Jsem bezpečnostní hrozba? Rusové dlouhodobě žijící v Česku možná přijdou o možnost získat občanství

Brno - Novelu zákona Lex Ukrajina VII o pomoci Ukrajincům provází poslanecký návrh, který zamezí občanům Ruské federace získat české občanství. Podle ministerstva je cílem ochrana bezpečnosti státu. Někteří odborníci i média se shodují, že návrh je diskriminační na základě národnosti. Rusové se tak ocitají v právní nejistotě a nelehké situaci.

Alexei M. žije v České republice pátým rokem a pochází z Jekatěrinburgu. Nikita Y. v Česku pobývá o dva roky déle, pochází z ruského města Balachna a nějakou dobu žil v Moskvě. Oba jsou občany Ruské federace. Z důvodu ochrany jejich osobnosti jak v pracovním, tak osobním životě jsme změnili jejich identitu.

Alexei v Brně studoval vysokou školu, ale nakonec se rozhodl pracovat. Česko poznal, když s rodiči mezi lety 2012 a 2013 cestoval po Evropě. Navrhli mu, že by v Česku mohl studovat. Na nějakou dobu to pustil z hlavy, pak se ale stala věc, kvůli které se rozhodl Rusko opustit.

Když se s kamarádem procházel ulicemi Jekatěrinburgu, chtěla je bez zjevného důvodu zadržet policie. Strážci zákona byli přesvědčení, že dvojice míří na meeting opozičního politika Navalného, který se konal o pár ulic dál. „V Rusku se nikdo nechce potkat s policií, tak jsme jim utekli,” směje se Alexei. „Pak jsme seděli na břehu jezera a koukali přes vodu na ten meeting. Došlo mi, jak je to absurdní. Ani jsem tam nechtěl jít, ale snažili se mě zadržet, protože jsem mladý a vypadám tak, že bych tam možná šel. Nechtěl jsem pokračovat s životem tam. To byla poslední kapka,” vzpomíná.

S rodiči se domluvil ohledně studia v Česku. Všechno si zařizoval sám a finančně mu vypomohli právě oni. Po příjezdu začal chodit na kurzy češtiny, které trvaly necelý rok, a po pár týdnech od příjezdu si našel práci. O rok později začal studovat informatiku, ale zjistil, že to není nic pro něj a začal se naplno věnovat práci. Nyní pobývá na našem území na základě dlouhodobého pracovního víza. Příští rok by chtěl požádat o povolení k trvalému pobytu. Úřady jich loni ruským občanům udělily přes patnáct set.

„Mám trochu pocit, že jsem nastoupil do posledního vlaku, když jsem v roce 2019 odjel. Pak už to všechno bylo jenom horší. Chtěl jsem tady zůstat co nejdéle, dokud se situace nezlepší. Pak jsem do Ruska nemohl jezdit skrz koronavirus a válku,” vysvětluje Alexei. „Tady jsem našel domov, přítelkyni, kamarády. Líbí se mi tady a mám tady celý život,” doplňuje.

V souvislosti s konfliktem na Ukrajině vláda navrhla novelu zákona Lex Ukrajina VII. Aktuálně postoupila do třetího čtení a poslanci ji budou v následujících měsících projednávat. Dle ministerstva „umožní ukrajinským uprchlíkům, kteří jsou ekonomicky soběstační a nezávislí na dávkovém systému, získat běžný pobytový status, takže místo dočasné ochrany budou moci získat dlouhodobý pobyt podle zákona o pobytu cizinců.” Kromě toho ale také, podle poslaneckého návrhu, Rusové budou moci získat české občanství pouze v případě, že se před tím vzdají toho původního.

„V Rusku už žít nechci. Chtěl bych české občanství, abych měl jistotu, že se sem můžu kdykoliv vrátit, i když budu chtít cestovat. Pořád věřím, ale zároveň se bojím, že v Rusku se buď nikdy nic nezmění, a nebo se dlouho nic nezmění. A já se tam prostě nechci vracet,” říká Alexei a přejede si rukama po obličeji.

„Pokaždé, když mi něco přijde do schránky a já to před prací nestihnu prohlédnout, celý den se klepu, co to je. Mám strach, že jsem něco zapomněl doložit, přijdu o vízum a budu muset odjet. S tím strachem chodím celé dny někde vzadu v hlavě. Když mám co dělat, tak je to v pořádku. Ale když si sednu na balkon s čajem, koukám na hvězdy a přemýšlím, je to to první, co mě napadne. Že se nesmí nic pokazit, jinak se budu muset vrátit nebo hledat jiný stát. Nechci ani jedno z toho,” posteskne si mladý Rus.

Nikita Y. se do Česka dostal v osmnácti letech a nyní zde pobývá přes studentské vízum. Jak sám říká, odcestovat chtěl, ale sám by v tom věku nezvládl nic. Rodiče zařídili peníze a víza, jemu doporučili, ať se učí a moc nad tím nepřemýšlí. Kurz češtiny, který celý první rok pobytu absolvoval, zahrnoval každodenní intenzivní učení a spousty domácích úkolů. Nikita odhaduje, že trval asi tisíc hodin.

„Přijel jsem se sem učit a zůstat tady,” říká. V současné době studuje elektrotechnickou výrobu a management, k tomu si přivydělává na brigádě. Původně se zajímal o informační bezpečnost, v posledním ročníku magisterského programu mu ale nepovolili ve studiu pokračovat. „Moje občanství vnímají jako bezpečnostní hrozbu,” poznamenává a na rtech mu pohrává ironický úsměv. „Už od čtrnácti let mě štvalo Rusko. Táta podnikal, ale platil vysoké daně, které lze snadno obejít přes FSB. Vlastně přes ně lze obejít skoro všechno,” dodává.

Cílem návrhu je dle ministerstva vnitra posilování vnitřní i vnější bezpečnosti Česka. Osoba s českým občanstvím může být přijata k bezpečnostním sborům nebo vykonávat služby státu. S tím souvisí i možný přístup k citlivým či dokonce utajovaným informacím. Tím podle ministerstva hrozí riziko špionáže.

„Pokud má ten zákon fungovat proti špionům, úplně mi to nedává smysl,” zamýšlí se Alexei. „Pro získání občanství tu člověk musí žít deset let, a když člověk tu žádost podává, zkoumají jeho život jako pod lupou. Co tu celý ten čas dělal, odkud bral peníze, za co je utrácel, kde žil, kde pracoval, co studoval, prostě všechno. V ten moment by špion obstát neměl.”

Podmínkou vzdát se ruského občanství pro získání českého to ale nekončí. U osob starších patnácti let bude v případě schválení novely také přerušeno vyřizování už podaných žádostí. Povinnost pozbýt ruské občanství se nebude týkat žadatelů o azyl, výjimku mohou dostat i osoby, které prokážou, že mají pro Česko významný přínos.

„S mým diplomem bych v Rusku mohl mít hezký plat, pěkný život v Moskvě a dovolenou každé dva tři měsíce,” říká Nikita. „Nejsem ani vhodný pro armádu, mám výjimku. Jsem tady, protože s tím režimem nechci mít nic společného. A pro svoje budoucí děti chci jenom to nejlepší, já to nějak zvládnu. Občanství bych chtěl, jazyk a právo znám dobře. Svoje ruské občanství bych za to vaše vyměnil hned, kdyby to bylo možné. Žiju tady už dlouho a chci tady zůstat,” povzdychne si.

Vzdát se ruského občanství ale není snadné. Většina občanů se kvůli tomu musí vrátit do Ruska, což pro ně může být nebezpečné. „V posledních letech vzrostl počet trestně stíhaných osob v Rusku. Jsou známy případy, kdy byli stíháni Rusové žijící trvale či dlouhodobě v zahraničí nebo ti, kteří mají občanství jiných států a neopatrně cestovali do Ruska, například z rodinných důvodů,” řekla pro Konsorcium nevládních organizací pracujících s migranty Ekaterina Shlygina, metodička interkulturní práce, která pracuje pro Integrační centrum v Praze.

„Pokud se chcete vzdát ruského občanství, musíte do Ruska. A pokud nesouhlasíte s válkou, je to pro vás nebezpečné. Na ruské hranici vám můžou prolézt telefon. Pokud jste poslali nějaké fotky, peníze, podpořili jste Ukrajinu, hotovo. Bílomodrobílá vlajka, cokoliv z politických meetingů, repost něčeho protiválečného může být problém,” popisuje Alexei. „Můžete ten telefon celý promazat, ale pak přijde otázka, proč cestujete s prázdným telefonem.”

„Zříci se ruského občanství je v současnosti možné jen pro ty, kdo s režimem spolupracují,” uvádí Andrea Krchová, ředitelka Konsorcia nevládních organizací pracujících s migranty. Návrh je podle odborníků a některých médií diskriminační, protože se zaměřuje pouze na občany Ruské federace a funguje na principu kolektivní viny. Den po začátku ruské invaze na Ukrajinu to byli právě oni, kdo založil humanitární sbírku na pomoc napadenému sousedovi.

https://www.instagram.com/p/CaZwLkVLbAY/?utm_source=ig_web_copy_link&igsh=MzRlODBiNWFlZA==

„Já jsem z Ruska, jsem zvyklý přijímat nepříjemné novinky,” pousmál se Alexei nad otázkou, jak se k celému problému staví. „Nejsem žádný politický aktivista nebo tak, takže pokud tu novelu přijmou, budu prostě čekat a zatím žít s trvalým pobytem. Ale z rusky mluvící komunity zaznívají hlasy, že by ta novela snad byla právně napadnutelná pro diskriminaci. Tak budu doufat,” uzavírá s nadějí v hlase.