Spánek je investicí do učení, říká odborník na technologie ve vzdělávání

Brno - Nejen ve zkouškovém období lze zvolit mnoho strategií a metod, jak se na zkoušky připravit a úspěšně je absolvovat. Odborník na technologie ve vzdělávání z Masarykovy univerzity Michal Černý upozorňuje na důležitost porozumění vlastním učícím potřebám, které mohou vést k dlouhodobému studijnímu úspěchu. V rozhovoru mimo jiné popisuje, podle čeho studijní metody vybírat a jak k procesu učení přistupovat.

Co je potřeba k tomu, aby učení vůbec mohlo být efektivní?

Učení je možné jenom tehdy, když máme pocit bezpečí a dostatečně saturované zdroje na to, abychom si věci vyzkoušeli. Ve chvíli, kdy jsme ve stresu, volíme jenom ty strategie, které máme odzkoušené. Učení je celotělesná záležitost a pokud se něčeho bojíme, jsme unavení nebo máme hlad, celý proces nikdy nebude efektivní.

Jak lze tyto podmínky zlepšit, aby byl proces učení udržitelnější?

Snídejme. Spěme. Spánek ve zkouškovém období není špatná investice. Naopak. Naše představa o tom, že čím méně budeme kvůli stresu jíst a spát, abychom ušetřili čas a začali se učit dřív, nebude fungovat. Není to cesta, která vede k dlouhodobému porozumění látce nebo podporuje kreativní myšlení a nalezení souvislostí.

Uvědomujme si, že jsme lidé s nějakými sociálními, fyzickými, emočními a kognitivními potřebami. Pak to bude udržitelné a neskončí to tím, že přežijeme tři nebo pět let vysoké školy a už se nikdy nebudeme chtít nic naučit, protože budeme mít učení spojené s nějakou bolestí a zničením. To je velmi složitá životní strategie, protože žijeme ve společnosti, ve níž se budeme muset učit celý život.

Jaké prostředí je pro učení nejvhodnější?

Často si myslíme, že nejefektivnější je učit se v tichu. Ukazuje se ale, že výhodnější je mít v pozadí třeba instrumentální hudbu. Ta může výrazně pomoci se snažším zapamatováním informací. Zvlášť v situaci, kdy si věci máme zopakovat, si můžeme pustit stejnou hudbu, kterou jsme poslouchali při učení. Tak to funguje nejlépe.

Jak přijít na to, jaký styl učení člověku vyhovuje nejvíce?

Je to o práci se sebereflexí. Říct si po zkouškovém období, co fungovalo. Právě to pak vytváří kompetence k učení. Když dokážeme zreflektovat a porozumět svým učícím potřebám, povede to k dlouhodobému úspěchu.

Myslím si, že existuje spousta různých triků nebo všeobecných doporučení, ale vlastní zkušenost a práce se sebou je nenahraditelná. Není dobré se srovnávat s tím, jak se učí druzí. Každý z nás je jiný a neexistuje jedna jediná vzdělávací cesta.

Existují pak kritéria, podle kterých rozhodnout, jakou učební strategii nebo metodu zvolit?

Důležitým rozměrem je zvažovat, k čemu se učíme. Jinak se učím v situaci, kdy věcem potřebujeme porozumět, zapamatovat si je a dlouhodobě s nimi pracovat, a jinak tehdy, když chceme zvládnout zítřejší zkoušku a věci pozítří zapomenout.

Měl by se tedy člověk učit celý semestr?

Učit se celý semestr je samozřejmě krásná věc, ale takových lidí po lese moc neběhá. Myslím si, že je velký omyl, když si myslíme, že se učíme jenom tehdy, když sedíme nad svými papíry.

Ve skutečnosti to funguje tak, že si něco přečteme, promyslíme, zkusíme to třeba někomu odvykládat a potom si dáme pauzu. Často se pak k látce mentálně vracíme, anebo si něco přečteme a tím se nám věci spojí. Je to čas, který potřebujeme pro to, abychom se něco skutečně naučili.

Existuje osvědčený postup, jak při samotném učení vytěžit z času maximum?

Obecně se hodně doporučuje pracovat se strategiemi, které snižují okolní kognitivní zátěž. To znamená stanovit si nějaký jasný učební plán, který je reálný. Díky němu víme v každou chvíli dne, co máme zrovna dělat.

V době, ve které žijeme, velkou část naší kognitivní kapacity věnujeme tomu, že zjišťujeme, co bych měli a neměli dělat. Když si to naplánujeme, umožníme sami sobě soustředit se na to, co se máme naučit. Snižujeme tak potřebu neustále se rozhodovat a přemlouvat.

Co dělat v situaci, když studenti nechají přípravu na zkoušku na poslední chvíli?

Ve chvíli, kdy přečtu skripta pětkrát za noc, je jasné, že si z toho pozítří nebudu nic pamatovat. Takové učení funguje tak, že je potřeba zredukovat obsah, abychom se ho dokázali naučit najednou. Při testu si třeba vybavíme konkrétní pojmy, ale nepomůže nám to porozumět souvislostem.

Lidé, kteří mají dobrou paměť tohoto typu, se dokážou velmi dobře naučit na zkoušku, ale věci pak zapomenou. Mají hezké známky, ale zároveň si odnášejí pocit, že z toho neumí tolik, kolik třeba spolužáci s horšími známkami. To už je ale opět rovina porovnávání se. Důležité je hlavně si říct, co si z učení chceme odnést a co je pro nás důležité.

A jakým způsobem si lze při učení pomoci umělou inteligencí?

Myslím si, že moji studenti ji často používají tak, že ji požádají o přezkoušení z nějakého tématu nebo dokumentu. Umělá inteligence vytváří otázky, což je v něčem docela dobrá cesta, jak se učit chápat věci v souvislostech.

Zároveň ale vnímám, že si studenti v tu chvíli musí ověřovat, zda jsou odpovědi kvalitní. Spousta studujících používá ChatGPT na to, aby jim vysvětloval věci. Zásadní problém ale je to, že máme pocit, že tématu rozumí. Obvykle je to ale tehdy, kdy tomu nerozumíme my. V tom bych se snažil být opatrný. Když něco hezky vysvětluje, může to znamenat, že byly vynechány nějaké detaily, které ale mohou být důležité k pochopení souvislostí.

Dokážu si ale představit, že může nabídnout jiný pohled nebo jiný jazyk. Někdo si třeba řekne, že se chce něco naučit nazpaměť a nechá si kus zápisu přebásnit – proč ne.

Je nějaká učební metoda, která vyloženě nefunguje?

Kdybych se na to měl dívat ze svého pohledu akademika a z toho, co očekávám od studujících, tak si myslím, že moc nefungují techniky učení se něčeho nazpaměť. To je přesně to, co dnes zvládne stejně dobře umělá inteligence nebo Wikipedie.

Nemám potřebu při své výuce vyrábět horší verze ChatGPT nebo Wikipedie. Chci, aby studující měli nějakou znalostní bázi, kterou ale dokážou používat tvůrčím a kreativním způsobem.