Potřetí nejlepší Chardonnay světa. Neskutečné, říká vinař z Moravy

Brno - Nejlepší Chardonnay na světě je znovu z jižní Moravy. Vinař Josef Valihrach z Krumvíře již potřetí za deset let zvítězil se svým Chardonnay v celosvětové vinařské soutěži Chardonnay du Monde. Vinařské řemeslo si užívá a vnímá ho i jako hobby. Z úspěchu se těší, ale bere ho s úctou. „Dívám se vzhůru a věřím, že mi něco bylo dáno,“ popisuje s úsměvem.

Vaše Chardonnay je potřetí nejlepším na světě. Jaké máte pocity?

Úspěch je to neskutečný, ale vnímám to s pokorou. Je to velká prestiž, protože Chardonnay du Monde je nejstarší soutěž jedné odrůdy na světě. Navíc je mnohými považována za nejtěžší světové klání. Když jsme to před několika lety poprvé vyhráli, tak to bylo neskutečné. Po letošním vítězství mám podobné pocity. Pořád tomu ještě nevěřím.

Jak soutěž Chardonnay du Monde probíhá?

Soutěž se koná v Burgundsku a přijíždí na ni hodnotitelé z celého světa. Hodnocení trvá tři dny. Běžně se hodnotí dvacetibodovým nebo stobodovým systémem, tedy čím více bodů, tím lepší je víno. V této soutěži se ale vína hodnotí odlišně. Udělují se tam penalizační body. Jednoduše pokud víno není špičkové, tak se neumístí. Naše víno získalo nula bodů, tudíž nedostalo jediný penalizační bod. To je velká rarita a podle mých informací se to za posledních minimálně patnáct let nikomu nepodařilo. Pro zajímavost: i šest trestných bodů znamenalo velkou zlatou medaili. Důležité také je, že pokud hodnotitel posuzuje špatně, tak ho stáhnou. Na hodnocení jsem byl pozván i já, ale musel bych kvůli domluvě umět francouzsky. Nakonec nás tedy zastupuje syn, který se domluví.

Jaký je podle vás recept na úspěch?

Tuto otázku dostávám často, ale nedokážu na ni odpovědět. Je na místě zmínit, že sazenice našeho Chardonnay jsme dovezli z Francie, protože se v Česku vůbec nepěstovalo. Holt asi to soudruhům moc neznělo. Ale asi tou hlavní věcí je, že člověk se tím musí propít a musí mu být něco dané. Na základě toho tomu člověk věnuje maximum.

Jak jste se vlastně rozhodl zúčastnit se celosvětové soutěže?

V Krumvíři bydlí jeden známý, výborný zemědělec, který byl před asi dvaceti lety pozván na tuto soutěž hodnotit. Ten mě přesvědčoval, abych tam poslal svoje Chardonnay. Tak jsem tehdy, před minimálně patnácti lety, svůj vzorek poslal. Nebyla to levná záležitost, protože i s dopravou to vyšlo na dvacet tisíc korun. Organizátoři takové ceny nastavili proto, aby víno neposílal každý. Po první účasti jsme se nakonec umístili v první půlce, což jsme tehdy brali jako velký úspěch. V roce 2014 jsme poprvé vyhráli a dále jsme se umísťovali v první pětce také se sektem, suchým, sladkým nebo i barikovým vínem.

 Kompenzuje organizátor vaše náklady v případě umístění?

Ne, kompenzace žádná nepřijde. Ale já pozvání beru jako prestižní záležitost. U jiných soutěží nám organizátor hradí ubytování, cestu, program a tak dál. U Chardonnay du Monde je to jiné. Vše si platíte sami. Uchovávají si tak vlastně prestiž.

Jak jste se rozhodl stát vinařem?

K vínu měl vztah už můj otec. Když nám bolševici v Krumvíři odváděli dobytek a založili JZD, tak musel pracovat tam a vínu se tak nemohl naplno věnovat. Vyráběl ho v malém, vypěstoval zhruba dvě stě hlav. Poté, co měl úraz, jsem začal ve čtrnácti letech dělat víno já. Odjakživa mě to lákalo a vždy jsem chtěl být vinařem. Očekávání jsem ale měl pochopitelně nižší. Hned po revoluci jsem se osamostatnil a začal naplno vinařit. Baví mě to a beru to jako koníčka, i když někdy toho má člověk dost (smích).

Berete vaše vinařství jako rodinnou firmu nebo plánujete její kapacitu zvětšovat?

Jsme rodinná firma a chci, aby tomu tak bylo. V rodině spolu hodně spolupracujeme a k vínu máme vztah. Bratr má zemědělskou firmu, vlastní vinohrady a my od něho taky odebíráme víno. Synovec vystudoval vinařskou školu a u vína skončil i můj syn. Vzájemně si pomáháme, ale ekonomicky jsme samostatní. Každý máme vlastní firmu, ale ty držíme stále v rodinném kruhu.

Co je nejdůležitější při výrobě kvalitního Chardonnay?

Na to odpovím jednoduše. Moje filosofie je, že by vína měla dostat čas. Chardonnay čas potřebuje. Když s ním začnete pracovat brzy, tak se to musí vyhnat kvasinkami, a to není ono. Čas je opravdu důležitý.

Jaké víno máte nejradši vy sám?

Mé nejoblíbenější je Sauvignon. Někdo sice kopřivovou chuť, jež je pro Sauvignon specifická, nemusí, ale já mám naopak rád, když jde ta kopřiva cítit. Voní jemně, je k chuti a vyhovuje mi. Chardonnay je sice známější, ale je to plnější víno na delší pití. Pro mě je až na druhém místě. Po večerech mám rád i červené. Bílých je sice velká škála, ale Sauvignon je můj favorit.

Mezi hodně specifická vína patří ledové a slámové. Vyrábíte je?

Ledové ano. To jsme začali dělat hned jako druzí v Česku, v roce 1997. Podle zákona by měla být teplota při sběru sedm stupňů pod nulou. Z vlastní zkušenosti, ale můžu říct, že teplota může být klidně i o tři stupně nižší a výsledek je jistější. Posbírá se zmrzlé a dá se na lis. Pak vlastně teče to nejhustší, de-facto samý cukr. Takže výtěžnost je asi 20 procent. Musím ale říct, že zájem o tyto sladší vína upadá. Slámové nevyrábíme.

O vinařích se říká, že pijí víno jako vodu. Kolik vína vypijete denně?

Pravidelně nepiju každý den. Nejraději piju asi sekt, což mi nikdo nevěří. Ten požívám každou denní i noční hodinu, pokud neřídím (smích). Jinak víno si dám rád s někým, ale sám si na to nepotrpím. Ale abstinent určitě nejsem, ožrat se umím (smích).