Muž tančil v sukni mezi odpadky. Recenze divadelní inscenace Black List

Brno - Divadlo Feste uvedlo včera premiéru nové inscenace Alexandry Bolfové s názvem Black List. Představení se uskutečnilo v klubu Šelepka v centru Brna. Spolu s ním také začala nová sezóna Divadla Feste pod názvem Slovenský rok 25. Divadlo se zabývá tabuizovanými, sociálními a politickými tématy.

Představení od začátku přinášelo neotřelý způsob zpracování. Prostřednictvím různých forem podávalo svědectví o pocitech, které v uplynulých letech i současnosti prožívají Slováci žijící v Česku. Osvětlením, hudbou i velkým množstvím rekvizit přibližovalo jejich emoce a situaci v současné době.

 

Dějem provázel hlas ženy, která sdílela svou zkušenost se ztrátou pouta k rodnému Slovensku při životě v České republice. V chladné, tmavé místnosti s pár kužely světla vytvářel hlas atmosféru zpovědi a možná i beznaděje. Po celou dobu také diváci sledovali příběhy dalších osob – Slováka Milana, který se přestěhoval do Prahy a litoval, že své rodiče nechal na Slovensku, Lukáše, který pantomimicky skládal dobrou půlhodinu věž z odpadků, a Magdy, která prostřednictvím historických okének dotvářela kontext situace.

Velkým pozitivem a vtažením do děje byla práce herců s detaily. Magda si svá historická okénka doopravdy nahrávala na svůj telefon, Lukáš vytrvale přeháněl každý svůj pohyb při stavění odpadků na sebe. Ke konci se pak celým sálem rozvoněla polévka, kterou během představení vařili herci na plynové bombě. Pomocí těchto detailů se stal celý výjev zajímavějším a realističtějším. Příjemná byla také struktura představení s několika dílčími katarzemi plnými křiku a zoufalství, které pokaždé ponořily celý sál do několikasekundového ticha. Stejně jako v politické situaci na Slovensku i v představení nebyl jediný zlomový moment, po němž by diváci měli „to nejhorší“ za sebou. Forma dlouhého boje s dílčími vyvrcholeními byla tak více než příhodná.

 

Pozoruhodné bylo také velké množství skrytých poselství a jinotajů během replik postav. Ať už šlo o více zřejmé, jako bylo přeřeknutí jmen Tiso a Fico, nebo ty hlubší, kdy Magda postupně svlékala slovenský kroj, celému výjevu propůjčovaly jistou tajemnost. Co mě místy trochu rušilo, byly až psychedelické výjevy některých scén, zejména Lukášovo sólo s platem od vajec. Záhadou mi také zůstal jeho divoký tanec v již zmíněném slovenském kroji. Celé představení bylo velmi nahuštěné a náročnější na vnímání. Za mě by neuškodilo ubrat na délce klidně o 15 minut.

Představení podle mne analyzuje široké spektrum emocí Slováků, o kterých jako Češi často nemusíme mít povědomí. Jedná se o apel, varování, abychom se včas poučili z minulosti a zabránili politické katastrofě u našich sousedů. Inscenace byla emotivní, místy chaotická, ale o to autentičtější. Další představení z cyklu Slovenský rok 25 bych tak doporučila lidem, kteří se aktivně zajímají o tamní politickou situaci, a těm, kteří se snaží vcítit do našich přátel a blízkých se slovenskými předky.