Když je v rovnoprávnosti deficit, měli by zpozornit všichni, i muži, říká právnička

Brno - V radě Jihomoravského kraje v následujícím období nezasedne ani jedna žena. Situace, která předcházela protestům desítek žen před Krajským úřadem. „Tvrdit, že nemáme kompetentní ženy, mi přijde nehorázné. Obzvlášť, když víme, že vysoké školy absolvuje více žen než mužů," říká právnička a socioložka Jana Špondrová, která v rozhovoru mluví o rovnosti mužů a žen v jihomoravské politice.

Jaký signál vysílá do společnosti to, že ve vedení Jihomoravského kraje nejsou žádné ženy?

Mně to přijde neskutečné. Je to jako zpráva z roku 1900, kdy ženy být v politice nemohly, a tak vznikaly "celomužské“ reprezentace. Myslela jsem si, že politické strany udělají dostatečný prostor na to, aby se mohly ženy politického rozhodování účastnit.

Proč by se podle vás ženy měly účastnit?

Mezi nejzřejmější důvody patří lidská práva. Rovnost a důstojnost. Celospolečenská hodnota je, aby byla zachována rovnost, a to není jen zájem žen. Takže když je v rovnoprávnosti deficit, měli by zpozornit všichni, i muži. Důležitá je možnost vzniku "role models“, tedy vzorů. Pokud teď ženy v politice nebudou, tak potom ani mladé ženy, které v sobě cítí poslání dělat politiku, do ní nepůjdou. Budou mít pocit, že to není pro ně.

Myslíte si, že to je hlavní důvod, proč teď nechodí mladé ženy do politiky?

Já si nemyslím, že tam vůbec nechodí. Ale když do ní jdou, nedostanou se na volitelná místa. Politickým stranám ale ve vedení ženy chybí. Mají do velké míry odlišné životní dráhy a odlišné zkušenosti než muži, které by politika měla reprezentovat.

Jako třeba?

Primárně pečovatelské povinnosti, které jsou u nás tradičně na ženách. Ačkoliv péče je něco, z čeho plyne spousta pozitiv a lásky, vyžaduje i přerušení práce. Osoby, které čerpají v Česku rodičovský příspěvek, jsou v devadesáti osmi procentech ženy. To vede ke vzniku závislosti na otci dětí a pak nezbytnosti zahajovat pracovní kariéru od znovu. Tato zkušenost nebude ve vedení vůbec odprezentována.

Jak se to vůbec stane, že je v krajské radě nulové zastoupení žen?

Žádná strana u nás, kromě Zelených, nemá pravidla na gendrově rovné sestavování kandidátek.

Zipové pravidlo jako možné řešení

A podle vás by strany měly mít genderové kvóty?

Je to jediným opatřením, které doopravdy přináší efekt. Můžeme tomu říkat kvóty, ale můžeme to také nazvat jako zipové pravidlo. Stačí začít nějakým jednoduchým mechanismem. Když víme, že je ve společnosti mužů a žen přibližně stejně, tak třeba na prvních místech v kandidátce střídat muže a ženy v jakémkoliv pořadí. Na řadě kandidátních listin žena začíná na čtvrtém, pátém místě, a potom, když je zvoleno jenom čelo kandidátky, ženy zvolené vůbec nejsou.

Proč to tak už nefunguje?

V každém kroku sestavování listin může nastat pro politické strany nějaký alibi moment, kdy řeknou, že v rámci portfolia, které při sestavování kandidátky dostali, měli dostupné experty na daná témata pouze muže. A to může říct každá strana: „My ženy ve straně máme a hrozně je podporujeme, ale zrovna to tak zase vyšlo.“ Nefunguje to ani na vládní úrovní. Když dostaly členské státy EU výzvu, aby na post eurokomisaře nominovali muže a ženu, tak ani Česko žádost nevyslyšelo a nominovalo jenom pana Síkelu. Není to pro nás důležitá hodnota. To, že se to neděje na státní úrovni, může být legitimizační moment, že to ani není potřeba dělat jinde.

Ale je pak doplňování žen na kandidátky upřímné, a ne jen jako prostředek pro splnění kvót?

Tvrdit, že nemáme kompetentní ženy, mi přijde nehorázné. Obzvlášť, když víme, že vysoké školy absolvuje více žen než mužů. Ženy nedominují jen na pedagogických fakultách, ale i na lékařských, právnických, nebo ekonomických. To jsou obory, ze kterých se političtí reprezentanti často rekrutují. Nedostatek kompetentních žen tu určitě není. Problém je jinde.

Politická kariéra je nekompatibilní s životem matek

A kde je podle vás ten problém?

Úplně zásadní je nedostatek zařízení péči o děti. V Česku už jsme měli zákon, který měl garantovat dostatečné kapacity ve školkách pro děti od tří let. A to bylo zrušeno. Máme garanci místa jenom pro předškoláky. A často je to vlastně tak, že žena pečuje a otec "hlídá", když matka zrovna nemůže. Zároveň je to i nějaké společenské nastavení –stereotypy o rolích mužů a žen. My se považujeme za progresivní pokrokovou zemi, ale v tomto jsme dost konzervativní. Pokud jde žena do práce "moc brzo", je vnímána jako krkavčí matka.

Co je pak problém konkrétně u političek?

Politika je často časově nastavená tak, že s fungováním standardního rodiče není moc kompatibilní. Vyžaduje člověka komplexně. V politice jsou proto spíše muži, kterým zajišťuje domácí servis manželka nebo jiná osoba v rodině. Je málo mužů, kteří by zajišťovali běžný rodinný provoz, aby se žena mohla věnovat politické činnosti nebo jiné práci naplno. Pokud se budou pořádat schůze od šesti hodin večer na úřadu nebo na zastupitelstvu, nebo se potom pokračuje v nějaké restauraci, tak to prostě pro rodiče není efektivní. Když se koná nějaká akce a nenajde se hlídání pro děti, ženy se budou účastnit mnohem méně než muži.

Taky je Česká republika jedna ze zemí s nejnižším využíváním zkrácených úvazků. To rodiče handikepuje – nemají čas dělat nic navíc kromě výdělečné práce. Přesto jsou ženy ve veřejném prostoru aktivní, ale v tom méně prestižním a časově flexibilnějším prostoru, který nepřináší takovou slávu. To jsou třeba neziskové organizace nebo dobrovolná činnost.

Jsou tu ještě jiné faktory kromě balancování rodinného života?

Další významný faktor je obtěžování různého charakteru, které se v těch veřejných pozicích vůči ženám směřuje. Děje se to určitě i mužům, ale má to jiný charakter. Hezky to shrnula poslankyně ODS Miroslava Němcová. Říkala, že nikdy nezažila diskriminaci. Ale když se před Vánoci měl schválit státní rozpočet na příští rok, tak mužských kolegů se vždy ptali, pro co budou hlasovat. Jí se ptali na to, jak dělá bramborový salát. Navíc se u žen mnohem častěji řeší, co měla na sobě, a to nemluvím o vulgárních komentářích. Nejvíce viditelným příkladem je prezidentka Slovenska Zuzana Čaputová a třeba i Olga Richterová z Pirátů.

Jak zmírnit tyto jevy?

Všechno to souvisí s nízkou reprezentací. Čím více je společnost vyrovnaná, tím méně se tady tyto jevy objevují. Když se dosáhne hranice skleněného stropu, tedy třicet tři procent žen v politice, podreprezentovaná skupina se může lépe podpořit, tyto projevy se zmenší a lépe se jí prosazují skupinová práva.

Skleněný strop

Metafora používaná k popisu neviditelných, ale reálných překážek, které brání určité skupině dosáhnout vyšších pozic, zejména ve vedoucích a mocenských rolích. Tyto bariéry nejsou formálně zakotvené v pravidlech nebo zákonech, ale jsou důsledkem zakořeněných společenských, kulturních a organizačních faktorů. Za hranici překročení stropu se považuje aspoň 33% zastoupení skupiny.

V minulém volebním období byla jediná žena v radě Jana Leitnerová za Piráty v oblasti rodinné a sociální politiky. Na pozici ji teď střídá Roman Celý za KDU-ČSL. Co tady ta konkrétní změna znamená?

Je problematická. Ale i ve všech jiných oblastech je problematické, že se ženské zkušenosti nepromítají. Třeba ve veřejné dopravě, nebo v energetice – to má významné dopady na životy pečujících, tedy hlavně žen. Přináší to vychýlenou politiku, která není pro všechny.