Přežily válku i textilní sklady. Odborníci řešili osudy synagog

Brno - Na území Česka a Slovenska se v dnešní době nachází kolem tři sta synagog v různém stavu obnovy či ochrany, které plní řadu nejen náboženských funkcí. Konference Bílá místa židovské Moravy a Slovenska pořádaná muzeem Mehrin ve spolupráci s Masarykovou univerzitou otevřela v neděli téma jejich aktuální situace, historie i budoucnosti. Mimo jiné také odkryla migraci židovského obyvatelstva ovlivňující pohraniční kulturní oblast.

Hlavní tématem byl příběh Trenčínské synagogy, který prezentoval na konferenci zakladatel Židovského komunitního muzea v Bratislavě Maroš Borský. Synagoga vstoupila do 21. století s historií výstab a poničení. Byla založena již v roce 1781 a prošla si deportací židovského obyvatelstva za druhé světové války i jeho odchodem do zahraničí po únorovém převratu.

Za komunistického režimu se z ní stal velkosklad textilu. Obnovy díky iniciativě nově vzniklé židovské obce se dočkala roku 2019. Jako kulturní centrum od té doby nabízí expozici židovské historie, prostor pro koncerty nebo čítárnu. „Pro židovské obyvatelstvo je synagoga také vzpomínkou na blízké, kteří zahynuli při holocaustu," zdůraznil Borský. Minulý rok se ji také dostalo opětovného vysvěcení, což otevřelo cestu k brzy plánovaným bohoslužbám.

Na otázku, proč se v některých městech nestaví nové synagogy na místo zaniklých, odpověděla Anna Senčekovcová z Občanského združení Diveristas Culturae. S manželem Richardem se na konferenci věnovala banskobystrické židovské komunitě a osudu rabína Emanuela Lenkeho. „Obec v Banské Bystrici nemá na postavení synagogy patřičné prostředky ani rabína či někoho jiného, kdo by ji mohl vést," vysvětlila. Na místě zničené synagogy vzniká místo ní památník.

Funkce synagog na českém území v dnešní době

Podle dat Kateřiny Hruškové z roku 2022 jsou synagogy nejčastěji využívány třemi způsoby:

• jako různé formy muzeí
• jako křesťanské modlitebny
• jako kulturní centra

V rámci její bakalářské práce vznikla mapa synagog v Česku včetně stavu a funkce.

Dalším místem, na němž se nedochovala ani jedna ze tří původních synagog, je Nové Mesto nad Váhom. Sem přicházeli Židé od druhé poloviny 18. století a před válkou tvořili kolem šedesáti procent obyvatelstva. Důležité je město také díky spojitosti s tajnými uhersko-brodskými převody emigrantů, kteří prchali přes Slovensko před deporty za druhé světové války. „Zachránilo se tímto způsobem až tři sta osob," uvedla historička Eva Kalousková.

Mimo ni se emigraci moravských Židů na Slovensko věnoval pedagog z Žilinské univerzity Ivan Mrva. „Již v 70. letech 17. století se vytvořila komunita v panství Beckov. Později si zřídila hřbitov a obchodovala se vzácným kořením, například se šafránem či zázvorem," přiblížil příběh oblasti západního Slovenska. Dynamické území u hranic Moravy a Slovenska, zahrnující právě zmiňovaná místa Nové Mesto nad Váhom, Beckov, Trenčín či Uherský Brod, byla v těchto letech hospodářsky perspektivní, protože je propojovala královská cesta. To podmiňovalo nejen pohyb zboží, ale i pohyb obyvatel.

Příběh pohybu židovského obyvatelstva prezentoval i historik prostějovského muzea Filip Gregor. Ve svém příspěvku o emigraci slovenských Židů na území Moravy ukázal, že tento pohyb úzce souvisí s tématem synagog, protože nabízí klíč k pochopení jejich rozmístění i dnešního stavu, podmíněného četnými přesuny a deportacemi. Není proto náhodou, že právě tato dvě témata vystupovala v jednotlivých příbězích konference jako univerzální.

Konferenci Bílá místa pořádalo muzeum Mehrin už třetím rokem. V předchozích setkáních se věnovalo vztahů mezi židovskými a křesťanskými komunitami na území Moravy a propojení mezi židovskou Moravou a Vídní. V příštím roce se organizátoři plánují zaměřit nejspíše na Bílá místa židovské Moravy a Polska.