Komentář: V přijímačkách na univerzity může rozhodovat sociální status, ne vědomosti

Brno - Každý, kdo někdy podával přihlášku na vysokou školu, se pravděpodobně setkal s konceptem Národních srovnávacích zkoušek soukromé společnosti Scio. Jedná se o formu testů, kterou využívá řada českých univerzit, jako jsou například Univerzita Karlova, České vysoké učení technické nebo Masarykova univerzita. Pokud to tedy uchazečův obor vyžaduje, potom, co zaplatí za přihlášku na vybranou vysokou školu, se ještě musí zvlášť přihlásit k Národním srovnávacím zkouškám. Ty fungují na principu srovnávání uchazečů pomocí percentilu, jenž vyjadřuje, kolik procent jedinců v konkrétním termínu dosáhlo stejného či horšího výsledku.

Protože zkoušky společnost Scio pořádá v řadě českých i slovenských měst, může si uchazeč vybrat to nejbližší svému domovu. „Ušetří tak mimo jiné na cestování, protože zkoušku nemusí skládat ve škole, na níž chce studovat, ale i na ubytování. Je totiž běžné, že studenti, kteří musí absolvovat přijímačky brzo ráno, přijedou do místa konání o den dřív, protože by to jinak nemuseli stihnout,“ uvedl manažer komunikace společnosti Scio Bohuslav Bohuněk. Dodal, že od začátku covidové pandemie je možné zkoušku vykonat i online, takže student domov opouštět nemusí vůbec.

Vedle příležitosti vybrat si místo, kde uchazeč zkoušku bude skládat, nabízí Scio taky možnost účastnit se testu víckrát než jednou. A tady nastává problém. Byť se kvůli možnému neúspěchu taková šance zdá výhodnou, pro ty, kteří si test mohou z finančních důvodů dovolit koupit a napsat ne víc než třeba jednou nebo dvakrát, jde o silně znevýhodňující a často rozhodující element. Podobnou situaci před lety zažila i nynější studentka Právnické fakulty Univerzity Karlovy, která si v článku nepřála být konkrétně jmenována. Když někdo píše test s vědomím jednoho možného opakování, pracuje daleko víc pod tlakem než ten, kdo ví, že pokud jeho výsledek v daném pokusu nebude dostatečný, bude se moct účastnit dalšího. Čímž šance v přijetí na vysokou školu pochopitelně rostou. Ocitáme se tak v situaci, kde spíš než nadanost a píle studenta rozhoduje, z jakých sociálních podmínek pochází a jaké finanční možnosti má k dispozici.

Podle Bohuňka však není smyslem opakování donutit jedince, aby se účastnil co největšího počtu termínů, ale nabídnout časovou flexibilitu a příležitost test opakovat, nepodaří-li se mu uspokojivě. „To u studentů pomáhá odbourat zbytečný stres a v případě indispozice si jej v klidu zopakovat,“ vysvětlil.

Ačkoliv bylo vzdělání pro studentku práv odjakživa důležité, potřebné podpory od rodičů se jí nedostávalo. „Naši jsou rozvedení. Bydlela jsem tehdy s mamkou a výživné od otce bylo minimální,“ popsala svou rodinnou situaci. Společnost Scio sice poskytuje odpuštění registračního poplatku i vybranou přípravu na zkoušky do dvou tisíc korun těm, kteří prokážou sociální potřebnost. Takových jedinců však bývá velmi málo. „Ročně o prominutí poplatku žádají jen desítky uchazečů, což je určitě výrazně míň, než kolik by na něj mělo skutečně nárok,“ přiznal Bohuněk. Mladá dívka si tak během maturitního ročníku musela na nutné výdaje vydělávat sama. „Pracovala jsem v knižním skladu a pak v kavárně,“ přiblížila svoje tehdejší pracovní zkušenosti.

Už samy přihlášky na vysoké školy navíc bývají mnohdy dost nákladné. Poplatek za přihlášku například na bakalářské studijní programy na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy vyjde na osm set třicet korun a na Filozofické fakultě Univerzity Palackého na šest set devadesát korun. Protože si většina studentů podává vysokoškolských přihlášek víc, jenom poplatky za ně se jednoduše vyšplhají nad tisíc korun. „Kromě právnické fakulty v Praze, Plzni a Olomouci jsem se hlásila taky na Vysokou školu ekonomickou a na Fakultu humanitní studií Karlovy univerzity,“ jmenovala budoucí právnička.

Když je pak uchazeč povinen dokoupit si Scio zkoušku, kde standardní verze stojí sedm set padesát korun, pohybují se jeho náklady okolo vysokoškolských přijímaček ve výši několika tisíců. Většina univerzit totiž v rámci Národních srovnávacích zkoušek požaduje absolvovat víc předmětů než jen jeden, typicky třeba Obecné studijní předpoklady a Matematiku. „Já jsem v rámci testů Scio absolvovala Obecné studijní předpoklady a Základy společenský věd,“ řekla studentka. Do toho je taky třeba započítat cenu učebnic, které jsou u přijímaček často nutným předpokladem pro zvýšení pravděpodobnosti úspěchu, či hodin doučování. „Většina uchazečů píše test jednou nebo dvakrát a nejčastěji studenti absolvují testy Obecných studijních předpokladů, na něž se nelze naučit,“ uvedl Bohuněk.

„Testy jsem psala celkem třikrát, a to byl pro mě úplný strop. Na zaplacení dalších pokusů jsem finančně neměla,“ přiznala dívka. Ona sama skončila jednu desetinu bodu za posledním přijatým. Kvůli vysokému množství uchazečů však na Právnické fakultě Univerzity Karlovy na odvolání přijímají jen výjimečně. Důležité je také zmínit, že zatímco studenti do přijímacích zkoušek obvykle investují vysoké tisíce, univerzity společnosti Scio za jeden běh tvorby testů, zpracování výsledků a jejich zaslání na vysoké školy zaplatí dva tisíce korun, tedy zpravidla míň než kterýkoliv z uchazečů za podání vysokoškolských přihlášek a absolvování Národních srovnávacích zkoušek.

Na období po přijímačkách, kdy se o nepřijetí na svůj vysněný obor dozvěděla, vzpomíná s lítostí. „Se svým neúspěchem jsem vnitřně hodně zápasila,“ vylíčila, jak někdejší situaci prožívala. Naději ji přinesl až letní vzdělávací tábor pro středoškoláky, jehož se mimo jiných účastní taky množství absolventů nejprestižnějších světových univerzit. „Když jsem se na táboře s tím, co mě během přijímaček potkalo, svěřila, dostalo se mi obrovské podpory,“ popsala s vděčností. Lidé, kteří situaci studentky řešili, totiž přišli s nápadem zorganizovat pro dívku padesátitisícovou sbírku, aby mohla nastoupit do programu Celoživotního vzdělávání na Právnické Fakultě Univerzity Karlovy. „Sbírky se zúčastnilo mnoho lidí z tábora a do tří dnů jsem měla na účtu potřebnou částku,“ říká studentka. Se začátkem akademického roku tak mohla nastoupit do nultého ročníku. Ten absolvovala do požadovaného průměru, díky čemuž mohla v následujícím roce automaticky, už bez přijímací zkoušky, nastoupit do ročníku druhého. „Lidem z tábora budu navždycky vděčná,“ přiznala.

Problémovým je taky samotný fakt, že podobu přijímacího testu na státní vysoké školy produkuje soukromá firma, tedy Scio. „Není dobře, že v Česku existuje jediná společnost, která dodává do škol testy a stát nad ní nemá kontrolu,“ upozornil analytik vzdělávací politiky společnosti EDUin Jan Zeman a jako jedno z řešení nabídl státní zakročení. „V tomto případě musí přijít iniciativa od státu v podobě nabídky vlastních rámcových testů vysokým školám, které si je dále rozpracují, a vytvoří si tak vlastní,“ vysvětlil. Zmínil však komplikace, jímž univerzity v tomto případě často čelí. „Musí zkoušku navrhnout, ověřit a poté se třeba i soudit s lidmi, kteří jsou nespokojeni s výsledkem,“ popsal nepříjemnosti provázející tvorbu vysokoškolských přijímaček. Přiznal, že z tohoto důvodu je pro vysoké školy mnohdy jednodušší variantou koupit si externí produkt. „Stát proto musí udělat tvorbu vlastních testů pro vysoké školy co nejpohodlnější, teprve poté se někam pohneme,“ uzavřel svou opověď na to, jak adekvátní Scio testy v procesu vysokoškolských přijímaček jsou a jakou roli by v něm měl hrát stát.

Že je oproštění se od soukromých dodavatelů testů v kontextu přijímaček cestou, kterou by se Česká republika měla vydat, potvrzují země s vysokým vzdělávacím systémem. Přijímací zkouška je například v Japonsku nebo sousedním Německu považována za spravedlivou a transparentní právě proto, že je navázána na výuku střední školy. „Univerzity by se mohly více zaměřit na to, co se měl maturant šanci naučit ve své škole, a podle toho hodnotit jeho dovednosti a zájem o studium,“ přiblížil Zeman možnou podobu toho, jak by přijímací zkoušky na české vysoké školy mohly vypadat. I v případě zmíněné studentky rozhodly o jejím neúspěchu tři testy, ačkoliv byla celý život premiantkou. „Být právničkou byl odmalička můj sen. Za osm let na gymplu jsem měla průměr jedna celá jedna desetina, účastnila jsem se různých právnických seminářů i praxí na soudě,“ popsala. Podle Zemana bývá ústní pohovor, při němž mohou kantoři s uchazečem nad jeho motivací a zájmem o studiu diskutovat, obecně podceňovaným nástrojem.

Možnost absolvovat Scio testy vedle Testů studijních předpokladů nabízí taky na brněnské Fakultě sociálních studií. „Co se Národních srovnávacích zkoušek týče, jsme sice unikát na Masarykově univerzitě, ale nejsme zase tak unikátní v rámci České republiky a jiných sociálněvědních fakult, které fungují na stejném principu,“ řekla proděkanka Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity Adéla Souralová. Vysvětlila, že uchazeči se běžně hlásí i na jiné české univerzity, kde se přijímací zkoušky od společnosti Scio mohou účastnit, a využít ji tak v rámci přihlášky na vícero vysokých škol, včetně Fakulty sociálních studií.

Scio testy fakulta využívá už od svého založení. Když dala Masarykova univerzita později vzniknou vlastním Testům studijních předpokladů, rozhodla se je akorát adaptovat jako druhou možnost, jež si uchazeči mohou zvolit. „Což je zase výhodou pro ty, kteří se hlásí na obory v rámci Masarykovy univerzity,“ uvedla jako jeden z důvodů, proč Fakulta sociálních studií nabízí jak univerzitní Testy studijních předpokladů, tak Národní srovnávací zkoušky. Ty i přes výrazně větší finanční náročnost, než jakou vyžadují Testy studijních předpokladů, volí dlouhodobě více studentů. „Náklady za přihlášku na naši fakultu jsou bezkonkurenčně nejnižší jak v rámci Masarykovy univerzity, tak společenskovědních fakult jiných vysokých škol,“ okomentovala čtyři sta padesátikorunový poplatek za přijímací řízení do bakalářských studijních programů.

Byť mezi představiteli Fakulty sociálních studií diskuse o uznávání pouze jednoho termínů testů Scio probíhaly, nyní mezi nimi panuje shoda, že by takové rozhodnutí vůči uchazečům nebylo férové. „Že nemusí ve stresu psát zkoušku jenom jednou a mohou si ji zkusit víckrát, považujeme za výhodu, byť za to musí pokaždé zaplatit. Je to něco za něco,“ vysvětlila a přiblížila filozofii fakulty, kde záruku úspěchu nepředstavuje pouze jeden zkouškový den, nýbrž plnění průběžných úkolů během celého semestru. V průměru se pak uchazeči Fakulty sociálních studií, kteří vedle buď univerzitního Testu studijních předpokladů, nebo Obecných studijních předpokladů, musí absolvovat taky Základy společenských věd od Scia, účastní dvou termínů Národních srovnávacích zkoušek.

Nerovnost, kterou společnost Scio v přístupu ke vzdělání vytváří a na základě níž se u přijímaček filtrují úspěšní uchazeči od těch neúspěšných, není v pořádku. Neměli bychom ani nekriticky přihlížet tomu, že o podobě vysokoškolských přijímacích zkoušek rozhoduje soukromá firma, která je ve své branži monopolem a která už roky hazarduje s pracovitostí a nadějí mnoha studentů. Budou-li se však vysoké školy jedinému hráči na trhu přizpůsobovat a stát jej bude nadále přehlížet, naději na změnu můžeme vyhlížet jenom marně.