Recenze: Láska a mrtvoly v jezeře. Film Falcon Lake ukazuje krásy i bolesti dospívání

První láska je ten nejkrásnější i nejděsivější přízrak –⁠ říká podtitul kanadského indie dramatu Falcon Lake. Film ukazuje krásu, bolest i temnotu, která přichází s přechodem mezi dětstvím a dospělostí.

V českých kinech měl režijní debut Kanaďanky Charlotte Le Bon, kterou může český divák znát jako herečku například ze snímku Anthropoid, premiéru ve čtvrtek. Le Bon si pro svou prvotinu vybrala coming-of-age film (film o dospívání), který ale originálně opletla pavučinou tajemna.

Falcon lake je jezero v kanadské provincii Manitoba, kam třináctiletý Bastien (Joseph Engel) přijíždí z Paříže se svými rodiči a mladším bratrem strávit letní prázdniny. Setkává se u něj s šestnáctiletou Chloé (Sara Montpetit), která má zálibu v duchařině a s Bastienem záhy sdílí příběh jezera, ve kterém je podle ní mrtvé dítě a jeho duch obchází krajinou. Bastien prochází směsicí zmatku a potěšení, když se s Chloé v průběhu filmu sbližuje. Kombinují se tak scény, kdy si Bastien stále ve své dětském duchu například hraje s malým bratrem, s těmi, kde je vtahován do bouřlivého prostředí teenagerů. Víno, cigarety, tráva i první sexuální zážitky Bastiena vítají do nového světa, který sice umí být opojně krásný, ale stejně tak i bolestivý. Přízraky jezera i přízraky dospívání ukazují svoji sílu, před kterou nejde snadno utéct.

Dvojici v hlavních rolích Engelovi a Montpetit jejich role sedly a oba předvedli skvělé výkony, do kterých je snadné se vcítit. Obzvláště pro mladší publikum je tak film silným zážitkem už jenom pro to, že si může prožívat spolu s herci to, co bylo před nedávnem aktuální i pro nás. Obavy z vlastní nedostatečnosti u Chloé, zmatenost Bastiena, momenty jejich přátelství i lehká erotika, to vše dokresluje upřímnost a intimitu, která z celého snímku dýchá. Možná se tohoto efektu podařilo režisérce Le Bon docílit i díky tomu, že stále je poměrně mladá (36 let), či díky jejím vlastním hereckým zkušenostem. Ať už tak, či tak, autentické hraní obou protagonistů je jedním z největších plusů filmu.

Jakkoliv je díky hereckým výkonům sledování po celou dobu příjemným zážitkem, Falcon Lake nepřináší nové objevné myšlenky a dějově není příliš originální. Linka romantického filmu se drží známých postupů. Dva mladí lidé se postupně sbližují, stanou se přáteli a časem jejich vztah získává obrysy lásky, které ale něco stojí v cestě (v tomto případě především věkový rozdíl).

Co ale v tomto ohledu Falcon Lake vykupuje, je umné prolínání žánrů, ke kterému v celé stopáži dochází. Do klasických vzorců jsou totiž vloženy prvky temnoty a tajemna. Samotné prostředí kanadského jezera spolu s okolními lesy navozuje velmi tajuplnou atmosféru, stejně jako opakující se motivy krve, bolesti, či smrti.

Nálada filmu je daná už od prvního snímku, ve kterém vidíme zdánlivě mrtvé tělo na hladině, které se však po chvíli pohne a ukáže se, že jím byla Chloé. Ta si v průběhu filmu ještě několikrát tuto hru na mrtvolu v jezeře zopakuje.

Vše graduje v samotném závěru filmu, který byl sice na můj vkus trochu předvídatelný, na druhou stranu ale chytře doplňuje celkovou mozaiku snímku.

Sečteme-li všechny tyto prvky, místy má u Falcon Lake divák pocity jako při sledování hororu. Díky vhodnému vyvažování romanticko-komediálními aspekty je ale stále dobře stravitelný a skvěle ho to naopak odlišuje od jiných děl svého žánru.

Falcon Lake sice nenadchne originalitou příběhu, ale jeho atmosféra, skvělé herecké výkony a chytré prolínání žánrů vytváří velmi zajímavý filmařský koktejl a také příjemný kinematografický zážitek, který bych doporučila každému, kdo si chce připomenout pocity přechodu do dospělosti, či kdo má chuť na trochu strachu a tajemna.