Za týden jsem uplaval až šedesát kilometrů, říká plavecký rekordman

Brno - Plavání se věnuje už čtrnáct let a je držitelem čtyř českých rekordů v individuálních disciplínách na 100 a 200 metrů prsa na krátkém a dlouhém bazénu. Momentálně má před sebou plavecký rekordman Matěj Zábojník důležité závody. Snaží se překonat časový limit na kvalifikaci na Olympiádu, která se koná toto léto v Paříži.

Od kolika let se věnujete plavání?

Pravidelně trénovat jsem začal ve čtvrté třídě, kdy jsem šel do Zlína na základní sportovní školu. Takže závodně se plavání věnuji asi od devíti let.

 

Proč jste si vybral zrovna plavání?

Dobrá otázka. Jako malý jsem dělal hodně sportů, třeba fotbal nebo basketbal, ale nikdy mě moc týmové sporty nebraly. Navíc mi plavání šlo ze všech sportů nejvíc. Nikdo z rodiny neplaval, takže jsem k tomu v té době neměl žádný vztah nebo predispozice. Jen jsem si s pomocí rodičů vybral jeden sport. Konkrétně jsem jako dítě plaval znak a prsa. Momentálně se specializuji hlavně na 200 metrů prsa.

 

Vaše začátky byly ve Zlíně. Jaký byl přechod do nového prostředí?

Když jsem šel na vysokou školu, tak jsem se spíš rozhodoval podle studia, ne podle plavání. Takže Brno jsem si vybral skrz školu a přizpůsobil tomu plavání. Samotný přechod nebyl vůbec jednoduchý. V Brně se trénuje úplně jinak, než jak jsem byl zvyklý. Ve Zlíně se plavalo 10-15 km za týden a v Brně 50-60 km. Ale i v těžkém období mě to nikdy nepřestalo bavit. Navíc jsem si chtěl trochu užít studentský život, ale velmi rychle jsem narazil a zjistil, že to nepůjde. Každý den totiž máme trénink na šestou ráno.

 

Co Vám na českém plavání nevyhovuje?

V Česku jsou obecně špatné podmínky na profesionální sport a konkrétně na plavání. Máme málo padesátimetrových bazénů a když už jsou, tak se upřednostňuje veřejnost. A navíc jsou drahé pronájmy. Pokaždé, když do Česka dojede plavec ze zahraničí, tak se nestíhá divit v čem tady trénujeme. Když to srovnám, tak i sousední země jako je Polsko nebo Rakousko mají mnohonásobně víc bazénů a lepší podmínky pro tento sport. Takže ve výsledku na ty poměry, co tady máme, je české plavání na docela vysoké úrovni.

 

Kde se teď nacházíte?

Já jsem momentálně na Slovensku na týdenním soustředění v Šamoríně.

 

Jak probíhá takové soustředění na Slovensku?

Jsme v docela profesionálním sportovním centru, které je celé propojené a až do pátku nemusím vůbec vycházet ven, pokud sám nechci. Vše je přizpůsobené sportu. Jídlo máme formou švédských stolů, takže se najíš, kdy potřebuješ a jak moc potřebuješ. Můžeš odjet ranní trénink a jít si lehnout nebo jít na oběd a pak si jít lehnout. Je tady i wellness k regeneraci nebo masáže. Super je, že se nemusím rozptylovat žádným cestováním na bazén nebo aktivitami, které dělám normálně v Brně.

 

Kdy Vás čekají další závody?

Teď se chystáme na začátek dubna, kdy nás čekají větší závody ve Švédsku a pak ze Švédska letíme rovnou do Nizozemí. Na tyto závody se připravujeme hlavně kvůli kvalifikaci na olympiádu. Jsou to důležité události, na které se soustředím, ale třeba v Česku máme teď o víkendu závody v Olomouci a další víkend v Českých Budějovicích.

Váš současný cíl je se dostat na olympiádu, co proto musíte udělat?

V plavání to funguje tak, že máme kvalifikační období, které začalo minulý rok v dubnu a končí tento rok někdy na konci června. My máme v každé disciplíně stanovené časové limity, a když ho překonám, tak jedu na olympiádu. Samozřejmě to musí být na schválených závodech. Momentálně jsem na 200 metrů od limitu sedm desetin, není to moc, ale zadarmo to rozhodně nebude. Navíc by to byl můj nejlepší zaplavaný čas a minulý rok jsem se k tomu ani moc nepřiblížil.

 

Máte v plánu začít trénovat v jiném městě v Česku nebo třeba zkusit zahraničí?

Tohle mi leží v hlavě už nějakou dobu, protože teď skončí olympijský cyklus. A říkám si, co bude dál. U trenéra jsem teď pět let a přemýšlím nad tím, jestli jsme nedosáhli maxima, zda není čas zkusit změnit trenéra a kolektiv. Ale v Česku nejsou úplně možnosti kam bych mohl jít, protože mi ve většině případů nevyhovovala tréninková skupina nebo trenér. Proto spíš přemýšlím nad zahraničím, protože si myslím, že jsem v České republice dosáhl maxima. Ale v cizině se zase narazí na finanční problémy. I když se to nezdá, plavání je dost drahý sport, například dvoutýdenní soustředění může vyjít na 60 000 až 80 000 korun. Je potřeba se v tom dost zlepšit a získat si nějaké sponzory. Právě k tomu by mi pomohla olympiáda. Druhá možnost je si to platit z vlastní kapsy. Zatím to nechávám, jak dopadne olympiáda a pak se budu rozhodovat co dál.

 

Přemýšlel jste i nad tím, jak dlouho se chcete věnovat plavání?

Pokud to zdraví dovolí, tak bych chtěl ještě pokračovat v plavání až do další Olympiády v Los Angeles v roce 2028. Ti nejlepší plavci v mé plavecké disciplíně mají kolem 28-30 let. Já mám 23, takže si myslím, že ještě mám co nabídnout. Samozřejmě záleží na zdraví. Říká se, že je plavání dobré jako rehabilitační sport, ale ne pokud ho děláš na takové úrovni. Nejvíc dostávají zabrat ramena, záda a kolena. Když navíc nedbáš tolik na regeneraci, na fyzioterapie nebo masáže, tak můžeš přijít velmi rychle ke zranění.