Ústavní soud rozhodl proti firmě, která zneužívala dluhopisy

Brno - Ústavní soud zamítl stížnost společnosti Samarinda SE, která se snažila zvrátit rozhodnutí finančního úřadu ohledně neoprávněného využívání korunových dluhopisů. Firma se pokusila snížit základ daně z příjmů pomocí úroků z těchto dluhopisů, což bylo označeno za zneužití práva. Ústavní soud potvrdil doměření daně a penále ve výši přes 61 milionů korun.

Ústavní soud v úterý zamítl stížnost společnosti Samarinda SE, která se zabývá pronájmem nemovitostí, bytů a nebytových prostor. Společnost se bránila rozhodnutí finančního úřadu a správních soudů. Ty označily její postup při využití takzvaných korunových dluhopisů za zneužití práva. Firma si pomocí úroků z dluhopisů snižovala základ daně z příjmů. Finanční úřad jí proto doměřil daň a penále v celkové výši přes 61 milionů korun. Ústavní soud rozhodnutí nižších soudů potvrdil.

Firma Samarinda vznikla v roce 2012. Ke konci téhož roku vydala korunové dluhopisy ve výši jedné miliardy korun. Všechny dluhopisy nakoupil její jediný akcionář, který se následně stal i jejím jednatelem. Firma mu z dluhopisů každý rok vyplácela úroky ve výši 120 milionů korun a tyto částky si účtovala jako náklad, čímž si snížila základ daně z příjmů právnických osob.

Finanční úřad při kontrole zjistil, že transakce neměly žádný skutečný ekonomický smysl a byly vytvořeny jen kvůli daňové výhodě. Proto doměřil společnosti daň za roky 2013 až 2015 ve výši přes 51 milionů korun a k tomu penále ve přes 10 milionů korun. Firma se odvolala, ale neuspěla. Její žalobu odmítl Městský soud v Praze a kasační stížnost zamítl Nejvyšší správní soud.

Ústavní soud ve svém nálezu uvedl, že soudy neporušily základní práva firmy. „Pouhá možnost jiného výkladu zákona sama o sobě ještě neznamená, že soudy musí zvolit výklad výhodnější pro daňového poplatníka,“ uvedl ústavní soudce Jan Wintr. Dodal, že i přes dnešní výrok Ústavního soudu, je různý výklad znění daňových zákonů možný, pokud se výklad drží v mezích zákona.

Samarinda ve své stížnosti tvrdila, že bylo porušeno její právo na to, aby daně byly ukládány pouze na základě zákona a také právo podnikat. Podle Ústavního soudu ale transakce postrádaly smysl pro firmu samotnou a jejich hlavním cílem bylo získání daňového zvýhodnění a obohacení vlastníka firmy.