Rusko není normální země. Příběh ruské studentky, která chce žít ve svobodném světě

Aleksandra Lebedeva je studentka druhého ročníku rusistiky na Masarykově univerzitě, která v osmnácti letech sama odešla z Ruska a natrvalo se usadila v Brně. Po ruské invazi pomáhala ukrajinským uprchlíkům a Putin je pro ní tím „jehož jméno se nesmí vyslovit."

Aleksandra pochází z města Tula. Sama říká, že je to kousek od Moskvy, ale vzdálenost, velikost a čas vnímají Rusové poněkud jinak než my. Tula má necelého půl milionu obyvatel a nachází se přibližně 200 kilometrů na jih od ruského hlavního města. V ruských poměrech se nejedná o nijak velké město. Aleksandra srovnává Tulu s Brnem, ale tvrdí, že Brno má lepší hromadnou dopravu. „V Tule není tolik šalin," říká s úsměvem.

Nemocná společnost

Když se začneme bavit o škole, Aleksandra zmíní podivné praktiky ruských učitelů. „Naše učitelka měla problém s každým, kdo vystoupil z řady. Když některá z holek měla výrazné líčení, hned se musela odejít patřičně upravit. Stačilo, abychom přišli v krátkých šatech a hned jsme byly terčem šikany." Tyto totalitní praktiky ale nejsou všechno. Pokračujeme příhodou, kdy se stalo, že během maturitní zkoušky čekal na záchodech "žák", který nabízel odpovědi na otázky. Ukázalo se ale, že to byla past od učitelů, aby někoho nachytali při podvodu.

Co se týče samotné výuky, ani ta nebyla žádný med. V hodinách dějepisu nebyla řeč o kontroverzních událostech, jako stalinský teror, sovětský podíl na začátku druhé světové války, nebo invaze do Československa v roce 1968. Vše se točilo okolo velikosti Ruska. Sovětský svaz byl glorifikován jako hrdinský stát, který je zachráncem civilizace. ,,Měla jsem také párkrát zkušenost s tím, že jsem napsala esej, která nesouzněla s názory učitelky a dostala jsem kvůli tomu špatnou známku," vzpomíná Aleksandra a říká, že v rámci oslav Dne vítězství museli občané do průvodu přinést obrázek předka, který bojoval ve "Velké vlastenecké válce", jak je v Rusku oficiálně nazýván boj proti Třetí říši. "Velká vlastenecká válka" je název pro válku od roku 1941, kdy Německo napadlo Sovětský svaz, aby se tak nezdůrazňoval sovětský podíl na vypuknutí Druhé světové války a rozdělení východní Evropy v důsledku paktu Molotov-Ribbentrop.

Aleksandra dodává, že přes všechny problémy Rusko není pouze politika. Pozitivně vnímá především ruštinu a říká, že skrze jazyk lze pochopit mnohem více, než z prostého pozorování památek. S tím souvisí její zalíbení v literatuře, především poezii. Jejím oblíbeným básníkem je Vladimir Majakovskij.

„Vždy mi někdo pomohl"

V roce 2018 proběhly v Rusku prezidentské volby, které byly podle mnoha pozorovatelů zfalšované. Nejznámějšímu opozičnímu politikovi Alexeji Navalnému bylo zakázáno kandidovat. Aleksandře bylo v té době 15 let a říká, že to byl moment, kdy začala přemýšlet o odjezdu z Ruska. ,,Byla to fraška, lidé se volbám smáli. Všem bylo jasné, že vyhraje opět ten pán, který sedí v Kremlu doteď. Tehdy jsem začala chápat, že Rusko není normální země," hodnotí Aleksandra jeden z momentů, které utvářely její přesvědčení o Rusku.

Matka Aleksandře navrhla, že by mohla jít studovat do Česka. Nápad se zrodil tak, že matčin kolega měl dceru na Karlově univerzitě a taky kvůli jazykovým podobnostem. Aleksandra se začala učit česky už v Tule na jazykové škole. Časem se její přesvědčení o opuštění Ruska ještě více prohlubovalo, až nakonec v roce 2021 vycestovala do Brna.

Velký šok, po příjezdu do Brna, představovalo chování Čechů. ,,Když jsem se přestěhovala, tak jsem tady nikoho neznala, ale vždy mi někdo pomohl. Musela jsem se ptát lidí na ulici na základní věci a většinou byli všichni milí a ochotní. Možná to zní banálně, ale na tohle jsem z Ruska nebyla zvyklá." Ne všechno ale bylo tak pozitivní. Zmiňuje, že se jednou bavila s kamarádkou rusky a jedna starší paní na ně začala řvát, že jsou „zas*aní Rusáci". „Tato paní evidentně potřebovala dát najevo svou vnitřní nespokojenost. Mně to ale nevadí, protože vím, že můj původ nemá nic společného se současnou ruskou politikou," dodává smířlivě Aleksandra.

První rok po příjezdu strávila Aleksandra intenzivním učením se češtiny, aby mohla studovat na zdejších univerzitách. Pár měsíců po jejím příjezdu ale ruská vojska zaútočila na Ukrajinu a zažehla největší válečný konflikt v Evropě od roku 1945. „Nikdo to nečekal, ale kdo zná ruské dějiny, ten by neměl být překvapený. Rusko většinu času své existence chtělo expandovat a budovat impérium." Aleksandra cítila, že by měla přiložit ruku k dílu a tak několik měsíců pomáhala v uprchlickém centru a pomáhala s tlumočením.

Po roce na Mendelově univerzitě v oboru molekulární biologie začala Aleksandra své studium na Masarykově univerzitě v oboru rusistika. „Jsem velmi spokojená, studuji co mě baví, ale na magisterské studium budu pokračovat v jiném oboru," říká a vysvětluje, že studium rusistiky a především ruštiny ztrácí na relevanci. Důvodem je především kontroverzní zrušení ruštiny jako vyučovacího jazyka na základních školách.

Problémy s občanstvím

V minulém roce čeští zákonodárci schválili novelu zákona Lex Ukrajina 7, která znamená výrazné ztížení získání českého občanství pro občany Ruské federace. „Za současné situace nemůžu občanství získat. Je pro mě nebezpečné se vrátit do Ruska, byť jen na dočasnou dobu," říká Aleksandra a vysvětluje, že pro mnoho Rusů, kteří odcestovali z Ruska není bezpečné vracet se zpět, byť jen z důvodu vzdání se občanství.

„V současnosti si nedokážu představit návrat"

Aleksandra se pravidelně věnuje psaní dopisů politickým vězňům v Rusku. „Mám pocit, že se mě osobně dotýká, když jsou lidé v mé zemi zavíráni za svoje názory. Snažím se občas něco dělat, protože věřím, že dopis sice nezmění politickou situaci v Rusku, ale přinejmenším danému člověku zlepší náladu a pomůže mu přežít další den nesvobody."

Když se bavíme o pomoci ukrajinským uprchlíkům a psaní dopisů politickým vězňům, Aleksandra zmiňuje další pozitivní rys české společnosti. „Když se Čechům něco nelíbí, tak to dají najevo. Nedávno jsem četla o protestu zemědělců a přijde mi skvělé, že občané mohou a dávají najevo svůj názor, to se v Rusku neděje."

Na závěr se náš rozhovor stočil k tématu, jestli chce Aleksandra zůstat v Česku, nebo jestli se chce vrátit. „Chci zůstat v Česku. V současnosti si nedokážu představit návrat domů. Probíhá válka a lidé v Rusku se tváří, že můžou žít normálně a že se jich válka netýká. Naposledy jsem Rusko navštívila v roce 2023 a všude byla propaganda na "speciální vojenskou operaci", v takové zemi žít nechci," uzavírá Aleksandra náš rozhovor.