Film Hej, Češi! zachycuje zmrzačenou Ukrajinu a život za války

Brno - Autentický pohled na válkou zasaženou Ukrajinu nabízí dokument Hej, Češi!, v němž se režisér David Van vydal na humanitární misi. Divákovi umožňuje nahlédnout do života v ukrajinských městech, která jsou denně ostřelována ruskými raketami. Výprava dojede až do Charkova a vylidněného Izjumu. Institut paměti národa v Brně pořádal ve čtvrtek projekci a debatu s autory. Snímek získal i nominaci na Českého lva 2025 za nejlepší krátký film.

Režisér David Van se loni účastnil dvou humanitárních misí na Ukrajinu a při této příležitosti natočil dokumentární film Hej, Češi! Proč se víc neusmíváte?, ve kterém zachycuje realitu každodenního života uvnitř válkou zasažené Ukrajiny a své prožitky z mise. Po promítání následovala debata s Vanem a hercem a humanitárním pracovníkem Šimonem Pliskou, který na mise jezdí už několik let. „Přestal jsem to počítat, ale na misích jsem byl už asi dvacetkrát. Plánuji jezdit, dokud to bude potřeba,“ objasnil. Misi na Ukrajinu vedl novinář Martin Ocknecht, který v organizaci Post Bellum koordinuje sbírku Pomozte Ukrajině s Pamětí národa.

Film diváka postupně provedl několika ukrajinskými městy, kam česká výprava dovezla například sterilní chirurgické nástroje a další materiální pomoc. První zastávkou byl Lvov, včetně místní kliniky Superhumans, která dělá amputace, umělé končetiny a rehabilitace pro zraněné vojáky. „Potkali jsme tam i děti bez končetin, jež zasáhla ruská raketa nebo dron,“ zmínil jeden z účastníků výpravy.

Výprava pokračovala do Kyjeva, Oděsy a měst nejvíce poznamenaných válkou — Charkova a Izjumu. Čím blíž jsou frontě, tím prázdnější jsou silnice a musí být obezřetnější. Pár projíždějících aut jede rychle, nikdo nezastavuje. Většina jsou vojáci v civilních vozech. Z dálky je vidět stoupající tmavý kouř. Fronta je blízko.

Dvacet kilometrů od frontové linie

Izjum je vylidněný. Ruští vojáci zde v prvních měsících války mučili a vraždili civilisty. V lese je i masový hrob, kterým dokument končí. Některá těla se dodnes nepovedlo identifikovat. Rusové na poničených domech nechali vzkaz „Zasloužili jste si to.“ V prázdném Izjumu ale narazí na muže, který se rozhodl vrátit, navzdory tomu, že celé okolí je zaminované.

„Film jsme natáčeli před rokem. Dnes se do Izjumu už nedá vkročit. Muž, kterého jsme tam potkali, musel znovu odejít,“ řekl Van. Výprava v Kyjevě zažila ruský útok 350 dronů a raket, což byl tehdy největší od začátku války. Letos v únoru to bylo 900 dronů. Protiraketový systém je dnes zahlcený, nestíhá sestřelovat.

Každodenní život ve městech

Přestože ukrajinská města čelí ostřelování denně, lidé navštěvují kavárny a restaurace, chodí do práce, nebo se baví hudbou. Zatímco se výprava musela v jeden moment schovávat v metru kvůli vyhlášenému poplachu, ostatní jen čekali na další vlak. „Je to volba mezi životem a přežíváním,“ komentoval Van. Lidé se navzdory válce snaží dál pokračovat v životě. Většina jsou ženy. Muži odešli nebo jsou na frontě.

„Ze záběrů pořízených na misích se postupně vyvinul tento dokument. Viděl jsem v něm potenciál pořádat projekce a vybírat peníze na sbírku pro pomoc Ukrajině,“ vysvětlil Van. Podle Terezy Hladíkové z Paměti národa se letos v zimě v českých sbírkách vybralo dvě stě milionů korun.

Účastníci cesty byli dopředu obeznámeni, co dělat v případě vyhlášeného poplachu nebo zranění. „Realita je ale jiná, než si člověk představuje. Na to, jak se člověk na místě cítí, se připravit nedá,“ sdělil Van.