Vycestovat za prací do Ameriky byl vždy můj sen, říká student

Brno - Po pracovně cestovním pobytu v USA se student pražské Newton University Michal Krummer vrátil domů s bohatými zkušenostmi a nezapomenutelnými zážitky. Během svého působení jako plavčík v Marylandu poznal nejen americkou kulturu, ale také zjistil, jaké rozdíly panují mezi životem v USA a v Česku. „V Americe jsou všichni mnohem vlídnější, než tady u nás. Vůbec ale neřeší ekologii,“ říká Krummer. Autor a respondent se znají, proto si v rozhovoru tykají.

Chybí ti Amerika?

Rozhodně. Chybí mi například vstřícnost lidí. Ve Spojených státech každý si s vámi chce povídat a kdekdo se vás jen tak zeptá, jak se máte. Co mi naopak nechybí je nepořádek na ulicích. V tom jsme u nás o dost dál, máme na každých padesáti až sto metrech odpadkový koš a v podstatě pořád uklizeno. V Americe je to o dost horší. Tak, jak je uklizeno třeba v Ústí nad Labem, je uklizeno možná jen v centru New Yorku nebo Washingtonu. Také mi nechybí tamější veřejná doprava, která je oproti Česku prakticky neexistující.

Jak ses do Ameriky dostal?

Vycestovat během studia na "brigádu" do Spojených států byl vždycky můj sen. Když jsem se v roce 2022 rozešel se svou přítelkyní, okamžitě jsem se rozhodl, že si ho splním. Vybral jsem si Work & Travel program od jedné české agentury a šel do toho. Zařídili mi pracovní vízum, potřebná školení a domluvili práci.

Work & Travel

Program Work & Travel se zaměřuje na studenty, kterým umožňuje pracovat ve zvolené cizí zemi po dobu dvou až čtyř měsíců a následně další měsíc cestovat.

Jaké byly tvé první dojmy po příletu do USA?

Čekal jsem, že z toho budu v šoku, ale nebylo to tak. Ano, je to trochu něco jiného, ale oproti Evropě to až takový rozdíl není. Myslel jsem si, že to bude úplně jiný svět. Ale nebylo to tak, že bych zažil něco, co bych předtím už neviděl u nás. Když jsem přiletěl do jiných velkých měst v Evropě, třeba do Říma nebo Berlína, tak to bylo velmi podobné. Ale musím uznat, že když jsem poprvé spatřil mrakodrapy v New Yorku, tak jsem z toho byl docela vedle.

Jaké jsou podle tebe největší kulturní rozdíly mezi USA a Českem?

Ekologie a styl života. Američané vůbec neřeší, v jakém stavu předají životní prostředí dalším generacím. Třídění odpadu tam prakticky neexistuje, vše se hází do jednoho koše. V restauraci, i když si dáte jídlo uvnitř, často dostanete jednorázový plastový příbor, který se pak vyhodí. Pak také druhy vozidel – všechna auta jsou tam zkrátka větší. To, co považují za klasické rodinné auto, bychom v Česku označili spíše za menší autobus. Rozdíl vidím i v přístupu jeden k druhému a mezilidské komunikaci. Jak jsem naznačil u první otázky, všichni jsou zde vlídnější. Opět použiji příklad z restaurace. Když přijdete a sednete si, tak za vámi přijde servírka a hezky vás pozdraví. Představí se ve stylu: „Dobrý den, jak se máte? Jmenuji se Jennifer a dnes vás budu obsluhovat.“ Oproti Česku, kde máte občas pocit, že svou návštěvou obsluhu spíše otravujete, je to úplně jiný svět. Proto jsou také v Americe tak rozšířená dýška. Evropané to často úplně nechápou, ale tam jim to dýško za servis jednoduše dát chcete.

Kde přesně jsi v USA pracoval a co jsi dělal za práci?

Pracoval jsem jako plavčík ve městě Ocean City v Marylandu. Nejednalo se o aquapark, jak ho známe u nás. Byl to jeden z takzvaných komunitních bazénů. V Americe je to často tak, že určité území, čtvrť nebo komunita má svůj bazén, do kterého se chodí koupat jen lidé z dané části. Mají čip, díky kterému se tam dostanou. Je to tak proto, aby nemusel mít každý u domu vlastní bazén.

Jak vypadal tvůj běžný pracovní den?

Do práce jsem jezdil na kole, cesta mi trvala asi patnáct minut. Přijel jsem, roztáhl slunečníky, nachystal lehátka, vyčistil bazén a zkontroloval, jestli fungují dětské atrakce. Také bylo důležité zkontrolovat, zda jsou všechny zdravotnické pomůcky na svém místě. Na to se tam hodně dbalo. Pak začali přicházet návštěvníci. Ověřoval jsem, zda jsou z té komunity, nebo tam mají alespoň pronajatý dům. Jinak jsem celý den seděl na stanovišti a dělal klasickou práci plavčíka, tedy hlídal, zda se někdo netopí nebo nepotřebuje pomoc. Večer jsem bazén opět uklidil a jel domů.

Jaké byly tvoje pracovní podmínky - pracovní doba, mzda, ubytování?

Ubytování si každý sháněl sám. V mém případě mi poskytl ubytování kamarád mého zaměstnavatele. Tam jsem se potkal s dalšími dvěma Čechy. Za ubytování jsem platil sto dolarů týdně. Měl jsem vlastní pokoj, což byl oproti ostatním nadstandard. Jiní plavčíci bydleli v pokojích klidně po pěti. Co se týče pracovní doby, tak jsem pracoval pět až šest dní v týdnu, od desíti do osmi, s tím že otevírací doba bazénu byla od jedenácti do sedmi. Hodinu před otevřením a po zavření jsem bazén chystal, respektive uklízel. Mzda byla šestnáct dolarů na hodinu, ale každý přesčas, to znamená cokoliv nad čtyřicet hodin týdně, jsem dostal zaplaceno dvojnásob. Takový je zákon v Marylandu. Výplatu jsem dostával každý týden, což bylo taky super. Průměrný výdělek za měsíc byl zhruba čtyři až pět tisíc dolarů.

Jak hodnotíš pracovní prostředí a své kolegy?

Pracoval jsem u menšího bazénu, kde jsem se střídal s jednou Američankou, která se k práci moc neměla. Byla to známá majitele, neměla ani plavčický kurz a většinu pracovní doby trávila tak, že si povídala s ostatními návštěvníky. Myslela si, že jsem také Američan, který to bude brát v pohodě, ale od prvního dne jsem jí dával jasně najevo, že takhle to nepůjde. Nemám rád, když dostávám stejné peníze jako někdo, kdo nic nedělá. Nakonec to dopadlo tak, že odešla a mně tam přiřadili jiného Čecha. Pak už to bylo v pohodě. Výhodu jsem měl v tom, že jsem byl stále u jednoho bazénu. Věděl jsem, že když ho večer uklidím, tak ho ráno najdu ve stejném stavu, v jakém jsem ho nechal. Ostatní se točili na více stanovištích.

Dala ti práce něco z profesního hlediska? Naučil ses něco nového?

Určitě. Minimálně ty technické věci, třeba jak funguje čištění vody. Když dnes přijdu v Česku do aquaparku, tak hned poznám, jestli má v pohodě chemii. Čichem dokážu určit, zda je ve vodě dost chloru a tak podobně. Musel jsem si také udělat plavčický kurz a kurz první pomoci, takže v tomto směru mi to dalo hodně.

Jak jsi to měl s dorozumíváním? Nebyla pro tebe angličtina problém?

Jazyková bariéra byla obrovská i přestože jsem byl před odjezdem přesvědčený o tom, že anglicky umím obstojně. Z českého školství jsem byl zvyklý na britskou angličtinu, kde mě učili, že musím použít „I am going to“, kdežto Američan vám řekne „I’m gonna“ a ještě to zamumlá takovým způsobem, že mu vůbec nerozumíte. Na začátku bylo těžké jim porozumět, ale zhruba po měsíci povídání s místními jsem si na to zvykl a byl jsem tam jako doma.

Plánuješ se v budoucnu vrátit do Ameriky?

Určitě ano. Už ne na Work & Travel, ale hodlám se vrátit a procestovat západní pobřeží. Kalifornii, Los Angeles, národní parky… to vše bych chtěl vidět.

Udělal bys dnes něco jinak, kdybys jel znovu?

Z širšího úhlu pohledu asi ne. Rozhodně bych jel mladší a ubytování bych si zařídil víc v centru, abych byl blíž nočnímu životu. Ale jinak asi nic.

Jak bys zhodnotil podporu a organizaci ze strany agentury?

Dokud jim člověk má platit nějaké peníze a můžou na něm vydělat, tak je komunikace z jejich strany dobrá. Jakmile jim člověk nic nedluží a je to o jejich práci, tak žalostná. Na druhou stranu si nemyslím, že to bude u ostatních agentur jiné. Na začátku, když jsem jim dlužil nějaké peníze, tak komunikovali skvěle. Ale ve chvíli, kdy jsem byl v Americe a něco od nich potřeboval, tak jsem zjistil, že se musím spolehnout hlavně sám na sebe.

Máš ze svého pobytu v Americe nějaký zážitek, který ti utkvěl v hlavě?

Nejvíce zážitků mám z cestování po Státech. Vidět na vlastní oči Times Square, Kapitol, Bílý dům a Niagarské vodopády je neskutečné. Těch věcí je spousta. Moje cestování na konci pobytu by bylo na samostatný rozhovor. Musím ale říct, že teď je pro mě mnohem větší zážitek jet do Mostu, než do New Yorku. Když si odmyslím mrakodrapy, tak Most je Americe obecně mnohem více podobný, než centrum New Yorku, hlavně co se týče nepořádku na ulicích a bezdomovců.

Co bys poradil studentům, kteří o takovém pobytu uvažují?

Určitě by nad tím neměli uvažovat, ale rovnou do toho jít. Udělat to co nejdříve, protože těch míst, která se dají navštívit a kde se dá pracovat, je nepřeberné množství. Je dobré začít prací plavčíka, protože pak máte nějaké zkušenosti a tuto práci můžete dělat prakticky kdekoliv. Dále aby se toho nebáli, protože Američané jsou extrémně vstřícní lidé. Je však potřeba zmínit, že to není nejlevnější – kurzy, víza, letenka… Jen dostat se tam stojí člověka asi sedmdesát tisíc korun. A na závěr bych zmínil, že je důležité si dávat pozor na výběr zaměstnavatele a přečíst si recenze o místě, kam chtějí vyrazit. Jsou zaměstnavatelé, kteří slíbí počet pracovních hodin a nedodrží ho. Existují i tací, kteří mají tristní pracovní podmínky. Za mě mohu říct, že Ocean City v Marylandu je skvělé místo, majitelé jsou dobří a féroví lidé.