Rád bych vyhrál ligu, říká kapitán univerzitního hokejového týmu

Brno - HC MUNI porazila ve druhém letošním souboji univerzit tým VUT Cavaliers Brno 9:2. Třemi góly se na výhře podílel také kapitán celku reprezentujícího Masarykovu univerzitu (MU) Pavel Tomaník. Ten se pro Stisk rozpovídal nejen o rivalitě s mužstvem Vysokého učení technického (VUT), ale také o projektu Univerzitní ligy ledního hokeje (ULLH) a osobních ambicích.

O souboji s VUT

Jaké to je porazit městského rivala?

Vyhrát proti VUT je skvělý pocit. Navíc na derby přijde vždy hodně lidí. Snažit se lidi přilákat na takové zápasy je mnohem snazší. Fanoušci automaticky ví, že půjde o hodně, že v zápase uvidí hodně akce, vypjatou atmosféru, bitky a tak dále. To špičkování mezi univerzitami je v hokeji velmi výrazné. Za vše mluví první zápas proti VUT, na který dorazilo 7 700 lidí, kteří zaplnili celé Rondo (Winning Group Arena – pozn. red.).

Vy jste v utkání zaznamenal hattrick…

To už je jen taková třešnička na dortu. Musím za něj poděkovat hlavně spoluhráčům, skvěle mi ty góly připravili. Jeden z nich, Tadeáš Jakubec, si navíc v zápase sám připsal čtyři branky a tři asistence, čímž vytvořil nový rekord ligy. Nejdůležitější ale je, že máme tři body a už se musíme soustředit na další zápasy.

Vysoké výhře s VUT předcházela prohra 1:6 s Black Dogs Budweis. Jak si vysvětlujete takové nevyvážené výsledky?

Bohužel to jde na vrub velké marodce v našem týmu, která značně ubírá možnosti při skládání sestavy. To se nicméně kolem Vánoc stává skoro každou sezonu. Zatímco třeba na začátku soutěžního ročníku jsme Black Dogs porazili 9:2, nyní jsme do Českých Budějovic cestovali pouze ve dvanácti hráčích, navíc s velmi oslabenou obranou, kam se musel přesunout i jeden z útočníků. Navíc třeba Robert Mokrohajský si poranil koleno a já jsem měl problém se zády. Zápasem jsme se protrápili a bohužel ne moc úspěšně.

Vraťme se k předposlednímu souboji univerzit. Jaký to byl pocit hrát před tolika diváky?

Bylo to nepopsatelné. Já už nebývám moc nervózní, podobných zápasů jsem zažil několik. Trochu mě to ale rozhodilo, zapomněl jsem si třeba podat ruce s rozhodčími, rektorovi jsem zase málem potřásl rukou ještě v rukavici. Navíc jsme museli dokázat, že jsme lepší, protože minulý rok jsme prohráli. Chtěli jsme se ukázat. To se nám nakonec povedlo a vyhráli jsme 5:2.

O hokeji a studiu

Jak je pro vás obtížné skloubit hru v univerzitním hokejovém týmu, studium a další povinnosti?

Upřímně je to opravdu náročné. Studuji dva obory, z jednoho z nich bych měl v brzké době skládat státnice, ale taky bych rád dostudoval ten druhý obor. Samozřejmě to jde skloubit, ale lehké to rozhodně není. Člověk se musí naučit, jak najít svůj režim. Třeba si musím registrovat předměty tak, aby mi nezasahovaly do tréninkového plánu a zápasů. Do toho navíc hraju za dva hokejové týmy. Jediné štěstí je, že nemusím chodit do práce. To už bych pak musel něco ze zmíněného vynechat, což bych nerad.

Není toho občas už příliš?

Občas je to na zbláznění. Naštěstí mám skvělou přítelkyni, která mi hodně pomáhá. Studuje práva ve vyšším ročníku než já, a tak mi třeba někdy pomáhá s učením. Navíc musím poděkovat rodičům, kteří jsou úžasní a ve všem mě podporují. Mám v zázemí velké štěstí.

Pavel Tomaník

• Narodil se 1. června 1998.
• Studuje magisterský obor Právo a právní věda a bakalářský obor Kulturní studia Číny na Masarykově univerzitě.
• Hraje ULLH za HC MUNI a zároveň Chance ligu za HC Technika Brno.
• V HC MUNI zastává roli kapitána týmu.

O Univerzitní lize ledního hokeje

Zahrál jste si i jiné juniorské soutěže a například druhou nejvyšší hokejovou ligu. Jak hodnotíte úroveň ULLH?

Nebudu lhát, rozdíl mezi těmi soutěžemi je, univerzitní liga má ale ohromný potenciál. Největší překážkou je podle mě malý počet zápasů. V sezoně tým odehraje jen 18 zápasů a pár navíc v play-off. V juniorských soutěžích to je třeba čtyřicet padesát zápasů. Nejlepší celky univerzitní ligy podle mě nicméně dosahují výkonnosti druhé ligy (třetí nejvyšší hokejová liga v České republice – pozn. red.). Pokud bych byl třeba na pomezí čtvrté lajny v Chance lize (druhá nejvyšší hokejová liga v České republice – pozn. red.) a první lajny ve druhé lize, tak je podle mě lepší jít hrát univerzitní ligu, a do toho vystudovat nějaký obor.

Proč?

Pokud člověk třeba v devatenácti nastoupí na univerzitu, může získat zajímavou kvalifikaci a současně hrát hokej. Udrží si se sportem kontakt, zlepší se, dozraje. Ve 22 nebo ve 25 se rozhodne, co dál. Je to prozíravý krok pro budoucnost. Pokud by mu pak nevyšla hokejová kariéra, má možnost pracovat v oboru, který studoval. Navíc, jak už jsem zmínil, dá se to zkombinovat ještě tak, že člověk hraje dvě soutěže, třeba Chance ligu a univerzitní hokejovou ligu.

Vidíte posun soutěže mezi jednotlivými ročníky?

Ano, vývoj je v lize znatelný, i když jsou to postupné malé krůčky. Samotná tvorba ligy, její přesun pod Svaz ledního hokeje, sehnání sponzorů – to jsou důležité a obtížné záležitosti. Liga si ale musí vybudovat pověst, a to není lehké. Vedou ji ovšem mladí lidé plní energie. Nedělají to kvůli penězům nebo vlastním zájmům, ale proto, že v tom vidí smysl a baví je to. Hrozná škoda je, že přišel covid. Ten celý vývoj zbrzdil. Lidé, kteří byli na ligu už zvyklí při něm dostudovali, vrátili se do svých domovů a najednou se začínalo v podstatě od nuly.

Kde si myslíte, že je pro univerzitní ligu pomyslný strop?

Myslím, že univerzitní liga se může návštěvností a popularitou přiblížit Chance lize. Velké zápasy už dokázaly vyprodat celé stadiony. Jen v Brně se Rondo zaplnilo už dvakrát. Přes sedm tisíc lidí není málo. Chce to ale návštěvnost vyrovnat. Když pak na obyčejný zápas přijde třeba dvě stě fanoušků, je to škoda.

Univerzitní liga ledního hokeje

Univerzitní liga v ledním hokeji vznikla v roce 2019. První ročník soutěže 2019/2020 hrálo osm týmů, vítěz z nich ovšem nevzešel. Dohrát ji nedovolila pandemie Covidu-19. Aktuálně hraje soutěž deset celků, přičemž většina z nich reprezentuje jednu vysokou školu. Některé sdružují vícero univerzit.

Členové ligy v sezoně 2022/2023 a univerzity, které reprezentují:

Akademici Plzeň (Západočeská univerzita a Lékařská fakulta v Plzni Univerzity Karlovy)

Black Dogs Budweis (Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích)

BO OSTRAVA Vítkovice Steel (Vysoká škola báňská – Technická univerzita v Ostravě, Ostravská univerzita)

Engineers Prague (České vysoké učení technické v Praze, Česká zemědělská univerzita v Praze, Vysoká škola ekonomická v Praze)

HC MUNI (Masarykova univerzita)

HC North Wings (Univerzita Jana Evangelisty Purkyně)

HC Univerzita Palackého v Olomouci (Univerzita Palackého v Olomouci)

Riders Univerzita Pardubice (Univerzita Pardubice)

UK HOCKEY PRAGUE (Univerzita Karlova)

VUT Cavaliers Brno (Vysoké učení technické v Brně)

O týmových a osobních ambicích

Jdete s týmem od zápasu k zápasu, nebo máte nastavený nějaký cíl?

Celkově máme v týmu jasný cíl, a to vyhrát ligu. K tomu se ale snažíme dojít krůček po krůčku. Týmy na vrcholku tabulky jsou hodně vyrovnané a jak skončí vzájemné zápasy, je takřka nepředvídatelné. Proto není možné hledět daleko do budoucnosti a je lepší se soustředit jen na nadcházející zápas a snažit se z něj vytěžit maximum.

Vy sám vedete tabulku střelců (celkově 15 branek a 8 asistencí). Máte nějakou metu, které byste rád dosáhl?

Nemám, takové věci příliš neřeším. To že vedu tabulku střelců, nic neznamená. Sice dávám hodně gólů, ale mám je hlavně díky svým spoluhráčům.

A máte nějaké osobní přání nebo ambici do budoucna?

Rád bych vyhrál ligu, protože jsem nikdy v kariéře nezaznamenal žádný týmový úspěch. Rád bych jako kapitán dotáhl Masaryčku k titulu. Bylo by to krásné zadostiučinění za těch pět let, co v týmu působím. Kromě toho bych se rád studijně alespoň trochu přiblížil staršímu bratrovi, který však vystudoval Yale, nemám to tím pádem úplně jednoduché. Mám ještě mladšího bráchu, tomu bych zase rád pomohl rozvinout jeho vlastní hokejovou kariéru.