Ježíškova vnoučata plní přání osamělým seniorům

Domácí

Ježíškova vnoučata plní přání osamělým seniorům
Projekt Ježíškova vnoučata pravidelně roznáší radost osamělým seniorům Foto: Ježíškova vnoučata
GALERIE collections

Česko - Díky projektu Ježíškova vnoučata plní lidé přání seniorům, kteří se cítí osamělí a nemají žádné blízké. Každoročně se jich podaří splnit tisíce a vykouzlit tak úsměv na mnohých tvářích. Zapojit se může každý přes webové stránky projektu.

Vánoce, svátky ve znamení klidu, pohody a času stráveném s rodinou. Ne všichni však rodinu, se kterou by tento zimní svátek strávili, mají. Pro seniory, kteří přišli o zájem svých blízkých nebo už žádné nemají, je tady projekt Českého rozhlasu - Ježíškova vnoučata. Ten propojuje osamocené lidi v domovech pro seniory a díky dárcům, takzvaným Ježíškovým vnoučatům, plní jejich vánoční přání.

Ježíškovým vnoučetem se může stát kdokoliv. Stačí si na webu vybrat přání a zarezervovat ho. Letos byl projekt spuštěn 15. listopadu a zájem o něj je velký jak ze strany domovů, tak ze strany lidí, kteří chtějí něco darovat. „Většina přání se zarezervuje hned první den spuštění, museli jsme dokonce udělat omezení, že každý člověk může splnit jen jedno přání, aby se dostalo na každého, kdo chce přispět svým dárkem,“ vysvětluje zakladatelka projektu Olga Štrejbarová.

„Víme, že někteří lidé si dokonce zakládají nové e-mailové adresy, to je ale takový "podvod" na který je těžké se zlobit,“ směje se. Organizátoři také z předchozí zkušenosti neříkají přesně, v kolik hodin bude projekt spuštěn. „Jednou jsme to tak udělali a přihlásilo se tisíce lidí najednou a celý systém nám spadl," dodává Štrejbarová. Přání však přibývají i po spuštění až do Vánoc, tak jak je do databáze vkládají pracovníci domovů.

Rozdávat štěstí

Do letošního ročníku se zapojilo přes tisíc domovů, což podle Štrejbarové bude okolo sedmnácti až osmnácti tisíc přání. Přes čtrnáct tisíc přání je již splněno nebo se plní a zbývá jich méně než sto.

Jedním z letošních Ježíškových vnoučat se letos stal Štěpán Hluchan. „Je spousta důvodů proč roznášet dobro a myslím si, že lidé by na sebe měli brát větší ohled. Jsem vděčný za svou babičku, dědečka a zbytek rodiny, kteří ještě žijí. To, že někdo jiný na svou rodinu zapomněl, neznamená že tomu tak musí být nadále," vysvětluje, proč se rozhodl splnit přání stoleté paní Ludmile.

„Je to maličkost a ráda udělám alespoň malou radost seniorům, kteří nemají žádnou rodinu, nebo je nikdo nenavštíví," říká Edita Němcová, která před nedávnem předala dárky pro paní Boženu a Martu v Jiříkově. Dvaadevadesátiletému panu Karlovi udělalo radost další Ježíškovo vnouče, kterým je Lukáš Slánský. „Mám štěstí, že si mohu dovolit dávat méně šťastným, kteří to potřebují a dělám to s radostí," zdůraznil dárce, který panu Karlovi věnoval pás na chození.

Přání sbírají celý rok

Za momentem, kdy senior v rukou drží dárek se skrývá poměrně dlouhá cesta, která by se neobešla nejen bez Ježíškových vnoučat, ale také bez pracovníků v domovech, kteří přání od seniorů získávají a vkládají je do databáze.

„Celý rok naši pracovníci pozorují a vyptávají se klientů, co by jim udělalo radost. Často se stává, že nám klienti říkají, že nic nepotřebují. Takže povídáním si s nimi se snažíme zjisti, co by je udělalo šťastnějšími," popisuje vedoucí sociálního úseku v krnovském domově pro seniory Sylva Krejčí. Pomáhá také to, že pracovníci znají životní příběh všech klientů a mohou tak spolu vymyslet přání, které bude pro seniora osobní.

Nestačí však pouze sepsat seznam přání. Ke každému je ještě nutno dodat krátký dopis, proč si senior přeje právě tuto věc. „Ten popis slouží pro Ježíškova vnoučata, aby věděli, proč si senior přeje právě nějakou konkrétní věc a zároveň, aby seniora alespoň nějakým způsobem poznali a cítili, že za přáním na obrazovce se skrývá člověk se svým jedinečným příběhem," dodává Krejčí.

Když jsou přání v databázi, nezbývá než čekat, kdo se o přání přihlásí. Dárce pak komunikuje s konkrétním domovem a domluví se, zda předání proběhne osobně či bude zasláno poštou. Osobní předání však poslední dva roky komplikuje koronavirová situace. Loni nebylo možné vůbec a letos jen v některých domovech. „Je to velká škoda a mrzí to všechny. Senioři zase zůstávají odříznuti od světa a lidí, které mají rádi a smutní jsou i dárci. Ti totiž velmi často chtějí předat dárky osobně, poznat se a třeba i zůstat v kontaktu," vysvětluje Štrejbarová.

Z takových osobních setkání se podle ní často tvoří silné příběhy, kdy se zrodí nová přátelství a rodiny. Letos se proto snaží motivovat dárce, aby k balíčku přidali nějaký vzkaz o tom, že jakmile to bude možné, osobně se potkají. „Senior se pak má alespoň na co těšit, a to je pro osamělé lidi velmi důležité," popisuje.

Maličkosti i velké věci

Přání seniorů jsou hodně individuální. Někdo si přeje televizi, jiný zase knížky či sladkosti a nechybí ani přání setkat se slavnými osobnostmi. A někdy stačí ke štěstí opravdové maličkosti. „Měli jsme tady paní, která si každý rok přála grilované kuře. Jiná zase byla dojatá, když ji paní upekla košík zázvorek, protože jí to připomnělo dětství," vypráví vedoucí sociálního úseku v třebíčském domově důchodců Eva Šebová. Někdo zase touží po něčem tak zdánlivě obyčejném, jako je přátelství.

 

Moje spolubydlící má na našem Domově bratra, který jí navštěvuje denně na našem pokoji. Jsem ráda, že se navzájem mají, ale zároveň je mi líto, že za mnou nikdo nechodí. Moc bych si přála nějakou kamarádku, která by mi občas napsala dopis, nebo za mnou přijela na návštěvu. Život je o samotě smutný a prázdný."

Jarka, 60 let

 

V seznamu se často objevují i nákladnější přání, většinou v podobě pomůcek, které jsou pro seniory velmi důležité. „Když si někdo přeje elektrický vozík, často nám nedochází, jak moc mu může změnit život. Přesněji řečeno mu to ten život vrátí, protože na mechanickém vozíku už se sám nikam nedotlačí a najednou má zase možnost sám se pohybovat," říká Štrejbarová.

Takové přání se splnilo třeba panu Václavu z Telče. „Pan Václav si ani nepřál vozík, pouze nové rukavice, protože staré už měl od kol prodřené. No a místo rukavic dostal rovnou skútr. Když jsem mu to říkala, brečel dojetím," vzpomíná Štrejbarová.

Tato nákladnější přání se daří plnit díky dvěma sbírkám, které Ježíškova vnoučata pořádají. Lidí si mohou vybrat a přispět buď přes web Slevomat nebo přímo přes sbírku Ježíškových vnoučat na sbírce Darujeme.

Skok padákem, buchta s Karlem Gottem a setkání s papežem

Za dobu, co projekt běží, tedy od roku 2016 se podařilo splnit spoustu přání, která se na první pohled zdála nesplnitelná. Paní Marie celý svůj život toužila seskočit padákem a to se jí v jejich devadesáti dvou letech díky Ježíškovým vnoučatům podařilo. Dalším příkladem je paní Jiřinka, která si přála setkat se s Karlem Gottem a upéct mu buchtu.

Přání o kterém se v médiích mluví snad nejvíce, je nejspíš to paní Jarmily, která si přála setkat se s papežem a i to se opravdu podařilo. V roce 2018 třiaosmdesátiletá odletěla do Vatikánu, kde se účastnila generální audience papeže Františka, který ji také osobně požehnal. „Povedlo se nám přidat k poutníkům z diecéze z Českých Budějovic, kteří na audienci letěli. Nebyla to jednoduchá cesta, ale celé se to nakonec vydařilo a paní Jarmile se splnil životní sen," vzpomíná na cestu do Itálie Šebová, která Jarmilu doprovázela.

Právě tato neobvyklá, ale přesto splněná přání považuje Štrejbarová za velké věci, které zapůsobí na každého, protože lámou předsudky seniorů, že jejich sen je nemožný.