Žen profesorek je jen pětina. Snažíme se pro ně vytvářet lepší podmínky, říká vědkyně

Brno - Patří mezi špičkové české vědkyně. Šárka Pospíšilová má za sebou průlomový výzkum v oblasti molekulární hematologie a genetiky, který zásadně ovlivnil diagnostiku a léčbu rakoviny. Časopis Forbes ji zařadil mezi nejvlivnější ženy Česka a před nedávnem také na seznam TOP vědkyň Česka 2024. Zároveň upozorňuje na důležitost podpory žen ve vědě a potřebu vytvářet rovné podmínky. „Snažme se tedy vytvářet pro ženy takové podmínky, aby jim nic nebránilo dosahovat i těch nejvyšších kariérních stupňů, a současně dbejme na to, aby to celá společnost považovala za správné,“ říká v rozhovoru Pospíšilová.

Dosáhla jste významných úspěchů v oblasti molekulární hematologie a výzkumu rakoviny. Co vás původně přivedlo ke kariéře v genetice a jak se během let váš výzkum vyvíjel?

Už od malička mě zajímaly přírodní vědy a současně mě lákalo objevování něčeho nového. Proto jsem se rozhodla studovat na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity, konkrétně obor molekulární biologie a genetika. Tento obor byl tehdy poměrně nový, ale velmi perspektivní. Molekulární genetika se velmi rychle začala rozvíjet a uplatňovat se nejenom ve výzkumu, ale také v lékařské diagnostice i dalších oborech. A jsem moc ráda, že jsem se do tohoto rychlého rozvoje genetiky mohla také zapojit, zejména v oblasti zavádění nových molekulárně genetických metod do diagnostiky dědičných a nádorových onemocnění.

Čím konkrétně se ve svém výzkumu zabýváte? Jak vidíte vliv vašich objevů na péči o pacienty v blízké budoucnosti?

Výzkum našeho týmu se zaměřuje zejména na studium molekulární podstaty leukémií a lymfomů a na hledání molekulárních markerů, které mají význam pro prognózu onemocnění a mnohdy ovlivňují i volbu terapie. Zaměřili jsme se například na studium antionkogenu TP53 a zjistili, že mutace tohoto genu významně korelují s horší prognózou pacientů u některých typů leukémií. Pacienti s takovými mutacemi se obvykle dožívají nižšího věku a také špatně reagují na léčbu chemoterapií. Proto jsme iniciovali vytvoření mezinárodních doporučení pro lékaře i diagnostické laboratoře popisující jak a kdy u pacientů analyzovat tento gen. A jsem velmi ráda, že se tento námi publikovaný přístup už zavedl na stovkách pracovišť po celém světě. Jde vlastně o ukázku precizní medicíny, v rámci které jsou údaje o genetických změnách v buňkách konkrétního pacienta využívány pro výběr co nejvhodnější terapie. Tyto přístupy nepochybně budou v medicíně čím dál častější, a to je velmi dobře.

V oblasti molekulární genetiky se často hovoří o personalizované medicíně. Jak daleko jsme od toho, aby genetická diagnostika a terapie byla běžnou praxí v nemocnicích?

Domnívám se, že už v této době jsme. Již nyní je molekulárně genetická diagnostika naprosto běžnou součástí diagnostiky řady onemocnění, a to jak u nemocí dědičných nesoucích tzv. germinální (zárodečnou, pozn. red.) mutaci ve všech buňkách organismu, nebo u nádorových onemocnění, u nichž ve většině případů vznikají mutace v určitém klonu nádorových buněk a dále se v průběhu onemocnění vyvíjejí. Identifikace těchto mutací už se stala standardním diagnostickým postupem, který má čím dál větší význam i pro volbu terapie. Stále více se budeme setkávat i s tzv. genovou terapií, která cílí přímo na konkrétní genovou mutaci u daného onemocnění.

Věda jako týmová práce

Jste nositelkou řady významných ocenění, včetně Ceny ministra zdravotnictví nebo členství v prestižní Evropské organizaci molekulární biologie (EMBO). Co pro vás tato ocenění znamenají, a jak vás ovlivnila v další kariéře?

Za všechna získaná vědecká ocenění jsem velmi vděčná a nepochybně jsou velkou pozitivní motivací do další práce. Ráda bych ale zdůraznila, že těchto ocenění by nebylo možné dosáhnout bez skvělého týmu spolupracovníků, kteří se na vzniku konkrétních vědeckých výsledků a publikací přímo podíleli.

Často zdůrazňujete význam týmové práce ve vědě. Můžete nám přiblížit některé klíčové spolupráce ve vaší kariéře, které vám pomohly posunout hranice genetického výzkumu?

Současný experimentální výzkum se neobejde bez spolupráce s kolegy nejen v rámci oboru, ale i s dalšími experty. Výzkumná práce v molekulární genetice potřebuje mít v týmu odborníky v molekulární biologii, klinické genetice, bioinformatice, ale mnohdy také v biostatistice, biofyzice, biochemii i dalších vědách. Tyto spolupráce probíhají jak uvnitř výzkumných týmů, tak mezi týmy, a velmi podnětné bývají také kontakty s vědci z různých zemí. Měli jsme to štěstí, že jsme se začlenili do řady mezinárodních výzkumných konsorcií, a tyto spolupráce byly vždy obohacující nejen po pracovní, ale i po lidské stránce. Nemohu zde jmenovat všechny spolupracovníky, se kterými jsme řešili společné projekty a často i publikovali zajímavé práce, protože jich jsou desítky, možná i stovky. Mezi ty nejproduktivnější určitě patří spolupráce v rámci Evropské leukemické skupiny a Evropské hematologické asociace a nyní také v rámci genetických mezinárodních iniciativ jako je například Genome of Europe nebo Genomic Data Infrastructure. Velmi mě těší, že díky těmto mezinárodním projektům mám spolupracovníky a přátele po celé Evropě, ale také to, že všichni tito odborníci už dobře znají Česko, Brno i Masarykovu univerzitu.

Věda je často výsledkem mezinárodní spolupráce. Jak vnímáte rozdíly mezi českým a zahraničním přístupem k vědě a výzkumu?

Mezinárodní spolupráce a kontakty s kvalitními zahraničními pracovišti jsou pro dobrou vědeckou práci klíčové. Principy vědecké práce by se neměly v jednotlivých zemích lišit. Dobrou zprávou je, že v Česku se v posledních letech podařilo vybudovat řadu vědeckých pracovišť se špičkovým vybavením, mnohé z nich jsou součástí evropských výzkumných infrastruktur. Toto přístrojové vybavení máme mnohdy kvalitnější než mnohde v zahraničí. A zbývá tedy už „jen“ tyto kvalitní laboratoře naplnit špičkovými vědci a vědkyněmi.

Ženy a věda

Jakým největším výzvám podle vás dnes čelí ženy ve vědě? Jaké strategie by mohly vést k tomu, aby ženy na tomto poli uspěly?

Domnívám se, že ženy stále čelí velkým výzvám nejenom ve vědě, protože mnohé z nich musí skloubil práci s péčí o rodinu, což není vždy jednoduché. Mám vlastní zkušenosti s výchovou dvou dcer, které jsem měla v různých fázích své vědecké kariéry (první dcera jako doktorandka a post-dočka, druhou už jako „group-leader“), v obou případech ve spojení se zahraničními stážemi, a tak dobře vím, jak náročné to je. Jsem ale velmi ráda, že v současné době vznikají schémata na podporu žen vědkyň, která jim umožní jak zlepšit jejich finanční zabezpečení, tak nastavit flexibilní možnosti pro kombinaci práce a péče o rodinu. Jedno takové schéma jsme před několika lety založili v rámci Grantové agentury Masarykovy univerzity. Jde o schéma Carreer Restart určené na podporu vědkyň i vědců po přerušení kariéry, zpravidla rodičovskou dovolenou.

Vaše úspěchy a vliv slouží jako inspirace pro mnoho žen nejen ve vědě, ale i mimo ni. Jakým způsobem byste chtěla přispět k tomu, aby více žen v Česku našlo odvahu prosadit se?

Nevím, zda mohu sloužit jako inspirace, ale určitě jsem přesvědčená o tom, že by ženy měly být aktivnější a více se prosazovat jak v práci, tak v dalších aktivitách ve společnosti. Ženy totiž mají spoustu dobrých vlastností a výjimečných schopností, které mohou být velmi prospěšné a měly by se uplatnit v mnohých dominantně mužských kolektivech. I díky svému biologickému nastavení bývají ženy empatičtější a umí řešit věci s větším klidem a nadhledem. Je mi ale vždy líto, že mezi absolventkami univerzit jsou zastoupeny ženy mnohdy i ve více než 50 %, avšak počty profesorek pak tvoří méně než 20% z celkového počtu. Snažme se tedy vytvářet pro ženy takové podmínky, aby jim nic nebránilo dosahovat i těch nejvyšších kariérních stupňů, a současně dbejme na to, aby to celá společnost považovala za správné.

Co byste poradila mladým vědkyním, které se chtějí prosadit v oboru molekulární biologie? Jakou podporu by podle vás měly dostávat?

Mladým vědkyním bych poradila, aby se nenechaly ničím odradit a pokud mají chuť a odhodlání se věnovat výzkumu, ať to určitě zkusí. Molekulární biologie je krásný, zajímavý a perspektivní obor, který má široké uplatnění. A určitě jsou i velké šance se prosadit na mezinárodní úrovni a třeba se i dostat mezi světovou špičku. A pokud by taková vědecká kariéra nakonec nebyla jejich cílem, vždy je možno najít uplatnění v lékařské diagnostice, nebo třeba i v zemědělství při šlechtění rostlin a podobně.

Náročnost a břímě odpovědnosti

Řídíte nejen špičkový výzkum, ale i akademické povinnosti na univerzitě. Jak zvládáte tyto povinnosti a přitom si udržujete vášeň pro svou práci?

Zvládnout současně jak výzkum, tak akademické povinnosti, nyní dokonce ve funkci prorektorky pro výzkum a doktorské studium, je skutečnou výzvou. Daří se mi je zvládat jen díky velké pomoci a samostatnosti mých skvělých kolegyň a kolegů, které mám jak na odboru výzkumu rektorátu MU, tak ve výzkumné skupině. A samozřejmostí se stalo, že práci věnuji i svůj veškerý volný čas. Díky této kombinaci činností ale mohu vidět věci z obou stran , jak z hlediska vědce, tak z hlediska vědeckého managementu a to je myslím velmi užitečné.

Co vás stále motivuje po tolika dosažených úspěších, a jak si odpočinete, když nejste ponořená do výzkumu?

Motivací pro další vědeckou práci je stále celá řada. Čím více věcí je prozkoumáno, tím více se odhaluje nových obzorů a výzev, které ještě zbývají prozkoumat. A odpočinek? Na ten mi opravdu moc času nezbývá a často jsem ráda, že mám aspoň pár hodin na spaní. Ale když je přece jen trochu klidněji, například v létě, tak ráda poznávám nová místa a země.

Máte ve vědecké komunitě osobnosti, které vás inspirovaly na vaší cestě? Jaké kvality vás na nich nejvíce oslovily?

Na své vědecké cestě, kterou jsem započala už v 16 letech jako studentka gymnázia, jsem poznala řadu vědeckých osobností. A každá z nich určitě měla spoustu vlastností, ze kterých jsem mohla čerpat zkušenosti pro mou další práci i pro vedení týmu. U všech určitě vynikaly vlastnosti jako pracovitost, houževnatost, cílevědomost a mnohdy i asertivita.

Jste považována za jednu z nejvýznamnějších vědkyň v Česku a za jednu z nejvlivnějších žen v zemi. Jak vnímáte tento status a odpovědnost, která s tím přichází?

Tyto „označení“ jsem získala především díky časopisu Forbes, který vyhlašuje žebříčky nejvlivnějších žen a nejvýznamnějších vědkyň. Byla jsem určitě velmi potěšena, že mě časopis Forbes takto ocenil, a především jsem byla ráda za to, že si všímá aktivních žen a takto upozorňuje veřejnost na jejich práci. A odpovědnost by měla vždy doprovázet jakýkoli vliv, a to nejen ve vědě. Vědkyně a samozřejmě i vědci musí být odpovědni za kvalitu své vědecké práce, která by měla splňovat etické standardy a současně by měla přinášet užitek společnosti – ať už v blízké budoucnosti v případě aplikovaného výzkumu, nebo někdy v budoucnu, jak tomu často bývá u výzkumu základního.