Když se naočkuji, bude mi to v Česku k ničemu, říká studentka

Odchod z učeben a knihoven k počítačům a z kolejí zpátky do dětských pokojů potkal na jaře téměř všechny studenty. Kateřinu Baronovou čekalo však kvůli pandemii čekalo ještě něco náročnějšího. Návrat z Velké Británie.

Kateřina se po gymnáziu rozhodla studovat psychologii na univerzitě Greenwich v Londýně. Hned ve druhém semestru však i její studium ovlivnila pandemie. Ani nyní po roce plném komplikací nemá klid. Pokud se nechá naočkovat ve Velké Británii, nebude moci v Česku využít výhod plynoucích z vakcinace. U nás se ale do konce léta vakcíny dočkat nemusí. Děsí se především toho, že se bez ní nebude moci vrátit zpět do Londýna. „Čekala jsem, že po roce života s covidem už budeme na tyto situace připravení, ale přijdu si stejně jako loni v březnu. Znovu řeším, či zůstat v Londýně nebo se vrátit,“ stěžuje si Kateřina.

Tehdy také vůbec nevěděla, co má dělat. Nikdo nic nevěděl a nedokázal jí poradit. Nakonec zvolila bezpečnější variantu – vrátit se domů. S další studentkou z Česka si koupily letenky a čekaly na vyjádření univerzity, zda jim umožní absolvovat zkoušky dálkově. „Hned, jak jsme to zjistily, vypověděly jsme ubytování na kolejích a zabalily věci do krabic. V celém Londýně se začaly zavírat podniky. Naštěstí jsme ale našly jednu samoobslužnou úschovnu, kam jsme vše uložily,“ vysvětluje Kateřina.

Tím její problémy ale neskončily. Většina aerolinek začala omezovat letecká spojení. Kateřině zrušili dva lety za sebou. „Začínala jsem panikařit. Bála jsem se, že nám zruší i třetí let. Zároveň jsme ale nechtěly zbytečně blokovat místa v autobusech, které odvážely domů ostatní Čechy, když už jsme utratily tolik peněz za několik nových letenek,“ tvrdí Kateřina.

Ve stresu nebyla jen Kateřina, ale i její rodina. „Máma byla snad ještě víc vyděšená než já. Byly jsme tak vystresované, že jsme na sebe každý den křičely do telefonu. Bylo to fakt náročný,“ přiznává Kateřina.

Poslední noc před odletem nemohla zamhouřit oči. Při každém pípnutí telefonu se děsila, že jí let opět zrušili. Naštěstí druhý den do letadla s kamarádkou nastoupily a vydaly se na cestu domů.

Dalším úskalím byla karanténa. Kateřina není z Prahy. Její rodina neměla auto, a tak se nemohla dostat domů. „Hygiena mi tvrdila úplně jiné věci než velvyslanectví. Řekli mi, že klidně můžu jet v roušce autobusem,“ kroutí hlavou Kateřina. Cesta domů ale ve výsledku nepřipadala v úvahu. Ubytování v některém ze zavřených hotelů také ne. Nakonec karanténu přečkala u své kamarádky.

Zpět na nultý poledník

Celé léto žila v nejistotě. Bála se, že se nebude moct ke studiu vrátit. Zároveň až téměř do začátku semestru nevěděla, jakou formou se bude studovat – zda prezenčně, nebo online.

Přestože nakonec univerzita definitivně vyhlásila online výuku, Kateřina se rozhodla odletět. „Doma nemám na učení klid, zároveň jsem se bála, že třeba částečně obnoví prezenční výuku a já o ni přijdu. Tak jsem se vrátila,“ vysvětluje Kateřina.

Po částečném návratu do škol alespoň na semináře a celkovém uklidněním pandemické situace Kateřina doufala, že tímhle její patálie končí. „Myslela jsem, že už budu mít klid. To by ale na ministerstvu zdravotnictví musel sedět konečně někdo schopný,“ tvrdí Kateřina. Má totiž možnost nechat se naočkovat ve Velké Británii. Toto očkování však po rozhodnutí ministerstva nebude v Česku platné, a to až do schválení tzv. covidového pasu, který by měl platit pro celou Evropskou unii. „Británie už ale není členem EU. Bojím se, že na celosvětovou variantu budeme čekat hodně dlouho,“ přiznává studentka.

Kateřina dodává, že je za příležitost studovat v Londýně velmi vděčná. Kdyby však věděla, co ji díky pandemii potká, možná by se přece jen rozhodla zůstat v české kotlině.

Situace vysokých škol ve Velké Británii je velmi podobná té u nás. Už druhým semestrem univerzity praktikují tzv. remote learning, což znamená, že se většina výuky odehrává online.