Téměř v polovině případů se daří prosadit změnu, říká šéfka dopisního maratonu

Brno - Ke Dni lidských práv organizace Amnesty International pořádá Maraton psaní dopisů. Cílem akce je společně ručně napsat a poslat co nejvíce dopisů s výzvami vládám či úřadům příslušných zemí a upozornit tak na porušování práv konkrétních lidí. Letos se organizace zaměřila na podporu šesti politických vězňů. "Společně můžeme zasáhnout do životů těch, kteří to potřebují a přinést naději tam, kde vládne bezpráví," řekla koordinátorka kampaně Žaneta Sladká.

Jakým způsobem vybíráte případy a osoby, které budou podporovány v rámci Maratonu psaní dopisů?

Amnesty International má svoje výzkumné týmy po celém světe, které nezávisle monitorují lidská práva a situaci v dané zemi, včetně konkrétních případů lidí, kteří se stali obětí bezpráví. Výzkumné týmy se účastní soudních přelíčení, dělají rozhovory se samotnými obětmi a jejich rodinami a advokáty, místním neziskovým sektorem, pokud to situace dovoluje, tak i se státními představiteli a institucemi.

Další odborníci z Amnesty International pak podle přísných kritérií vyhodnocují, za které lidi se Amnesty International postaví a jak je nejlépe jim pomoci. Někteří z těchto lidí jsou pak vybrání i do Maratonu psaní dopisů.

Jaká jsou ta kritéria?

Kritérií, které jsou při výběru případů zohledňována je mnoho. Základním kritériem je, že se osoba stala obětí porušování základních lidských práv. Tito lidé jsou často z řad tzn. obránců lidských práv, kteří jsou vězněni pouze za to, že bránili práva jiných nebo upozorňovali na jejich porušování. V druhé skupině jsou vězni svědomí, tedy ti, kteří jsou neprávem vězněni pouze za to, kým jsou. Například za své politické přesvědčení nebo náboženské vyznání, pohlaví, sexuální orientaci, barvu pleti, etnicitu nebo jazyk.

Práva těchto lidí jsou často porušována ze strany států a veřejné moci nebo i ze strany jednotlivců či korporací, kde stát systémově pochybil v poskytnutí adekvátní ochrany či spravedlivého procesu. Amnesty International si zakládá na tom, aby osoby, za které v rámci maratonu bojujeme, úmyslně neužívali nebo neobhajovali násilí jakéhokoli typu.

Je také důležité, aby příběhy, za které Amnesty International bojuje, měly širší přesah a ukázaly na hlubší systémové bezpráví a lidskoprávní problém typický pro konkrétní zemi. Každý rok se Amnesty International snaží o to, aby případy byly genderově a regionálně vyvážené a aby bylo zastoupeno co největší množství lidskoprávních témat.

Mohla byste prosím sdělit nějaký příběh nebo příklad, kdy dopisy poslané během maratonu přinesly pozitivní změnu?

Ze statistiky víme, že ve čtyřiceti procentech případů, na kterých pracujeme se podaří prosadit pozitivní změnu, právě díky maratonu. Pozitivní změnou myslím propuštění uvězněného, konec mučení, získání přístupu ke zdravotní péči, povolení rodinných návštěv, právníka apod. V některých případech pozorujeme i systémové a legislativní změny jako jsou změny zákonů, nebo praxe, které ovlivní celou společnost. Každý případ reprezentuje nějaký hlubší, často systémový lidskoprávní problém dané země.

V roce 2020 jsme bojovali za šest lidí, z nichž se čtyři podařilo dostat z vězení. V březnu 2023 jsme více než 235 tisíci dopisy přispěli k propuštění Yasaman Ariany a její matky. Byly uvězněny za klidný protest proti povinnému zahalování žen v Iránu a strávily ve vězení čtyři roky. Yasaman se snažila vést debatu na téma svobodné volby žen o svém oblékání. Jako umělkyně uchopila tento problém uměleckou, ale hlavně klidnou a mírovou cestou. Uspořádala umělecký protest, kdy na Mezinárodní den žen v metru sundala šátek a rozdávala ženám květiny. Soud ji odsoudil k šestnácti letům za zločiny proti národní bezpečnosti, prostituci a propagování odhalování, propagandu proti systému a další.

Případů, kterým akce pomohla, je mnohem více a průběžně je zveřejňujeme na našich platformách. Myslím, že tyto příklady jsou důkazy toho, že Maraton psaní dopisů má smysl.

Jak mohou lidé, kteří se nemohou fyzicky zúčastnit, přispět k Maratonu psaní dopisů?

Maraton psaní dopisů je velmi univerzální kampaň a k zapojení se do ní opravdu stačí minimum. Tím minimem myslím papír a pero. Pokud se někdo nemůže účasti dopisové akce v jeho okolí či na univerzitě, může napsat dopis sám z pohodlí domova. Veškeré informace o tom, jak se do kampaně zapojit, lze najít na webu kampaně. Do kampaně je potřeba se registrovat, díky tomu vznikne tzn. maratonský profil, kde jsou k dispozici manuál jak napsat a odeslat dopis, vzorové dopisy apod. Pak je taky velmi důležité v profilu dát vědět, kolik dopisů jste napsali, abychom dokázali spočítat, kolik dopisů celkem odešlo z České republiky a jak moc jsme přispěli ke světovému tlaku.

V rámci kampaně je obecně možné jednak psát formální apely představitelům daných států, která se dopouštění bezpráví a nebo napsat solidární vzkaz přímo obětem bezpráví do vězení. Některé z případů umožňují podpořit člověka i prostřednictvím sociálních sítí, a to sdílením případů, používáním hashtagů a vytvářením tlaku na autority. Každý si může vybrat dle své preference. Každý čin se počítá.

Mohla byste popsat proces sledování a vyhodnocování dopadu dopisů po jejich odeslání?

V rámci sledování dopadu se jednak snažíme měřit kolik lidí se do kampaně zapojilo, kolik akcí se uspořádalo a kolik dopisů celosvětově na podporu nespravedlivě vězněných daný rok odešlo. K tomu slouží právě zmíněný maratonský profil, jehož prostřednictvím jsme schopni monitorovat, kolik lidí se do kampaně v Česku zapojilo a kolik dopisů se napsalo. To samé pak dělají i ostatní sekce ve světě a naše centrála v Londýně pak vyhodnotí kampaň celosvětově.

Na druhé straně pak sledujeme, jak tyto dopisy pomáhají konkrétním obětem bezpráví. A to už je zase práce profesionálních výzkumných týmů zmíněných na začátku, které mají na starosti sledovat dané případy a jejích vývoj. Tyto týmy nás pak informují o vývoji daných případů a jak jim pomohl tlak v rámci maratonu.

Podíváme-li se na to přes čísla, tak minulý rok bylo celosvětově odesláno přes pět miliard dopisů. V České republice se loni uskutečnilo 775 dopisních akcí ve 197 městech a obcích, kde se nám podařilo shromáždit 22 826 dopisů.

Které fakulty Masarykovy univerzity se letos zapojily do akce?

Aktuálně evidujeme několik akcí na vysokých školách po celém Česku i na Masarykově univerzitě. V našem systému vidíme, že se zapojilo několik jednotlivců, ale také fakulty, konkrétně Fakulta sociálních studií, Filozofická fakulta a Právnická fakulty. Máme z toho velkou radost a doufáme, že se na těchto akcích napíše co nejvíce dopisů a případně, že se do maratonu zapojí ještě další fakulty či univerzity. Stále je totiž možnost se do kampaně registrovat, a podpořit tak jednu nebo více obětí bezpráví, za které letos dopisy píšeme.

Jaké jsou vaše osobní motivace a inspirace pro práci na této kampani?

Tuto kampaň vedu už osmým rokem a je pro mě takovou srdcovou záležitostí. Za to dobu kampaň enormně vyrostla a profesionalizovala se. Mám tuhle kampaň ráda i proto, že reprezentuje určitou identitu Amnesty – boj za politické vězně a vězenkyně prostřednictvím ručně psaných dopisů. Je to i aktivita, díky které byla v roce 1961 samotná Amnesty založena. Takže takhle kampaň představuje určitý odkaz, tradici našeho hnutí a připomíná myšlenku a sílu mezinárodní solidarity.