Environmentální žal. Jak změna klimatu ovlivňuje naši psychiku

Brno - Únor 2024 byl dle dat Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ) nejteplejším únorem na území České republiky od roku 1996. Reakcí na klimatickou změnu může být u člověka ekologická úzkost nebo environmentální žal. Ten prozatím není zapsán v Mezinárodní klasifikaci nemocí, v praxi se s ním ale potýká až osmdesát procent mladých Čechů. Projevuje se jako silný strach z budoucnosti, ale i jako smutek z toho, že nenávratně zaniká část přírody.

Environmentální žal je psychologická reakce jedince na změnu klimatu. Podle řady psychologů jde o přirozenou reakci na ztrátu spojení člověka s přírodou. Zatímco dříve si lidé klimatické změny vysvětlovali nadpřirozenými silami, dnes jedinci trpí převážně pocitem viny, neboť současná klimatická změna je z části způsobena činností člověka.

Složení atmosféry se mění na základě spalování uhlí, ropy a zemního plynu. V důsledku těchto činností do atmosféry unikají také skleníkové plyny. Silný skleníkový efekt následně způsobuje oteplování Země, které vede k tání ledovců, vzestupu hladin oceánů, častějším vlnám vysokých teplot a jiným extrémním projevům počasí.

Podle thanatoložky Marie Eatonové (odbornice ve vědě o umírání a smrti - pozn. aut.) se environmentální žal může projevovat na čtyřech úrovních. V emoční rovině dochází k návalu vzteku, pocitu bezmoci, hněvu nebo smutku. Kognitivním projevem může být popření reality. Člověk má tedy například tendenci fakta o změně klimatu znehodnocovat. Behaviorální projev je patrný v situaci, kdy se záměrně vyhýbáme proudu informací o daném problému (např. přehlížení zpráv, které o problematice informují). Fyzickými projevy je podle Eatonové nejčastěji pláč či únava.

Klinická psycholožka Martina Kocourková se ale domnívá, že se za environmentálním žalem skrývají jiné příčiny. „Nemyslím si, že by se mělo jednat o samostatnou psychiatrickou diagnózu. Možná by se dalo říct, že by se takový žal mohl vázat na depresivní nebo posttraumatické stresové poruchy,“ říká.

Podle výsledků studie Masarykovy univerzity ve spolupráci s organizací Green Dock z roku 2021, pociťuje strach ze změn klimatu až osmdesát procent Čechů ve věku mezi patnácti a dvaceti lety. „Osobně zažívám environmentální žal často, protože mám pocit, že se v politice nic neděje a nic se nemění. Vnímám to hlavně v souvislosti s klimatickou krizí,“ popisuje svou zkušenost studentka environmentalistiky Klára Škaloudová.

Environmentální žal není zatím klasifikován jako diagnóza, a proto se vyskytují jeho řešení na individuální úrovni jedince. Psychoterapeutka Zdeňka Voštová považuje za funkční řešení klimatické úzkosti mimo jiné obrátit svou pozornost na prožívání přítomného okamžiku. „Hledání smyslu a pocitu vděčnosti za to, co ve vašem životě aktuálně máte, vám může pomoci ukotvit se a regenerovat své síly pro další činnost,“ míní Voštová. Dle klinického psychologa Adama Suchého existují lidé, kteří celou situaci mohou využít jako omluvu pro vlastní rezignaci na život. Podle něj ale život nemá o nic menší smysl než kdykoliv jindy.

Rok 2023 se na základě dat ČHMÚ stal nejteplejším rokem v historii měření. Od roku 1960 stoupla průměrná teplota v Česku o 2,2 stupně Celsia.