Boskovický Smrtfest radí, jak žít se smrtí

Boskovice - Do boskovického Prostoru se už posedmé vrátil festival Smrtfest. Návštěvníci měli v pátek a sobotu možnost poslechnout si, jak o smrti mluvit s dětmi, jak souvisí s alternativní spiritualitou nebo jak pečovat o tělo zesnulého.

Zima je na ústupu. Poslední zbytky sněhu tají, teplo slunečních paprsků probouzí dlouho spící půdu a oznamuje příchod jara. Slované toto přechodné období oslavovali vynášením slaměné figuríny, která symbolizovala Moranu – bohyni zimy, podsvětí, změny a také smrti. Boskovický festival Smrtfest připomíná, stejně jako slovanská tradice, že smrt je nedílnou součástí přírody a života každého. Nejde se jí vyhnout, ani ji zničit jako slaměnou figurínu, a proto je potřeba ji brát na vědomí.

Přesně toto vysvětluje obřadnice Gabriela Doubek, když v sobotu v Boskovicích publiku radí, jak o smrti mluvit s dětmi. „Nemusíme dětem o smrti lhát, ani se tomuto tématu vyhýbat. Často si myslíme, že je tím chráníme před strachem, který je ve skutečnosti náš,“ říká. Její argument dokresluje vzpomínkou na to, když se jako dítě nemohla zúčastnit pohřbu jednoho z příbuzných. „Vůbec jsem nechápala proč, byla jsem z toho zmatená,“ vysvětluje. Do její přednášky o tom, jak při loučení s nejbližšími vytvořit prostor také pro děti, vstupuje hlas dítěte, které si v rohu hraje s hračkami. Když se dítě rozhodne jít se podívat přímo k plátnu s projekcí, Doubek nerušeně pokračuje v monologu. „Jen ať si hraje, je to v pořádku,“ uklidňuje maminku, která spěchá pro své dítě.

V podobném duchu pokračují nemocniční interventky Zuzana Adamovská a Alena Balgarová. Radí, jak poskytnout první psychickou pomoc v případě ztráty blízkého člověka. Zdůrazňují, jak důležité je o smrti mluvit, dát průchod všem emocím, které smrt přináší, a nebát se vyjádřit nejistotu. „Když dítěti řeknete, že zesnulý příbuzný šel spát, může mít strach ze spánku a z toho, že se také neprobudí,“ zdůrazňují. Jejich prezentaci doplňuje množství otázek vztahujících se ke konkrétním situacím a bolestným zkušenostem. Ticho, které vyplňuje Prostor, reflektuje váhu a náročnost tématu. „A kdo se stará o vás?“ zazní starostlivý hlas jednoho z posluchačů. Obě interventky s úsměvem vysvětlují, že i pro ně je zřízena podpůrná linka, na kterou mohou zavolat v případě krize.

S vírou na trh?

Téma smrti na hodinu a půl střídá diskuse o alternativní spiritualitě s religionistkou Janou Nenadalovou. Návštěvníkům festivalu předkládá definici alternativní spirituality, kterou následně staví do kontrastu s tradičním náboženstvím. Na příkladech z historie demonstruje její vývoj. Zmiňuje šedesátá léta a experimenty s psychedeliky na amerických univerzitách nebo také zkušenosti s blízkou smrtí. Slovo se vrací k posluchačům, kteří svými dotazy o současných trendech, konspiračních teoriích, odmítání vakcín v covidové pandemii nebo zobrazení násilí a smrti v médiích obohacují počáteční téma. Když Nenadalová zmiňuje promlouvání s duchy zesnulých za peníze jako jeden z trendů alternativní spirituality, z publika zazní sarkastická řečnická otázka, zda je na místě uplatňovat ve spiritualitě tržní principy. Na to celé publikum včetně religionistky reaguje hlasitým smíchem.

Není kam spěchat

Na boskovický Prostor později padá tma a přednáškovou místnost zahaluje šero, které rozbíjejí jen reflektory a jediná svíčka postavená ve výklenku šišatého okna. Abstrakci opět střídá téma smrti v jeho nejkonkrétnějším pojetí. Pečovatelka Marie Císařová návštěvníkům radí, jak nejlépe nakládat s tělem zesnulého. Úvodní řeč se týká nejmenších detailů péče. Radí, jak zesnulému obvázat hlavu, aby se neotvírala čelist, kdy nasadit plenku poté, co se v těle začnou uvolňovat svaly, jak umýt vlasy, nebo kdy je dobré zavolat pohřební službu.

V hromadě rad vyčnívá jedna jako ta nejzásadnější. „Zpomal. Není kam spěchat, není třeba paniky. Jsou před vámi poslední momenty, které můžete strávit s tělem zesnulého. Ty není potřeba prožívat stresem,“ radí posluchačům pečovatelka. „Všechny tyto rady se týkají jen situace, kdy blízký člověk zemře v naší domácnosti,“ ujišťuje se jedna z posluchaček, a pečovatelka jí dává za pravdu. Od toho momentu se téma diskuse mění na pravomoci a praktiky nemocnice a pohřební služby v případě, že příbuzný zemře v nemocnici. „My máme možnost se s nimi rozloučit v nemocnici. Doktoři to ale často nezmíní, a tělo si pak převezme pohřební služba dřív, než to máme šanci stihnout,“ poznamenává rozhořčeně jeden z posluchačů. Ke konci diskuse sdílí rozhořčení celé publikum, když je řeč o obrovských věncích z plastových květů, které mají od ekologie a udržitelnosti velmi daleko.

Smrt bez tabu

Živé rozhovory posluchačů a přednášejících přítomné u každé z přednášek reflektují podstatu boskovického Smrtfestu: konverzace o smrti místo tabu, osvěta místo přehlížení. „Kvůli tomu bych si nemohla vybrat nejlepší moment festivalu, ještě nikdy nebyl takový zájem o všechny body programu,“ říká jedna z organizátorek festivalu Magda Zemánková. Smrtfest ze smrti nedělá strašidlo, ale součást života. Ukazuje, že je lepší se Moraně podívat do očí dřív, než ji pustíme do řeky.