Tělocvikáři se na dálku snaží změnit nedostatek pohybu dětí

Brno - Svůj první rok ve školství si Natálie Flídrová představovala jinak. Chtěla s dětmi dělat gymnastiku, vzít je na brusle nebo je v zimě učit lyžovat. Místo toho teď s dalšími tělocvikáři ze Základní školy Sirotkova v Brně vymýšlí, jak děti dostat alespoň na chvíli od počítače ven.

Učitelů tělocviku, jejichž práce se aktuálně skládá především z vymýšlení různých výzev či natáčení videí, kde dětem předcvičují sestavy, jsou v Česku stovky. Jak uvádí Flídrová, po více jak roce je těžké stále dokola vymýšlet nové věci a přicházet na způsoby, jak žáky zaujmout. „Je důležité, aby viděli, že cvičím s nimi, a že ani mně se některé věci nemusí povést hned napoprvé," vysvětluje. Online výukou nebo předtočenými videi se snaží své žáky namotivovat, aby se každý den alespoň chvíli hýbali. Bez přímé interakce je to ale podle ní těžké.

O své zkušenosti se Flídrová spolu s dalšími učiteli podělila v pondělí na konferenci o výuce tělocviku v době pandemie covidu-19, kterou uspořádala Fakulta sportovních studií Masarykovy univerzity (FSpS MU). Hlavním cílem bylo vzájemné načerpání inspirace, kterou lze v budoucí praxi uplatnit jak přímo ve výuce žáků na základních a středních školách, tak při fakultní přípravě budoucích učitelů tělocviku. Mimo to se v panelové diskuzi mluvilo i o dalších palčivých bodech, jako je role výchovy v současném školském systému. „Na tělocvik, hudebku a další výchovy se pohlíží jako na vedlejší, a ne tak důležité předměty, které mohou jít v online výuce stranou. Hodně škol klade důraz na to, aby děti měly dostatek času na profilové předměty, a tak tělocvik v online prostoru zrušily,“ míní Flídrová.

Výzkumy přitom ukazují, že už před pandemií každé čtvrté dítě v Česku trpělo nadváhou a každé sedmé dítě bylo obézní. To je zhruba 154 tisíc dětí ve věku do šestnácti let. Odborníci také očekávají, že se situace ještě zhorší. Na konferenci to uvedla Marcela Janíková z Katedry pedagogiky sportu FSpS MU. „Roční absence tělesné výchovy bude zcela jistě na dětech patrná,“ říká. Kromě tělocviku navíc není možné navštěvovat ani žádné pohybové kroužky. Podle Kateřiny Kapounkové z Katedry podpory zdraví FSpS MU dítě potřebuje za den devadesát minut pohybu, aby se udrželo v základní kondici.

Pro mnohé děti byl tělocvik jedinou příležitostí pro sportovní a pohybovou aktivitu, o kterou s příchodem pandemie přišly. Pohyb má na člověka mimo udržování tělesného zdraví také další kladné účinky. „Moje nejhezčí vzpomínky na školní léta jsou právě ty z tělocvičny. Ať už to je vybíjená, atletika nebo basket, děti se při tom učí spolupracovat, ale taky třeba prohrávat. To je pro jejich sociální vývoj beze sporu velmi důležité,“ komentuje Flídrová a vysvětluje, jaký další vliv může fyzická aktivita mít. Kromě vytváření sociálních vazeb, zlepšení kvality spánku, a tedy i kognitivních funkcí, jako je pozornost a paměť, je sport způsob, jak snížit psychické napětí a stres. „Pro děti je tělocvik přestávka, odpočinek od povinností, při kterém se odreagují,“ upřesňuje.

Centrum univerzitního sportu Masarykovy univerzity proto aktuálně nabízí každý pátek online cvičení pro děti zdarma. Množství škol se také snaží žákům poskytnout co nejpestřejší a nejzajímavější výběr aktivit, které jim hodiny tělocviku mají nahradit. Například na Základní škole Zlín uspořádal učitel Václav Pavlíček pro děti soutěž „Klikuj, běhej, plankuj“. V Mladé Boleslavi zase Barbora Fischerová a Milan Tichý spustili projekt Pohyb není věda.

Flídrová a její kolegové mají v plánu pro děti uspořádat „olympijské hry“, kdy budou mít jednotlivé třídy za úkol „dojít“ do Tokia. Žáci si budou započítávat ujeté kilometry na kole, skateboardu nebo ujité pěšky. „Nápad vznikl na žádost rodičů, abychom se pokusili děti více vytáhnout ven do přírody, aby celý den neseděly jen u počítače a vyšly alespoň na chvíli na čerstvý vzduch,“ sděluje Flídrová. Aby děti lépe poznaly některé národní sporty, budou muset ve vybraných zemích splnit určité úkoly nebo výzvy.

Kromě toho tělocvikáři ze Základní školy Sirotkova v Brně natáčí videa, kde například tancují, cvičí jógu nebo chodí na chůdách. Videa sklízí úspěch u dětí, rodičů i na sociálních sítích. „Nám učitelům sociální kontakt s dětmi taky chybí. Jakákoliv zpětná vazba, ať už v podobě videa, nebo emailu od rodičů, kde třeba píší, že podle nás cvičí celá rodina, je tou největší odměnou,“ dodává Flídrová.