Finové působí stydlivě a střeží si svoje soukromí, říká studentka na Erasmu ve Finsku

Příchází období, kdy se studenti chystají na Erasmus v dalším semestru. Studentka druhého ročníku psychologie na Fakultě sociálních studií Adéla Chalupová svůj studijní pobyt právě prožívá na univerzitě ve finském městě Turku.

Proč jsi chtěla na Erasmus zrovna do Finska?

Líbila se mi konkrétně University of Turku a přišly mi zajímavé jejich předměty, protože korespondují s tím, co bych chtěla dělat do budoucna. Lákal mě i ten systém školství. I když jsem upřímně čekala, že to bude více založené na skupinových pracích a projektech a méně učení se z učebnic. Ale myslím si, že to tak je buď na jiných univerzitách, nebo středních školách, protože u nás to úplně neplatí. Ale zase je tady volnější docházka a jsou tu předměty, které jsou třeba jenom jako samostudium.

Je něco, co ti na univerzitě ve Finsku chybí nebo s čím nejsi spokojená?

Co se týče té zkušenosti jenom s tou školou, přijde mi, že mám Masaryčku ještě radši. Na MUNI jsme si s vyučujícími mnohem bližší a je to takové přátelštější. Je to možná i tím, že tady jsem zahraniční student, ale pomalu ani neznáme jména těch vyučujících. Ale to může být jenom mým oborem nebo předměty, které jsem si vybrala. Chybí mi klasické semináře, ty tady třeba nemám vůbec.

Co se týče organizace Erasmu, bylo to pro tebe přehledné?

Všechno je opravdu dobře organizované a vysvětlené jako malým dětem. Před odjezdem pro mě bylo docela stresující, že jsem pořád nevěděla, jestli mám zařízené všechno, abych pak dostala stipendium. Jediné, co se mi nepovedlo, bylo přihlásit se na kolej, přestože jsem na stránkách byla v minutě, co to otevřeli. Já jsem tady jela s tím, že jsem si všechno načetla dopředu, ale když jsem přijela, říkali všechno stejně od začátku. Nemůže se třeba stát, že by si někdo špatně zapsal předměty. Na všechno je dost času a vyučující jsou benevolentní. Bylo možné zapsat si předměty i dávno po ukončení zápisu. A to tak není jen u zahraničních studentů.

Jsou konkrétně ve tvém městě akce pro Erasmus studenty?

Ano, a ty akce jsou úplně skvělé. Každá škola na Erasmu má svou ESN organizaci, která pořádá akce pro studenty. My máme ve městě dvě, protože tady jsou dvě univerzity. Jedna je Åbo, což znamená švédsky Turku, a pak University of Turku. Ty jsou hodně propojené a my si můžeme zapsat předměty z obou těch univerzit. Obě mají svoje ESN a pořádají třeba čtyři akce týdně. Ten studentský život je tady fakt pestrý. Nejsou tu jenom party, ale i večery, kde se hrají hry, cesty do Norska nebo do finského Laplandu na severu. Měli jsme tady třeba i workshop na pole dance.

Jsou ve Finsku nějaké zajímavosti, co se týče studentského života?

Zajímavé je, že všechny fakulty mají ve Finsku různé barvy overalů. Ty se pak nosí na různé party a pak na každé akci nebo výletu můžou studenti dostat nebo koupit si nášivku, kterou si na overal přidělají. Podle toho se pak pozná, kdo kde byl. A další věc je „pirátská jízda“, kterou jsme jeli z Helsinek do Stockholmu, kdy se po cestě posbírali všichni Erasmáci z celého Finska, Estonska, Lotyšska a Litvy. Celkem nás bylo 1400, plulo se na obrovské lodi a celé to byla taková obrovská party.

Co jsi už stihla mimo studium a akce Erasmu zažít?

Byla jsem párkrát v Helsinkách a taky jsme jeli cestu po Finsku. Byli jsme v Tampere a v Jyväskylä. Ale nejvíce mě bavilo spaní v takovém příbytku, které tady jsou různě rozmístěné po lese. Je to vlastně jenom přístřešek a u toho ohniště. Spali jsme tam, i když napad první sníh. Měla jsem dobrý spacák, takže mi nebyla zima.

Jak reaguješ na to, že je teď v zimních měsících ve Finsku nedostatek denního světla?

Tady v Turku je světlo třeba od devíti ráno do tří nebo čtyř odpoledne. Ten den se postupně zkracuje, ale o tolik rozdíl než v Česku to není, protože jsem pořád relativně na jihu. Ale když jsem byla na severu v Laplandu, tak tam byl den třeba jen dvě hodiny. Já osobně nemám pocit, že by to na mě nějak působilo. To je ale možná i tím, že jsme pořád venku a je tady neustále něco zajímavého. Ale přibalila jsem si spoustu vitamínu D, který pravidelně doplňuju. Já jsem za tu tmu asi i ráda, protože je větší šance, že uvidíme polární záři.

A mají ve Finsku obecně problém s nedostatkem světla v zimních měsících?

Když jsem se bavila s Finy, tak říkali, že se na to netěší a štve je to. Ale jinak je podle výzkumů Finsko nejšťastnější národ, takže si nemyslím, že by to na ně působilo nějak extrémně.

Co se týče chladného počasí, je tam znatelně extrémnější než u nás?

Určitě, je tady mnohem větší zima. Teď v tom Laplandu bylo i minus 18 stupňů, bývá ale i minus 30. Tady v Turku bude třeba minus 13 stupňů. Ale dá se to přežít. Já třeba jezdím do školy na kole. Jednak proto, že je to rychlejší a taky mnohem levnější. Je sice sníh, ale snažím se jezdit opatrně.

Jsou lidi ve Finsku jiní? A v čem?

Ano, všichni jsou tady strašně hodní. Ale zároveň na mě nikdo nepromluví sám od sebe. Finové působí hodně stydlivě a střeží si svoje soukromí. Dodržují hodně rozestupy jako my za covidu, ale tady to je úplně běžné. Mají prostě rádi svůj osobní prostor. Zároveň ale rádi pomůžou. Já jsem třeba jednou píchla kolo, seděla jsem venku na zemi a hledala jsem díru v duši. Hned za mnou přišel pán a pomohl mi to opravit. Jsou zkrátka přátelští, ale zároveň samotářští. Není to tak ale u všech. Potkala jsem i Finky, které byly otevřené a hlasité.

A jak je to tam s cenami? Je tam všechno dražší?

To stipendium, které mám skrz Erasmus, rozhodně nestačí. A to mluvím jenom o nájmu a jídle. Celkově tady je všechno skoro jednou tolik dražší. Kafe tady třeba běžně stojí 20 eur. Pomocníkem je určitě menza. Ta vypadá úplně jako restaurace a student tam sežene jídlo za tři eura. To je největší záchrana, protože jídlo v restauracích stojí třeba i 30 eur. Sama jsem tady v restauraci ještě nebyla. Na univerzity tady mají vysoké příspěvky od státu a vybavení a prostory školy jsou opravdu krásné.