Tři artové filmy, nad kterými lze prokrastinovat o zkouškovém
Kultura
Nenápadný půvab buržoazie (1972)
Surrealistický snímek. Mnohem stravitelnější než Buñuelův asi nejznámější film Andaluský pes. Zápletka filmu je prostá – několik přátel se chce sejít na večeři. To se jim však nikdy nepodaří. Každé setkání totiž narušuje série naprosto bizarních událostí – voják vypráví o smrti svého otce, několik hostů pašuje kokain, večeři přeruší návštěva celé jednotky kavalerie kouřící marihuanu či vyjde najevo, že se celá večeře odehrává na jevišti a hosté jsou, aniž by to tušili, aktéry divadelní hry. Postavy popisují své sny, vyprávějí duchařské historky. Podvědomí se dere na povrch, dialogy se točí v kruhu, stávají se čím dál absurdnější. Často není jisté, zda je postava skutečná, či jde jen o přelud. Na tom ale ve výsledku nezáleží. Děj se ani těmito odbočkami a slepými rameny nezadrhává a plynně pokračuje. A jistě, film lze číst i jako kritiku společnosti, popřípadě střední třídy či kapitalismu, alegorii na nesmyslnost bytí, chcete-li. Ale není to nezbytně nutné. Divák má i možnost se pouze nechat unášet dějem, kochat se zvláštními obrazy a sny, sledovat podružné dějové linky či se bavit absurdním humorem.
