„Nejsem uprchlík, ale člověk.“ Jak se žije mladým Ukrajincům v Česku?

Brno - Když Illia Borzenko přišel v roce 2022 z Doněcku do Česka, musel začít znovu – jeho vzdělání z okupovaného území zde neplatilo. Namísto přirozeného pokračování studia na univerzitě se ocitl zpět na střední škole. Borzenko je jedním z protagonistů dokumentárního filmu „Dumaj, jak tam budeš žít“, uvedeného na festivalu Jeden svět, který sleduje mladé Ukrajince začínající život v nové zemi a výzvy, s nimiž se setkávají mimo samotný přesun.

Návrat do deváté třídy

Illia Borzenko vyrůstal na Donbasu, odkud odešel krátce po začátku války. Důvodem nebyla jen bezpečnostní situace, ale i drastické změny ve vzdělávacím systému.

„Začaly platit ruské předpisy – každý oficiální dokument, od rodného listu po školní vysvědčení, měl být ruský, a Illia by musel získat i ruský pas. Moje máma to nechtěla,“ vysvětluje.

Do Česka tak přišel bez dokončeného vzdělání, které by bylo možné uznat. „Měl jsem jen vysvědčení z deváté třídy. Místo univerzity jsem šel znovu na střední,“ říká. Dnes studuje obor kuchař a připravuje se na maturitu. Přiznává ale, že návrat do školních lavic nebyl jen administrativní problém. „Ztratil jsem několik let. A někdy i motivaci.“

Bariéry pod povrchem jazyka

Podle psycholožky Sofie Berezky, Ph.D., z Kariérního centra, která pracuje s ukrajinskými studenty, podobné potíže nelze vysvětlit jen jazykem nebo byrokracií. „Jazyk je jen nástroj. Skutečná bariéra leží mnohem hlouběji - v pocitu bezpečí a identity,“ říká.

Borzenko si to uvědomuje i ve vlastním studiu. Srovnává svou zkušenost z domova s tou současnou: „V Doněcku byla větší konkurence, měl jsem pocit, že se musím snažit. Tady to někdy chybí.“

Podle Berezky hraje zásadní roli i psychická zátěž, kterou si studenti nesou z války. „Trauma není batoh, který odložíte před přednáškou. Je to stav nervové soustavy, který si nesete všude,“ vysvětluje psycholožka. Takový stav ovlivňuje i běžnou komunikaci. „Student může mít perfektní češtinu, ale strach z chyby nebo z toho, že bude označen jako ‚uprchlík‘, ho paralyzuje,” říká.

Tato zkušenost není izolovaná. Oficiální data ukazují, že v českém školním systému bylo k 31. březnu více než 46 800 ukrajinských žáků a žákyň, což tvoří přes 3 % všech žáků základních a středních škol v zemi – přičemž značná část těchto rodin řeší podobné problémy s adaptací, jazykem i pocitem nejistoty.

Hledání místa v novém světě

Borzenko říká, že začátky v Česku pro něj nebyly ani tak o jazyce, jako spíš o hledání místa mezi lidmi. Nejprve se pohyboval hlavně mezi dalšími Ukrajinci a adaptace na nové prostředí trvala déle, než čekal.

Vedle studia čelí mnoho mladých Ukrajinců i ekonomickému tlaku – to není jen osobní zkušenost Borzenkovy rodiny, ale širší trend na trhu práce. Podle údajů odborných studií a pozorování trhu práce v Česku patří Ukrajinci mezi nejpočetnější pracovní skupiny mezi cizinci a mnoho z nich nachází uplatnění v manuálních nebo nízko kvalifikovaných pozicích, často i pod úrovní své původní kvalifikace.

Výjimkou není ani Borzenkovo okolí. Jeho matka po příjezdu pracovala v manuálních profesích a často narážela na předsudky:
„Říkali jí, že Ukrajinci berou práci Čechům, i když pracovala jako uklízečka,“ vzpomíná student na paradoxní situace, kdy se jeho matka snažila zajistit základní potřeby rodiny, zatímco čelila výčitkám za to, že vykonává profesi, o kterou místní často neměli zájem.

Kufr v hlavě a nejistá budoucnost

Přesto Illia Borzenko plánuje pokračovat ve studiu a do budoucna se chce věnovat japonštině. Nejistota ale zůstává. „Nevím, co bude dál,“ přiznává. Právě nejistota je podle Berezky jedním z hlavních rysů života mladých lidí, kteří utekli před válkou. „Mnozí žijí s ‚kufrem v hlavě‘. Část z nich se snaží zapustit kořeny tady, jiní čekají na návrat domů.“

Podobně to vnímá i Borzenko. Do Doněcku by se chtěl jednou vrátit, ale ne natrvalo. „Je to můj domov. Chci vidět rodinu. Ale žít tam už bych nechtěl,“ říká. Zvažuje různé možnosti - zůstat v Česku, odejít jinam v Evropě, nebo studovat v zahraničí.

Jeho příběh ukazuje, že integrace není jen otázkou jazyka nebo administrativy. Je to proces, ve kterém se prolíná minulost s nejistou budoucností. „Můj život tady je hodně chaotický,“ shrnuje student. „Je to taková kombinace dobrých a špatných věcí.“

Podle psycholožky je ale právě tato zkušenost důkazem mimořádné odolnosti. „Ti mladí lidé jsou neuvěřitelně adaptabilní. Ale i oni potřebují podporu,“ uzavírá Berezka. Illia Borzenko zatím pokračuje dál - mezi studiem, plány a nejistotou. Ne jako uprchlík, ale jako člověk, který se snaží znovu najít své místo.