„Jsme tu proto, abychom lidem z trpících zemí dodali sílu.“ Zahraniční studentky na FSS pořádají dobročinné akce

Brno - V sobotu 29. listopadu se od 15 hodin uskuteční v brněnské Káznici a komunitním prostoru Základna Tři Ocásci akce Palestine Fundraising Day. Tu pořádá uskupení Global Lab Brno ve spolupráci s brněnským kolektivem there2care. Za prvním jmenovaným stojí studentky Saran z Thajska a Zun z Vietnamu. V uvolněné atmosféře jsme si povídali o vážných tématech, o sobotní akci, o Global Lab a jejich aktivitách, i o tom, jak se vypořádávají se stresem.

O co vlastně jde a kolik vás v Global Lab je?

Jsme nezisková organizace pořádající různé akce a fundraisingy v Brně a sdružujeme přibližně 45 studentů z Masarykovy univerzity, ať už z Fakulty sociálních studií, nebo Filozofické fakulty. Většina z nás pochází ze zahraničí, ale jsou mezi námi i někteří čeští studenti. Z ciziny jde například o Afghánistán, Myanmar (Barmu), Španělsko nebo Ukrajinu, ale i další země. My dvě, stejně jako velká část lidí z Global Lab, studujeme obor Global Challenges na FSS.

Máme tři týmy - administrativní, jehož součástí jsme i já a Saran. Děláme management, finance nebo PR. Další je mediální tým a logistický tým, který zajišťuje prostory, zabezpečení a výbavu na naše akce. Všichni se potkáváme každé pondělí.

Jak jste začali?

Původně jsme začali jako parta kamarádů, kteří si stěžovali, jak je těžké dostat se mezi české studenty, tak jsme si vytvořili vlastní spolek (směje se). Protože hodně lidí z našeho oboru nemůže jet domů na Vánoce, uspořádali jsme si minulý rok vánoční večírek. To bylo naše první setkání, a tak vlastně začal Global Lab. Byl to úspěch a řekli jsme si "hele, pojďme udělat něco vážného".

O co šlo?

V červnu jsme uspořádali první dobročinný event, a to pro Ukrajinu. Jmenoval se Kino Humanity a pod stejným jménem jsme podobnou akci pořádali na podporu lidí v Myanmaru, Súdánu a teď Palestině. Jak už název napovídá, pouští se filmy, samozřejmě s tématikou dané země, máme diskuze a snažíme se zapojit i kulturu vybraného státu. Právě na ukrajinskou akci jsme například pozvali rappery z Ukrajiny, lidé přinesou a prodávají specifické oblečení dané země a k jídlu máme lokální kuchyni. Chceme tím ukázat i lidskou stránku konfliktů, ukazuje to odolnost těch lidí.

Jak akce dopadla?

Přišlo asi 60 lidí, což náš mile překvapilo a vybralo se okolo 13 tisíc korun. Peníze jsme pak poslali na Člověka v tísni, kteří peníze transparentně využijí v námi vybrané zemi. V říjnu jsme měli Myanmar, kde jsme vybrali 22 tisíc a v listopadu Súdán (vybraná částka ještě nebyla zveřejněna, pozn. red.). Měli jsme z toho velkou radost, na akci Myanmaru byla většina lidí z Barmy, což nás mile překvapilo, stalo se přesně to, co jsme chtěli - propojujeme komunitu!

Když jsme zjišťovali, kolik Súdánců žije v Česku, došli jsme k číslu pouze okolo 70! To nás taky překvapilo.

To je strašně málo! Co váš žene dopředu? Proč to vy osobně děláte?

Hlavní důvod je, že naši kamarádi jsou z těchto zemí a jsou to zároveň země, které v nějakém smyslu opravdu trpí. Chtěli jsme tak pro ně něco udělat, nějak jim pomoct. Říkáme si, že jsme tu proto, abychom jim nějakým způsobem dodali sílu.

Taky to souvisí s našimi kořeny. I když se to nemusí zdát lidem tady, tak Vietnam je takový slabší odvar Číny. Už tam jsem pracovala jako politická aktivistka a mám dvě práce v oboru. Poslední dobou se ale chci více zaměřovat na téma změny klimatu, chci zkusit, co dokážu v téhle sféře. Zajímám se o lidská práva a v Česku jsem cítila velký tlak - žije se tu skvěle, ale v plno zemích jsou příšerné podmínky pro život a já s tím nemůžu nic udělat. Říkala jsem si, že by bylo skvělé propojit tu zábavnou část, kdy jde člověk ven pít nebo tancovat s tím, že utratí nějaké peníze, které pak půjdou na dobrou věc.

Na našem oboru je také hodně lidí se zajímavými příběhy z různých koutů světa a tak jsme poznávali těžké osudy. Za jedním naším kamarádem z Ukrajiny nemohli přijet rodiče, protože je nechtěli pustit přes hranice. K člověku se to pak dostane silně.

Navíc naše (nejen) pondělní scházení je skvělá komunitní věc. Rády ty lidi vídáme. A další příjemný pocit je, že přímo vidíte výsledek své práce. Vím, že jsem udělala, co jsem mohla.

Jak to děláte z finanční stránky?

Podáváme žádosti, zatím jsme podali dvě a obě byly úspěšné. Navíc kluk, který vede naše finanční oddělení je úžasný, rozumí financím a neskutečně nás drží. Známe se s lidmi z festivalu Jeden svět, od kterých si půjčujeme filmy, které pak na akcích promítáme.

A jak už jsme říkaly, peníze, které se na eventech vyberou posíláme do vybraných zemí skrze Člověka v tísni. Také jsme implementovali to, že kdo chce, tak může na našich akcích prodávat tematické oblečení nebo jídlo a 30 % zůstane prodejci, zbylých 70 % Člověku v tísni.

Palestina

Jak byste uvedly vaši blížící se akci Palestine Fundraising Day?

Jsme v kontaktu s palestinskými studentskými skupinami v České republice, hlavně tedy v Brně. Jsou moc milí. Organizujeme to podobně jako předešlé eventy, protože ale musíme registrovat, kdo jmenovitě akci pořádá. Někdo nechce svoje jméno ze strachu zveřejňovat. Je to naprosto pochopitelné - například ve Velké Británii jsou akce na podporu Palestiny zahrnuty v tzv. "terrorist act" a člověk za to může být trestně stíhán.

Tentokrát ale akci pořádáme společně s there2care. Obě naše uskupení chtěla pořádat akci na podporu palestinských lidí ve stejný den, tak jsem spojili síly. Naše část bude od 15 hodin v brněnské Káznici, jejich v Základně Tři Ocásci, také od tří hodin.

there2care

There2care je celkem nový brněnský kolektiv pořádající benefiční eventy a dle svých vlastních slov snažící se pečovat o komunity, které to potřebují.

Na co se můžou návštěvníci těšit?

Součástí budou experimentální filmy z Palestiny, lidé můžou přijít na diskuze nebo workshopy a hudbu i večerní after party. Bude jídlo i sekáč jako při minulých akcích.

Byla příprava náročná?

Zábavné bylo hledat lidi na workshopy, kontaktovat je a objevovat. Časově nejnáročnější bylo sehnat filmy. Režiséry jsme kontaktovali v srpnu a film nám přišel teprve minulý týden. Pak je taky záludné vybrat místo konání akce. Musíme najít, vybrat a zajistit prostor, který se na danou akci nejvíc hodí. Palestinu jsme plánovali a vymýšleli už v době, když jsme připravovali Súdán.

Máme hodně schůzek, máme v tom už systém a řešíme jeden úkol za druhým, hezky postupně. V den akce to bude náročné, to bude řekněme dvanáctihodinová směna. Je zajímavé, že jsme se z toho zatím nezhroutili (směje se). Od září jsme včetně Palestiny zorganizovali pět akcí.

To je určitě stresující. Jak se vy samy vypořádáváte se stresem či možná neustálým přemýšlením nad těmito tématy?

Saran: Během posledního roku občas vybouchnu, ale v poslední době se mi zdá, že jsem taková otupělá. Je to pořád dokola a člověk to neustále vstřebává. Ta otupělost samozřejmě není správná. Jednomu našemu kamarádovi z Myanmaru shořel dům. A reakce? Prakticky žádnou neměl.

Zun: Pomáhá mi přemýšlet nad tím tak, že to dělám pro svoje kamarády a se svými kamarády. Bez nich bych to nemohl dělat. A taky bych nemohla dělat něco, u čeho vím, že tomu nerozumím a nevěděla bych proč to dělám. Já si nemyslím, že bych tím byla otupělá, poslední chvíle, kdy jsem nemohla věřit tomu, co vidím byl letecký záběr ze Súdánu, kde byly i z velké dálky na snímcích vidět obrovské krvavé skvrny po masakrech. Pořád na to myslím.