Finále by byla pohádka, říká trenér Basket Brno

Brno - Po úspěšné základní části, kdy se basketbalisté Brna umístili na čtvrtém místě, narazili ve čtvrtfinále na ústeckou Slunetu. Tu vítězstvím v sérii poměrem 4:2 na zápasy poslali na posezonní dovolenou. V pátek odpoledne čeká basketbalisty Basket Brno první domácí zápas semifinálové série play off proti Děčínu. „Nejdůležitější bude se vypořádat s jejich fyzickou hrou,“ říká Vaněk.

 

Martin Vaněk

Rodák z Nymburka Martin Vaněk po hráčských začátcích zakotvil roku 2017 v Brně. Jako perspektivního trenéra ho oslovil tehdejší kouč Dejan Jakara. Od té doby působil jako asistent u mužského týmu a podílel se na jeho úspěších po boku Lubomíra Růžičky. Vaněk má výrazné zkušenosti i s mládeží – jako hlavní trenér dovedl tým U17 do čtvrtfinále extraligy a s týmem U23 se v sezoně 2024/25 probojoval až do finále 1. ligy mužů. V roce 2023 převzal také tým Next Generation, se kterým se zúčastnil prestižního turnaje EYBL.

Věřil jste, že dokážete čtvrtfinálovou sérii ukončit na horké ústecké palubovce a nepůjdete do rozhodujícího sedmého zápasu?

Já dám hodně na svůj vnitřní pocit – a měl jsem ho i tentokrát. Po pátém zápase, který jsme doma zvládli, jako by z nás spadla tíha okamžiku. Najednou tlak přešel na stranu Ústí nad Labem. Cestovali jsme na šestý zápas o den dřív, měli jsme možnost si tam zatrénovat a trochu se adaptovat na prostředí. A vnitřně jsem cítil, že bychom to mohli zvládnout. Bavili jsme se o tom i s trenéry, že když se budeme dlouho držet ve hře, přijde chvíle, kdy soupeř znervózní. Uvědomí si, že pokud to nezvládnou teď, sezona pro ně končí.

Jaký byl průběh zápasu?

Začátek zápasu výsledku nenasvědčoval – byli jsme nedůrazní a možná jsme si mysleli, že nám to Ústí dá zadarmo. To se ale nestalo. Během zápasu jsem cítil, že nám vždycky kousek chyběl, abychom je dorovnali, dostali se jim pod kůži. To se povedlo až na konci. Ale znám tenhle tým – máme velkou vnitřní sílu a skvělou partu. A právě to v takových zápasech rozhoduje. Když tým drží pohromadě, je to obrovská výhoda.

V semifinále vás čekají Válečníci z Děčína. Co na ně bude platit?

Musíme se vyrovnat s jejich fyzickou hrou, jsou tým stavěný pro play off. Další faktor bude útočný doskok, který si musíme pohlídat, protože dávají spoustu bodů z druhých šancí. Pověstná je také děčínská atmosféra, ze které se nesmíme pobláznit. Nesmím zapomenout ani na Jordana Ogundirana, který se po zranění rozehrávače Waltona rozehrál k neskutečným výkonům.

Po vypadnutí Opavy bylo jasné, že v semifinále to bude buď Děčín nebo Písek. Měl jste nějakou preferenci?

Na tuto otázku odpovídám vždycky stejně. V semifinále si už člověk vybírat nemůže. S Pískem jsme letos sice nevyhráli, ale byl by zážitek hrát na jejich zimním stadionu. Já o tom přemýšlím tak, že jestli chceme přemýšlet o finále, musíme porazit kohokoli.

„Já se snažím být trenérem pro hráče.“

Kdy začala vaše trenérská kariéra?

Už strašně dávno. Pocházím z Nymburka, kde jsem prošel všemi mládežnickými kategoriemi. Měl jsem štěstí na trenéry, nejdřív to byl Petr Svoboda, který mě naučil basket milovat a pak třeba Pavel Beneš. Už jako hráč mládeže jsem chodil pomáhat do školních přípravek trénovat děti. Účastnil jsem se taky různých letních kempů, takže jsem k tomu trénování už nějak inklinoval.

Co vás přivedlo do Brna?

Vysoká škola. Postupně jsem tady začal trénovat v programu Sportovci do škol a přípravky. A jednoho dne mi zavolal trenér Dejan Jakara, který šel do Brna trénovat A tým mužů. S ním jsem se poprvé potkal jako hráč na turnaji v Holandsku a on tehdy hledal asistenta. Cítil jsem, že pro mě hraní už není a vnímal jsem to jako obrovskou příležitost. Bylo to jedno z mých nejlepších rozhodnutí, co jsem udělal.

S mnohými z vašich současných svěřenců se znáte už od mládeže. Změnil se nějak váš styl trénování a jejich postoj k vám?

Snažím se být typ trenéra, kterému se v Americe říká „players coach“. Takový trenér pro hráče. Samozřejmě jako asistent je vaše úloha trochu jiná, máte možnost s hráči více vtipkovat a podobně. Ale od začátku mojí kariéry se snažím zastávat stejné hodnoty jako člověk. Jedna z nich je určitě upřímnost. Chci říkat hráčům všechno narovinu, i když to není vždy příjemné. Jsem sice pro každou srandu, ale profesionální sport je naše práce a tak k tomu musíme přistupovat.

Vnímáte jako úspěch, že tři vaši mladí hráči letos hráli také za reprezentaci v utkáních o mistrovství Evropy?

Před sezonou bych neřekl, že se to stane. O Richardovi Bálintovi jsme věděli, že za reprezentaci hraje pravidelně, ale Adam Kejval s Petrem Křivánkem si to vydřeli a upozornili na sebe při turnaji za reprezentaci do 23 let. Spíše jsem hrdý na celou organizaci, jak s těmi hráči pracujeme. Nikdy to není úspěch jednoho člověka.

Jaké jsou vaše osobní cíle do budoucna? Láká vás zahraničí?

Můj největší cíl je teď dostat se do finále. Samozřejmě jsou nějaké věci, nad kterými člověk přemýšlí, ať chce, nebo ne a jednou bych si zahraničí zkusit chtěl. Já jsem hrozně vděčný lidem z Brna, že mi dali tu možnost už ve třiceti trénovat nejvyšší soutěž. Teď se dívám na krátkodobé cíle a tím je probojovat se přes Děčín. To by pro mě byla taková pohádka.