Projet Evropu vlakem byl velký zážitek, říkají výherci DiscoverEU

Brno - Každý rok díky projektu DiscoverEU vyjedou desetitisíce mladých Evropanů poznávat země Evropy. Evropská unie pořádá dvakrát ročně slosování, ve kterém osmnáctiletí Evropané mohou získat jízdenku Interrail. Díky této jízdence potom můžou určitý počet dnů zdarma cestovat vlakem. Ubytování, strava a vše ostatní je však v rukou samotných cestovatelů.

Studenti Ondřej Liška a Karel Asmus jsou jedni z výherců jízdenky Interrail. Díky DiscoverEU se letos v létě dostali do Itálie, jižní Francie, ale i do norského Narviku, nejsevernějšího místa, kam lze v Evropě dojet vlakem.

Procestovali jste devět různých zemí. Kde se vám líbilo nejvíce?

Ondřej: To je moc těžká otázka. Hodně mě oslovilo Ligurské pobřeží na západě Itálie, tam je pár městeček v útesech. To mě nadchlo, protože mám Itálii moc rád. Překvapil mě i Frankfurt. Měl jsem ho za průmyslové město, ale objevili jsme tam například velkou palmovou zahradu, která nám doslova učarovala. Ale všude se nám líbilo.

Karel: Mně taky všude, to se prostě nedá říct jinak.

Třítýdenní cesta po Evropě vyžaduje pořádné plánování. Jak jste si s tím poradili?

Ondřej: Asi v lednu jsme zjistili, že jsme tu soutěž vyhráli, a potom v únoru jsme si udělali předběžný plán, kudy bychom chtěli jet. V březnu jsme to začali pomalinku přibližovat realitě a zároveň jsme koupili letenky, protože na úplný závěr jsme se ze Skandinávie vraceli letecky. Ale potom jsme se k tomu vrátili až v druhé půlce května během zkoušek. To jsme se každé dopoledne scházeli a hledali ubytování.

Karel: Samozřejmě jsme chtěli co nejlevnější variantu, a to se potom promítlo do počtu hotelů, které jsme měli na výběr. Kvůli pozdní rezervaci nás ubytování stálo víc peněz, než by mohlo, takže příště bych hotely rezervoval dřív.

Jak jste během cesty řešili stravování?

Karel: Z domu jsme si nevezli nic a všechno si kupovali v levných obchodech jako Lidl nebo McDonald’s. Ve většině případů jsme v ubytování neměli kuchyňku, takže jsme si ani nemohli vařit. Měl jsem s sebou ale plynový vařič a ešus, ty jsme občas využili. Taky můžeme doporučit hotely se snídaní, protože na tom člověk může docela ušetřit, obzvlášť na severu.

Ondřej: Nechodili jsme moc do restaurací. Za celou dobu jsme je navštívili asi jen pětkrát, jinak bychom se nedoplatili. Jeden oběd by nás na některých místech stál třeba sedm set korun.

Navštívili jste různé části Evropy, kde se asi dost lišilo počasí. Jak jste jste se na to připravili?

Ondřej: Nějak jsme to zvládli. Neumrzli jsme, ani neonemocněli. Ale pravdou je, že nás v tom hodně překvapil sever, protože bylo větší chladno, než jsme předpokládali. Během našeho nočního výletu za polárním kruhem v Norsku teplota klesla až na dva stupně. Naopak na severu Itálie bylo asi 38 stupňů. Ale jsem zvyklý si balit oblečení do různých počasí a nebylo to tak hrozné. I v Norsku mi jedna softshellka stačila.

Karel: Podle mě dělají problém boty. Musíte mít trekové, sandály, tenisky, popřípadě boty do vody. Zaberou neuvěřitelné množství místa. Takže sbalit se byl oříšek, ale dalo se to zvládnout.

V Norsku jste kromě chladného počasí zažili hlavně polární den. Jaké to bylo?

Karel: Pro mě to nebyl úplně nový zážitek. Už jsem kdysi ve Švédsku byl, kde se v tu dobu stmívalo asi na tři hodiny denně. Ale za polárním kruhem jsem byl poprvé, to je pravda.

Ondřej: Já jsem si to předtím vůbec nedokázal představit. I když si to člověk několikrát řekne a je to jasné, pořád mi nedocházelo, že půjdu někde o půl druhé po náměstí a bude všude světlo. Byl to hrozně zvláštní pocit, ale krásný zážitek. Telefon nám ukazoval, že se stmívá za pět dní. No, tak to bylo hezký.

Norský Narvik byl takovým vrcholem vaší cesty. Domů jste už ze Stockholmu letěli letadlem. Proč už jste nepokračovali vlakem?

Ondřej: Během toho měsíce jsme mohli použít vlak pouze sedm dní a my jsme už svých sedm dní vyčerpali. Takže bychom si cestu ze Stockholmu museli zaplatit a trvala by navíc nejméně dva dny. Tak jsme si řekli, že radši využijeme leteckou dopravu, a podle mě to bylo velice komfortní.

Co vás ještě na podmínkách využití pasu Interrail překvapilo?

Ondřej: Velký zádrhel byl v místenkách. Jízdenka je v rámci pasu sice zadarmo, ale museli jsme si dokoupit do každého vlaku místenky. To znamenalo, že jsme museli napsat jednotlivým dopravcům a Interrail v tomhle ohledu moc nespolupracoval.

Karel: Já jsem třeba psal dotaz na Interrail asi tři týdny před odjezdem. Odpověď mi přišla dva týdny po tom, co jsme se vrátili zpátky. Znám ale i lidi, kterým odpověděli dřív.

Znáte tedy i někoho dalšího, kdo cestu s Interrail absolvoval?

Ondřej: Známe, a také jsme při naší výpravě potkali velkou spoustu lidí, kteří byli na cestách taky díky Interrail, jen ho na rozdíl od nás třeba nevyhráli, ale koupili si ho. Podle mě se rozhodně vyplatí si pas i koupit. Jen cesta do Narviku by vyšla s normální jízdenkou na necelých deset tisíc, což už je vyšší cena, než kolik by stála jízdenka Interrail pro studenta.

Karel: Souhlasím, teď jsem na Erasmu ve Švédsku a jízdenky tu jsou opravdu drahé.

Jaké vychytávky byste doporučili lidem, kteří by rádi podnikli podobnou cestu?

Karel: Aplikace Mapy.cz a IDOS! Pomocí těchto dvou jsme prakticky naplánovali celý výlet. Bavil jsem se s lidmi ze zahraničí a někteří platí třeba 30 až 40 euro za aplikace, kde mají stejné množství tras, jako máme my v Mapách.cz úplně zadarmo.

Ondřej: Já vím, zní to absurdně, ale fakt jsme na každý výlet šli s mapami.cz, protože mají velmi dobře popsané i ty nejmenší cestičky a pěšinky. Mí známí s nimi prochodili dokonce celé Thajsko.

Doporučili byste dalším ročníkům, aby se slosování DiscoverEU zúčastnily?

Ondřej: Určitě. Je to nezapomenutelný zážitek. Já z toho pořád ještě žiju a často vzpomínám na nějaká místa, která jsme navštívili.