načež sklízí potlesk.

V oblasti sociálních služeb jsou oceněny dvě dobrovolnice.

Veronika Klupanská přichází na pódium s energií a úsměvem. Je ambasadorkou projektu Setkávárna, kde mladí lidé, chodí za seniory. „Jdeme si povídat, péct, sázet bylinky… hlavně být spolu,“ popisuje. V jejím projevu je lehkost, která dělá Setkávárnu tím, čím je.

Pavla Veltrůská se bohužel také nemohla dostavit, protože pořádá další akci pro hendikepované. Cenu za ni přebírají kolegyně. Pavla se věnuje hendikepovaným téměř 30 let, doprovází svého klienta Vojtu už devatenáct let. „Být s ním každý den je dar. On mě toho naučil víc než já jeho,“ vzkazuje Pavla v citaci, kterou během večera přečtou.

V kategorii vzdělávacích a volnočasových aktivit přebírá ocenění Vítězslav Krabička. Na pódiu působí klidně a trochu skromně, jako někdo, kdo je zvyklý stát spíš za dětmi než v centru pozornosti. Dětství strávil v dětském domově, později vystudoval práva, ale největší stopu zanechal jinde, u táborových ohňů, v lese a na loukách. Založil spolek Zálesáci a už padesát let s ním pořádá tábory a výpravy pro děti a mladé. „Bylo toho opravdu moc, moc všeho, moc lidí,“ říká v děkovné řeči a na chvíli se rozhlédne po sále. „Dobrovolnictví se mnou táhla spousta lidí, já jsem jen držel směr s nimi.“ dodává.

V kategorii dobrovolnictví v kultuře a umění zazní jméno Zuzany Janurové. Na scénu přichází žena, kterou v publiku znají hlavně rodiče dětí z tanečního souboru a obyvatelé Starého Lískovce. Už léta s dětmi nacvičuje choreografie a pomáhá u hodů, kde se setkávají všechny generace.
„Hlavně moc děkuji manželovi a celé rodině, že mě v tom podporují,“ říká krátce do mikrofonu.

Poslední na řadě je kategorie Divoká karta, tady rozhodovala veřejnost o výherci. Ocenění získává Rina Suárec, dobrovolnice z centra Vesna. Na pódium jde zřetelně dojatá, chvíli si bere čas, než začne mluvit. „Moc si toho vážím a jsem v šoku,“ přizná otevřeně. Krátce vypráví o práci se ženami, o komunitě kolem Vesny a o tom, jak ji dobrovolnictví změnilo. Ocenění věnuje svému nedávno zesnulému tatínkovi, rodině, manželovi a ženám z Vesny, se kterými dlouhodobě spolupracuje.

O výsledcích rozhodovala porota složená ze zástupců kraje, města, univerzit i minulých držitelů. Během večera hraje kapela Opuštěné palačinky, která rozděluje jednotlivé bloky cen. Na závěr přicházejí na jeviště nejen laureáti, ale všichni nominovaní dobrovolníci. Děti, senioři, zdravotníci, studenti. Všichni co ve svém volném času pomáhají ostatním. Na pódiu stojí bok po boku. Sál se rozzáří světly a jeden z organizátorů řekne do mikrofonu poslední větu večera: „Jste ti, kdo pomáhá vykřesat jiskry lidství.“

A možná právě proto to celé stojí za to.