VeganFest pohledem masového strávníka

V neděli po poledni se v Café Práh otevírají prostory pro poslední den dvanáctého ročníku VeganFestu. Festival pořádá brněnský Kolektiv pro zvířata - aktivistická organizace, která usiluje svou činností především o etický a rovnoprávný vztah lidí ke zvířatům. Přicházím jako jeden z prvních návštěvníků. U vchodu mě vítá dvojice mladých mužů a dostávám letáčky a dotazník. Hledám místo k sezení a i přes mou rýmu ucítím vůni občerstvení, linoucí se od stánků ve vedlejší místnosti. Nedá mi to a jdu se podívat, co mě čeká při pozdější svačině. Nabídka je tak široká, že raději mířím do přednáškového sálu zaujmout přední židličky.

První přednáška se jmenuje Eko jen na oko. Přednášející je Renata Placková z Ekologického institutu Veronica. Probírá se například "greenwashing." To je klamavá reklama, kdy prodejci neprávem používají ochranné známky či certifikáty u svých produktů. „Nás vegany je snadné zlákat na označení bio a podobné nálepky. Běžné strávníky stačí motivovat cenou," konstatuje Placková. Po konci přednášky je čas na první přestávku. To ještě nevím, že mě čeká podivný zážitek.

Dostávám hlad, a tak se vydávám k prvnímu stánku. Při pohledu na veganský kebab se mi vybaví nejedna noční zastávka u takového stánku a neodolám. Na pohled menší porce mě zcela zasytí. Hlavní roli hraje klasická kebabová zelenina jako zelí nebo mrkev. Tortilla je protkaná sójovým masem a všechno doplňuje smetanová omáčka. Jdu za majitelkou stánku Antonií Mirou a dáváme se do řeči.

Starší paní v extravagantních oranžových volných šatech mi vykládá, jak se stala vegankou a co nejraději vaří. „Když víte, jak jídlo dobře okořenit a dochutit, tak i masožravec se nechá nachytat a nepozná, že nejí maso," říká Antonie. Po pár minutách konverzace se navzájem představíme a Antonie se ptá, jestli mě může obejmout. Já souhlasím. Nastává nezvykle dlouhá doba objímání, kdy mi připadá hrubé přerušit objetí, a zároveň už je mi ta doba značně nekomfortní. Objetí pořád trvá a na závěr dostávám pusu na krk. Jsem v rozpacích. Seznamuje se tak na první pohled výstřední Antonie se všemi? Je problém ve mně? Tento zážitek jdu zajíst jablečným závinem se šlehačkou.

Následuje přednáška o sociálním zdraví vegana. Přednášku vede Bianka Bakosh. Zdůrazňuje důležitou roli takzvaného "vegan ally." To je blízký přítel vegana, který sám veganem být nemusí, ale podporuje ho, chodí s ním na akce a je mu oporou. Druhou přestávku využívám k rozhovoru s návštěvníkem festivalu Janem Králíkem. Doporučuje mi na vyzkoušení raw kuličky a dozvídám se, že sám není vegan. „Už jsem tady třetím rokem. Nejvíce mě láká program, vždy se dozvím něco nového a rozšířím si obzory," vysvětluje.

Osazenstvo přednášek se dynamicky mění. Po sérii dvou kratších přednášek o lobbování za zvířata v politických kruzích a o argumentech pro veganství, si odchytnu hlavního organizátora Jakuba Maceju. Bavíme se o jeho cestě k veganství a taky o financování festivalu. „Letošní rok už na sebe skoro vydělal a pořád chodí dost lidí," říká s úlevou.

Celý program uzavírá talkshow s kuchaři, kteří v Brně provozují veganské restaurace. Debatují o nových surovinách a jejich využití. O některých potravinách slyším poprvé a zjišťuji si, o co vlastně jde. Povídání se nese v přátelském duchu a diváci jsou vybízeni k navštěvování restaurací. Už na mě po celém dni padá únava. Diskuze končí a já odcházím obohacený o pohled na jiný životní styl a s broukem v hlavě, jestli bych také neměl něco změnit.