Vánoce jsou pro mě sice krásným, ale velmi náročným obdobím, říká farářka

Vánoční svátky má mnoho lidí spojených se studijním volnem a dovolenou v práci. Kdo si však volno v tomto období rozhodně neužije, jsou duchovní - ti naopak musí zvládat mnohem větší nápor pracovních povinností. Jak lze v tomto náročném čase skloubit roli farářky, věřící osoby a matky, popsala pro Stisk farářka husitské církve Lucie Haltofová.

Čím je období adventu pro vás jako farářku specifické?

Většina lidí má tento čas spojený nejen s odpočinkem, ale také s uklízením, nakupováním a přípravami. To všechno samozřejmě dělám i já jako farářka. Zároveň chci svátky prožít také duchovně, v tom co pro mě znamenají ve vztahu a pokoře k Bohu. Toto období je ale pro mě a ostatní faráře poněkud hektické, především proto, že pořádáme navíc velké množství akcí.

A jaké akce například pořádáte?

V našem kostele pořádáme společné biblické hodiny, modlitební večery, studijní kroužek, různá setkání s dětmi a podobně. Všechny tyto pravidelné aktivity jsou věnované přípravě na Vánoce. Kromě nich organizujeme také tři velké koncerty, strojení vánočního stromečku a společné zdobení věnečků. To je mimochodem moc hezká akce, kdy máme pro návštěvníky přichystané korpusy, oni si přinesou svoje ozdoby a společně pak vytváříme věnečky. K tomu nám hrají koledy a popíjíme čaj. Všechny tyto akce si samozřejmě vyžadují moji přítomnost jako farářky. To obnáší nejen duchovní, ale i praktické činnosti. Například musím v kostele dopředu zatopit, a když dovnitř vejdou desítky lidí a venku je plískanice, musím po nich také uklidit. I to jsou povinnosti faráře.

Máte v období vánočních svátků také více bohoslužeb?

Ano, kromě půlnoční mše a těch adventních mám také bohoslužbu na Boží hod 25. prosince a na Svátek svatého Štěpána 26. prosince. Pak na přelomu roku mám další dvě: silvestrovskou a novoroční. Na všechny si musím nachystat texty a promluvy a protože o svátcích přichází do kostela více lidí než běžně v neděli, je to o něco větší tlak a stres. Samozřejmě nechci mluvit nijak povrchně, ale opravdu lidi povzbudit a posilnit do dalšího roku, který je před nimi. Ten totiž často přináší nová těžká období, i proto by bohoslužby o svátcích měly být nadějné a přinášet určitou sílu do života. A to je pro faráře velká zodpovědnost.

Jak se připravujete na zmíněnou půlnoční mši na Štědrý den?

Stejně jako každá bohoslužba i tato vyžaduje vnitřní přípravu. Já to dělávám tak, že vstávám dřív, modlím se, procházím si naposledy všechny texty, přemýšlím nad tím kázáním a tak nějak vnitřně se na něj ladím. Je to hlavně modlitební příprava, aby skrze mě mohl během bohoslužby promlouvat Duch svatý, řečeno farářskou terminologií. Na Štědrý den jsem ale vlastně myslí na dvou místech, jelikož mám kromě role farářky také roli maminky dvou dětí. Ty samozřejmě chtějí prožít hezkou vánoční atmosféru u stromečku. Já mám ale na starosti velkou slavnostní bohoslužbu, takže se to trochu tluče. Bohužel musím říct, že rodina je ta, kterou musím dát v tu chvíli stranou. Myslím si, že stejně jako asi všichni faráři kladu větší důraz na to, aby bohoslužba a příchozí lidé byli nasycení Božím slovem.

Štědrý den tedy netrávíte s rodinou?

Myslím si, že nejde ani tak o datum - ostatně, Ježíš se pravděpodobně ani nenarodil 24. prosince. To poselství je vlastně daleko hlubší, a jde především o to, abychom si důstojně připomněli jeho narození. Proto jsme to s rodinou začali praktikovat tak, že svůj vlastní Štědrý den, kdy společně usedneme ke slavnostní večeři v klidu a pohodové atmosféře, si uděláme vždy o den dřív nebo o den později. Děláme to tak proto, abychom společně opravdu náležitě vnitřně oslavili narození Ježíšovo. Na Štědrý den má navíc můj manžel tři bohoslužby, takže by to nešlo skloubit ani časově.

Jak to tedy o svátcích vypadá, když jsou v rodině oba rodiče faráři?

Je to určitě o něco náročnější, protože když je farářem jenom jeden z rodičů, zbytek rodiny se mu přizpůsobí tak, aby se mohl soustředit na službu. Například na Štědrý den maminka všechno připraví, uvaří, napeče, nasmaží, nachystá a manžel farář se může více soustředit na duchovno. Jednoduše přijde k večeři, rozbalí si s rodinou dárky, pak sedne do auta a jede sloužit. Kdežto když je farářka i maminka, tak oba nemají takový klid k rodinnému prožití. Navíc je dvojnásobná i nervozita před slavnostní bohoslužbou. Nechci ale, aby to vyznělo příliš negativně, protože i přesto jsou Vánoce pro mě osobně nádherný čas.

Řekla byste tedy, že se na Vánoce těšíte?

Určitě. Pokud věřící člověk dokáže prožít svátky skutečně duchovně, pak získá obrovské bohatství a posilu do dalších týdnů a měsíců, kolikrát i do života. Je to období, ve kterém i já dokážu načerpat vnitřní klid a útěchu, z toho, co slyším z Božího slova. Zároveň je to však období velmi intenzivní. I proto si po Novém roce v lednu většinou beru týden až dva dovolenou, abych načerpala znovu síly do další služby a odpočinula si.