Pro spoustu lidí je šití terapie, říká zakladatelka BRNO ŠIJE

Brno - Kolem osmi procent pracovních míst je v ohrožení. A pokles obratu o pětinu. To říká přibližně rok stará studie, která se zabývala situací v textilním a oděvním průmyslu. Jen v Evropě by podle agentury DPA mohlo postupně zaniknout třináct tisíc společností. Naproti tomu stále více lidí se přiklání k takzvané pomalé módě. Tedy mít klidně méně kusů oblečení, ale zato více kvalitní, vyměňovat anebo šít vlastní.

Lidé u vás šijí nebo se učí šít už více než šest let. Jak se proměnil zájem o šití?

Určitě stále zájem je. Více lidí začíná zajímat udržitelná móda. Už ví, že některé oblečení nevydrží moc dlouho. Jestli lze něco v poslední době vypozorovat, tak že hodně mladších ročníků chodí s tím, že už nechtějí nakupovat v těch velkých řetězcích. A chtějí si něco sami vytvořit nebo přešít. To na počátku, kdy šlo spíš o nějaký moment seberealizace, tak výrazné nebylo.

Šije se během korony méně, nebo naopak více?

Těžko říct. Možná že víc, když bylo mnoho lidí doma. Ale třeba naše otevřená šicí dílna je teď neustále plná lidí, kteří chodí hlavně na overlocky (speciální šicí stroj pozn. red.). Většinou totiž mají doma jen obyčejný šicí stroj.

V poslední době hodně zdražily suroviny, ze kterých se šije. Bavlna, vlna i polymery. Dotklo se vás to?

Zdražilo skoro všechno teď v tom divném období s koronou. Ceny těchto surovin pak proto, že světoví producenti omezili výrobu. Ale také kvůli neúrodě zdražila bavlna o padesát procent. U nás a v maloobchodě tyto změny zatím nejsou moc patrné. Všude ve světě jsou plné sklady látek. Zdražení se asi projeví až později.

Může člověk ušetřit, když si sám šije?

Hypoteticky vzato ano. Pokud například nakupuje látky ve výprodeji, tak tím rozhodně ušetří na ceně vstupního materiálu. Já například šiji ze zbytků, které najdu v dílně nebo v nějaké výrobně, kde látky vyhazují.

Může udržitelný a lokální přístup ovlivnit dynamiku celého odvětví?

To se už trochu děje. Například jeden velký internetový portál vykupuje oblečení a pak zas prodává. V době, kdy civilizace tak úplně neví, co dělat s textilním odpadem. V České republice se o šití zajímají asi dvě procenta populace. Kdyby se jich zajímalo deset procent, tak už by to řetězce pocítily.

Dá se nějaká země považovat za udržitelnou v textilní výrobě?

Eskymáci nebo indiáni? Nejspíš žádná taková není. Ale nějak detailně se zrovna tímto nezabývám.

Chodíte třeba do sekáče?

Jo, moc a ráda. Mám oblíbený brněnský sekáč Fashion for help, kde zaměstnávají zdravotně znevýhodněné. Dnes jsem si tam koupila super černou sukni od významného nejmenovaného výrobce. Jsem ráda, že neskončila na skládce, ale u mě ve skříni.

A co třeba módní design. Pomáháte s nějakým autorským oblečením?

Ne, nepomáháme. My učíme lidi šít, aby pak sami dělali autorskou módu. Krejčovské obory už přitom skoro vymizely.

Proč vlastně šijete?

Je to jedna z mála věcí, kterou mám opravdu ráda. Šiji už od dětství. Relaxuji u toho hlavně v zimě, kdy se nedá chodit moc ven, protože je tma.

Co tím člověk získá, když se naučí šít?

Získá tím pocit, že něco dokázal. Zvýší se mu sebevědomí. Vlastně dost lidí to často bere jako nějakou terapii.

Beata Spáčilová (1981) je umělkyně a vysokoškolská pedagožka. Vyučuje na Fakultě výtvarných umění v Brně a na Fakultě informatiky Masarykovy univerzity. Kromě BRNO ŠIJE založila také otevřenou sítotiskovou dílnu BRNO TISKNE. Ve volném čase vaří marmelády, venčí psa a mazlí kočku.