Nejsme jen ti, co se dívají do mobilů, mladé důležitá témata zajímají, říká iniciátor projektu Načase

Brno - Studentský projekt, který otevírá a snaží se popularizovat důležitá témata jako je finanční gramotnost, globální oteplování, duševní hygiena – to je Načase. Jedná se o cyklus večerních besed a přednášek v Kulturním centru Sibiř v ulici Dukelské v Husovicích. Konají se každou říjnovou středu a první dva listopadové pátky vždy v šest večer. Přestože jsou přednášky určeny primárně pro studenty středních škol, všechny z nich jsou veřejné a s dobrovolným vstupným. Na jednotlivé besedy se můžete předem zaregistrovat na stránkách projektu www.nacase.cz. Více o projektu nám řekl zakladatel iniciativy, osmnáctiletý student Gymnázia Elgartova Jiří Bezoušek.

Jak a proč celý projekt vznikl?

Mně i dalším studentům vadilo, že mezi výukovými předměty chybí důležitá témata jako duševní zdraví, manipulace, finanční gramotnost a spousta dalších, protože na ně není v běžném vyučování prostor. Bylo to někdy na začátku letních prázdnin, kdy jsem svému kamarádovi Danielu Krajíčkovi tento nápad navrhl. Oběma se nám líbil a dával nám smysl, tak jsme začali plánovat. Nejdříve to byla jen hromada únavného mailování a komunikace. Šlo to velmi pomalu, dlouho to bylo jenom na papíře, než se událo něco konkrétního.

Proč považujete tahle témata za důležitá?

Protože se s nimi setkáváme každý den. Spousta lidí kolem mě má nebo mělo ve svém okolí člověka, který měl nějaký vážný duševní problém a netušili, jak se mají zachovat. Stejně tak když dnes otevřeme sociální sítě, snadno se můžeme dostat k docela propracovaným dezinformacím. Nebo je tu problém klimatické změny, který zkrátka nepočká. A podobných témat je mnohem víc…

Co bylo obsahem přednášek, které už proběhly a na jaká témata se zájemci ještě mohou těšit?

První beseda byla o fungování psychologie peněz s finančním poradcem Samuelem Pšejou. Minulý týden jsme měli přednášku od Jiřího Burýška s názvem „Proč dobrovolně volíme diktátory" o osobnostech, které využívají svého postavení nebo autority bílého pláště. Tuto středu se budeme bavit o klimatických změnách s Ondrášem Přibylou. Tu následující se zaměříme na téma duševního zdraví a jak nejlépe pomoci někomu s psychickými problémy, což divákům vysvětlí Marie Polášková a Marta Fišerová. Jako poslední máme naplánované téma dezinformací s datovým novinářem Petrem Junou.

Jak vypadá program jednotlivých přednášek?

Začne se zhruba hodinovým výstupem řečníka, který má svou prezentaci na dané téma. Celá naše zásada je, aby to nebylo jen nudné povídání, snažíme se o interaktivitu přednášek. Pracujeme tedy s různými aplikacemi na chytré telefony, fyzickými pomůckami, videi a podobně. Potom se přesuneme k diskuzi. Prvních pár otázek, které zajímají všechny, položí moderátor, a pak se nechává prostor pro ostatní. Každý má možnost se zeptat na jakoukoliv otázku, dokonce má možnost využít zadávání otázek přes mobilní aplikace, pokud se například stydí. Otázky se pak objeví na promítacím plátně.

Jak jste vybírali účinkující do přednášek?

Vypsali jsme si desítky kandidátů a následně se rozhodovali podle dvou měřítek. Museli to být experti, odborníci v konkrétní oblasti. Zároveň museli o dané problematice umět poutavě mluvit a vědět jak ji vysvětlit, aby tomu rozuměli i lidé, kteří se v těchto tématech běžně nepohybují.

Jak jste určili, že umí dané téma odborník dobře popularizovat?

U některých to bylo snazší, třeba v případě Jiřího Burýška nebo Ondráše Přibyly. Ti mají spoustu obsahu i na internetu, takže jsme shlédli jejich přednášky a dělali podle nich rešerše. U ostatních jsme většinou dali na zkušenosti lidí, kteří s danými odborníky už podobnou akci organizovali. Například organizace Nekrachni, která se zabývá vzděláním mladé generace o finanční gramotnosti, nám doporučila Samuela Pšeju. Taky se nám podařilo domluvit spolupráci i s divadly, například s Divadlem Husa na provázku, se kterým do budoucna připravujeme společný koncept. Zkombinujeme naši besedu či přednášku s jejich konceptem dramatu.

Zmiňoval jste iniciativu Nekrachni. Spolupracujete s nimi nějak blíže? Nebo s jinými organizacemi?

S organizací Nekrachni jsme spolupracovali především na jednom z večerů, konkrétně přednášce o psychologii peněz, kam nám zajistili řečníka již zmiňovaného Samuela Pšeju. Také je pro nás důležitá spolupráce s dalšími středními školami a gymnázii. Taky nás podporovali knihovny, například Knihovna Jiřího Mahena nebo Moravská zemská knihovna.

Kdo celý projekt financuje, když je vstupné dobrovolné?

Projekt je financován z dotací našeho gymnázia. Nicméně nejde o nějak velké částky a ani nemusí. Spousta lidí nás podporuje kvůli tomu, že je ta myšlenka nadchla. Například v Kulturním centru Sibiř, kde přednášky probíhají, neplatíme žádný nájem. Řečníci, které jsme oslovili, si nežádají žádné honoráře. A hlavně všichni, kdo pomáhají s organizací, to dělají dobrovolně.

Jaké jsou reakce na celý projekt?

Ve většině případů nás lidé podporují, ale občas se ozývají i skeptické hlasy. Třeba mi někdo řekl: pěkná myšlenka, ale ti studenti jsou pasivní, oni na takovou akci nebudou chodit, už vůbec ne mimo vyučování. Taky někdy přijde taková ta typická věta, že mladá generace se nezajímá a je jí to jedno. Rozumím těmto obavám, ale chci právě dokázat opak.

Co plánujete do budoucna?

Je spoustu cest, kterými se můžeme ubírat a musíme je pečlivě zvážit. Každopádně bychom chtěli rozšířit spolupráci s dalšími středními školami a gymnázii, a chtěli celý projekt také více propagovat mezi učiteli, kteří můžou našemu cíli zásadně pomoct. Zároveň uvažujeme o tom, že bychom celý ten cyklus přednášek začali pořádat i během vyučování, což samozřejmě vyžaduje více komunikace a domluvy se školami. Setkáváme se totiž dost často s tím, že dnešní středoškoláci mají spoustu různých zájmů a nemůžou se tedy naší akce účastnit, tak jim je přineseme do výuky.