Kauza Bitcoin ukazuje, že dobré úmysly ne vždy stačí k dobrému konci

Obvinění bývalého ministra spravedlnosti Pavla Blažka společně s jeho náměstkem Radomírem Daňhelem a právníkem dealera Jiříkovského Kárimem Titzem znovu otevírá kauzu Bitcoin, která patří k největším politickým skandálům loňského roku. Jednou z nezodpovězených otázek zůstává, kdo doopravdy kradl a kdo jen myslel na ostatní.

Už je tomu více než rok, co mediální svět vzala útokem kauza Bitcoin. Dala by se označit za staronovou – klasický případ korupce, mlžení a vzájemného nepochopení, jen v nové podobě. Peníze se už neschovávají pod matrace nebo do krabic od vína, postačí notebook či mobil. Na první pohled by se zdálo, že aby došlo k odcizení něčeho, na co si jen ztěžka člověk sáhne, musí být podvod jistě komplikovanější. Neúprosné tempo technologického pokroku však není nic oproti nadčasové fikanosti českého politika, který se naopak zdá být vždy o krok napřed. Možná je tomu tak, protože politik bojující s korupcí tváří v tvář novým technikám nepotřebuje víc, než co mu stačilo vždy – pořádnou dávku altruismu. Té totiž v bitcoinové kauze nalezneme tolik, že by se mohlo zdát, že Česká republika je obdařena těmi nejochotnějšími politiky na světě.

V popředí jako největší altruista stojí samozřejmě bývalý ministr spravedlnosti Pavel Blažek, který viděl v bitcoinech zabavených drogovému dealerovi Tomáši Jiříkovskému především jedinečnou příležitost obohatit český stát penězi z nelegální činnosti. Jak jinak takovou transakci označit, než jako nanejvýše morální, nebo dokonce jako „ultračistou“?

Jako další velký altruista se těsně za Blažkem jeví soudní znalec Jiří Berger. Ten se v den otevírání peněženky s bitcoiny podle tehdejšího Blažkova náměstka Radomíra Daňhela rozhodl, že jej a notáře ušetří zdlouhavého a zbytečného čekání na zprovoznění zastaralé peněženky, které by zabralo až 30 hodin, a tak ji otevřel ještě před jejich příchodem. V tomto obětavém počínání ho doprovázeli i samotný Jiříkovský a jeho právník Kárim Titz, který Bergera za ohleduplnost vůči jeho kolegům finančně odměnil. O tom, že by otevírání zabralo tak moc dlouho, však není nutno pochybovat. Během jednoho dne to bylo evidentně nemožné stihnout, proto se peněženka otevřela už den předešlý. Aby se prověřila její funkčnost a předešlo se možným komplikacím, poslaly se z ní bitcoiny v hodnotě zhruba dvou miliard Jiříkovskému a na další neznámý účet.

Možná by se nic z toho nestalo, kdyby tehdejšího ministra financí Zbyňka Stanjuru včas varoval ředitel jeho kabinetu Filip Benda, který od Ministerstva financí obdržel varování o potenciálním původu bitcoinů a riziku praní špinavých peněz, což však zapomněl Stanjurovi předat. Ten nezapomněl, že chybovat je lidské, ale odpouštět je božské, a tak Bendovi odpustil a místo v kabinetu mu ponechal. V čem je tedy problém? Evidentně v tom, že dobré úmysly ne vždy nesou dobré výsledky. Možná by se nic z toho nestalo, kdyby politici mysleli více na sebe a méně na ostatní.