Nejdražší věc jsem prodal za deset tisíc, říká prodejce z bleších trhů

Brno - Gabriel Angell je původně z Hlinska. Dnes bydlí v Brně a jeho hlavním koníčkem je prodávání na bleších trzích, také označováno jako vetešnictví. Na internetu vystupuje pod přezdívkou Moderní vexlák, čímž naráží na dřívější prodejce západního zboží v socialistickém Československu a na to, že v dnešní, modernější době, už jde o legální podnikání. „V podstatě se jedná o prodávání nejrůznějších předmětů z druhé ruky,“ říká Angell.

Jak jste se dostal k prodávání na bleších trzích?

Bylo to díky mému kamarádovi. Před třemi lety koupil staré nádraží a začal ho pomalu přetvářet a rekonstruovat. Teď funguje jako retro galerie. Lidé si tam mohou zajít na kávu a vychutnat si ji v dobovém prostředí. Ocitnou se v prostoru, kde jsou obklopeni starými věcmi. Myšlenka na to, že bych mohl staré věci prodávat, mě napadla právě tehdy.

Předtím jste se se starými věcmi z druhé ruky nesetkával?

Setkával. Máme v rodině už patnácti letou tradici vyklízení starých pozůstalostí a bytů, které zkrátka lidé opustili. Tam jsme nacházeli spoustu věcí, které nám bylo líto vyhodit. Nikdy mě ale nenapadlo tyhle věci prodávat.

Co nejčastěji prodáváte?

Prodávám hlavně všeobecnou veteš, staré knížky, časopisy, různé nádobí, vybavení domácnosti, pohledy, spoustu už neplatných mincí a bankovek z Československa. Dále například i léčivé kameny, které přetváří negativní energii na pozitivní, o těch se ale zatím moc neví.

Dostalo se vám do rukou něco, co se z tohoto seznamu vymyká?

Jednou jsem se dostal ke staré stanové celtě důstojníka z Wehrmachtu. To bylo zároveň i to nejdražší, co jsem kdy prodal. Sběratel mi za to zaplatil deset tisíc korun.

Jak náročná je organizace prodeje a nakládání se zbožím?

Náročné to moc není, ale logistika hraje klíčovou roli. Bez ní by se to neobešlo. Já si vše eviduju do tabulek. Ke každé krabici s věcmi mám fotku a ve vytištěné tabulce seznam, kde je co uložené. Bez toho by se to dalo považovat za nepřebernou skládku, která leží jen někde zamčená. Vybalení zboží na bleším trhu mi potom zabere asi čtyřicet pět minut, to samé, když ho potom balím zpátky.

Kolik kusů zboží celkově prodáváte?

Na dnešním blešáku mám asi něco kolem tisíce kusů zboží. Ve dvou zabezpečených skladech mám potom uloženo v krabicích až několik desítek tisíců kusů zboží.

Dá se vetešnictvím uživit?

Slušní lidé se o penězích nebaví, ale uživit nejspíše ne. Částka vydělaná za rok nesmí přesáhnout čtyřicet tisíc korun, na to je zákon. Pak byste už musel danit nebo mít zařízenou živnost. Vydělaná částka ale pokryje měsíční náklady – zabezpečení skladů, elektřinu, nájem, reklamy a provozní náklady samotného prodeje.

Jaký máte vztah s ostatními prodejci?

Vesměs kolegiální. Žádná zášť mezi námi není. Nemáme důvod si dělat žádné naschvály, jsme na jedné lodi. Jen mě mrzí, že někteří nepochopili smysl bleších trhů. Ceny mají být nízké, a ne přemrštěné tak, jak tomu je u některých prodejců. Já si vždy zboží vyhledávám na internetu tak, abych své věci nacenil adekvátně a nikoho neoškubal. I proto se u mě mnohdy tvoří fronty a u ostatních ne.

Jezdíte i na jiné bleší trhy mimo Brno?

V létě jezdím do Letovic nebo do Prahy. Občas i do Kroměříže, tam je to ale v počtu prodejců i návštěvníků o hodně větší, než na ostatních trzích. Nejčastěji prodávám tady v Brně, na vzdálenější akce mám bohužel omezené časové možnosti.

Máte i nějaké další zájmy, kromě vetešnictví?

Jistě. Mám vlastní podcastový kanál na YouTube a profil na Facebooku. Tam tvořím nejrůznější videa o zboží, které prodávám, ale i o filmu, diapozitivech. Snažím se tím přiblížit lidem, kteří se v tomto odvětví nepohybují, svou práci. Budu točit i krátký film. K tomu rád fotím a nedávno jsem si koupil i mixážní pult.