Babiš nevyužívá potenciálu prezidenta Pavla na summitu NATO, říká expert

Brno - Aktuální výdaje vlády na obranu se pohybují okolo dvou procent, což je hluboko pod spojeneckými závazky. „Deficit armády je obrovský a nakumulovaný. Vláda by jej měla řešit nákupy podle vzorů spojenců,“ říká bezpečnostní expert a politolog Zdeněk Kříž z Masarykovy univerzity. V rozhovoru dále popisuje, jak spor vlády s prezidentem o účasti na summitu NATO v Turecku ovlivní pozici Česka, co znamenala čtvrteční návštěva generálního tajemníka NATO v Praze a jaká je budoucnost Severoatlantické aliance.

Zdeněk Kříž

• Bezpečnostní expert a odborník na Severoatlantickou alianci (NATO).
• Zabývá se dějinami mezinárodních vztahů, NATO, evropskou bezpečností a vojenskými konflikty 20. století.
• Působí na Katedře mezinárodních vztahů Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity.
• Je profesorem v oboru politologie.

Minulý týden Česko navštívil generální tajemník NATO Mark Rutte. Co za jeho návštěvou mohlo být?

Diskutuje se o tom, že za návštěvou jsou plány Babišovy vlády ohledně nenavyšování obranných výdajů, tak, jak se Česká republika zavázala. Nemyslím si, že by byl aktuální rozpočet v kapitole ministerstva obrany pro rok 2026 sám o sobě příliš problematický. O detailech se samozřejmě můžeme bavit. Považuji ale za hlavní problém, že Babišova vláda prohlásila, že současný stav je maximem možného. ČR se totiž politicky zavázala do roku 2030 vydávat 3,5 % HDP na obranu plus 1,5 % infrastrukturních investic. To znamená, že pokud by výhledu navyšování výdajů česká vláda neměla vyhovět, tak už je to z hlediska spojenců s největší pravděpodobností problém. Umím si představit, že generální tajemník NATO o tom s Babišem hovořil.

Média spekulovala, jestli nešel Babiš „na kobereček?“ Nebo tím jednáním mohla být běžnější agenda?

Rozhodně bych to neoznačil za něco mimořádného. Chodit na kobereček, tak svět diplomacie není zařízen. Členské státy Severoatlantické aliance mají rozdílné zájmy, rozdílné politiky v mnoha oblastech. Jedním z hlavních úkolů generálního tajemníka NATO je vyjednávat konsensus mezi členskými státy. Je to součástí jeho běžné agendy. Není nic neobvyklého, že objíždí členské státy, jedná s vrcholnými představiteli a snaží se konsensus předjednat před summitem s premiérem.

Kreativní účetnictví v plánech na obranu

Jak se díváte na současný plán investic do obrany? Co lze pochválit a kde jsou rezervy a slabá místa?

V rozpočtové kapitole ministerstva obrany není dopodrobna rozebráno, jaké akviziční projekty, které měly být zahájeny v roce 2026, nebudou realizovány. Z toho, co z otevřených zdrojů víme, by všechny probíhající akvizice měly být rozpočtem pokryty. Plány minulé vlády by měly být realizovány. To je podle mě rozhodně pozitivní. Potom máme samozřejmě otázku deficitu a schopností Armády ČR. Její deficit je obrovský, nakumulovaný a má řadu příčin.

Jaké jsou hlavní důvody deficitu?

Hlavní příčinou je skutečnost, že po skončení studené války se armáda transformovala ve sbor určený spíše k expedičním protipovstaleckým operacím než k vedení symetrického boje proti peer to peer protivníkovi, tedy proti plnohodnotnému nepříteli.

Dále jsou to nízké výdaje na obranu. Ty jsou ale důsledkem cesty transformace, kterou požadovaly Spojené státy po Afghánistánu, kdy potřebovaly od svých spojenců, aby poskytovaly kapacity do daného typu operací. Article five operations (operace kolektivní obrany) byly zatlačeny do pozadí, což je jedním z důvodů, proč má dnes armáda deficity ve všech oblastech.

Jak by mohla podle vás vláda snížit hluboký deficit?

Někdy s jistou mírou nadsázky tvrdím, že pokud koupíme cokoliv, co obvykle kupují naši spojenci a nekoupíme to za výrazně vyšší cenu, nemůžeme udělat chybu, protože máme plné ruce ničeho. Minulé akvizice by měly řešit otázku bojových vozidel pěchoty, dělostřelectva, nadzvukových bojových letounů a tanků.

Zbývá vyřešit otázku protivzdušné obrany, protidronovou obranu, modernizaci systémů velení a řízení a radioelektronický boj. Také je třeba připravit produkční kapacity, aby v případě války český průmysl byl schopen zásobovat ČR drony v nižších a středních váhových kategoriích. Pokud se Babišova vláda zaměří na tyto oblasti, neudělá chybu.

Jak se díváte na zahrnutí výdajů na stavbu infrastruktury a nemocnic do investic na obranu? Je to legitimní taktika nebo „šizení"?

Je to politika. Metodiky výpočtu výdajů na obranu jsou různé. Tyhle výdaje do kapacit dvojího určení, dvojího užití podle některých metodik mohou být zahrnuty, podle jiných ne. Pokud se nepletu, podle standardní alianční metodiky by většinou zahrnuty být neměly. Na druhou stranu to ale není zahrnutí výdajů, které by z hlediska zajišťování obrany ČR byly irelevantní. Je to tzv. kreativní účetnictví. Babišova vláda se snaží alokovat v rozpočtové kapitole ministerstva obrany méně a v jiných, s tím spojených méně finančních prostředků než předešlá vláda, protože obrana pro ni není velkou prioritou, což je však legitimní politické rozhodnutí. Oni to ve volbách říkali a s tímto programem v loňských volbách zvítězili, zahrávají si však s ohněm.

Babiš po schůzce s generálním tajemníkem prohlásil, že Česko udělá vše pro to, aby splňovalo své závazky vůči alianci. Co si pod jeho prohlášení lze představit?

Dovedete si představit situaci, kdy se po návštěvě generálního tajemníka bavili třeba o rozpočtu a o výdajích. To opravdu prohlásil, že ČR neudělá nic. Tak přece svět politiky není zařízen. Co udělá doopravdy, je otázkou. Podle mě se bude snažit udržovat výdaje na obranu někde kolem dvou procent. S největší pravděpodobností nebude usilovat o navýšení výdajů na obranu na ty tři a půl procenta. Ale to je jen moje spekulace.

Vláda neúčastí prezidenta na summitu plýtvá potenciálem

Přesuneme se ještě k pokračujícímu sporu vlády a prezidenta ohledně účasti na summitu v turecké Ankaře. Jak nahlížíte na tento spor a jaké vyústění nebo dopad očekáváte?

Jak to dopadne, nevím. Považuji to za velmi nešťastné. V minulosti nás prezident, který je podle ústavy hlavou státu a reprezentuje stát navenek, na tomto typu akcí zastupoval velmi často. Nemyslím si, že spor napomáhá dobrému jménu ČR v zahraničí a zajišťování bezpečnosti státu.

Vláda však argumentuje ústavou, podle níž za zahraniční politiku zodpovídá výhradně vláda. Navíc argumentují, že prezident Pavel má osobnostní nebo osobní problém s americkým prezidentem Trumpem, který se summitu zúčastní.

V minulosti Česko na fórech zastupoval prezident Miloš Zeman. To znamená, že ČR může zastupovat už v podstatě kdokoliv.

Nelze opomenout zkušenosti prezidenta Pavla, který dříve působil jako předseda Vojenského výboru NATO a má v alianci nadstandardní vazby.

Je to pro ČR velmi nešťastné, protože nevyužívá potenciál, který má. Potenciál menších států není bezbřehý a pokud se dobrovolně zbavuje zmíněné komparativní výhody, není to moudré.

Donald Trump NATO ničí

Francouzský prezident v roce 2019 prohlásil, že NATO je v mozkové smrti. Ale za několik let se geopolitická situace proměnila. Vypukla válka na Ukrajině. Byl znovuzvolen americkým prezidentem Donald Trump, který „působí problémy“. USA je však hlavním garantem Aliance. Jak může spor nebo obecně osobnost Trumpa poškodit fungování NATO včetně jeho akceschopnosti?

Podle mého soudu Trump svou politikou poškodil USA nezvratně, i kdyby po něm přišel nějaký racionálnější politik, který bude chápat, že americká hegemonie bez rozsáhlých spojeneckých závazků je v podstatě nemožná. Mléko už bylo rozlito.

Vidíte i nějaká další rizika?

Z mého úhlu pohledu je mnohem nebezpečnější, že jsou v současné republikánské straně velmi silně zastoupeny proudy, které razí tezi nikoli „Amerika na prvním místě,“ ale „Amerika sama.“ Země, která se rozhodne pro tuto zahraniční politickou strategii, se zcela dobrovolně rozhoduje nebýt hegemonem mezinárodního systému. Pozice hegemona bez rozsáhlé alianční báze, kterou Trump velmi intenzivně, úspěšně a systematicky likviduje, je nemožná.

Rýsují se možné alternativy k Severoatlantické alianci. Jak se díváte na iniciativu jaderného deštníku francouzského prezidenta Macrona, kterým chce odstrašit potenciální hrozby, zejména Rusko? Jedná se o alternativu k NATO, pokud Trump nebo USA z Aliance odejdou?

Pokud se Spojené státy stáhnou ze Severoatlantické aliance, bude podle mého názoru nutné vybudovat jinou institucionální platformu. Jaká by to byla, si zatím neumím představit. Francouzské jaderné záruky nejaderným spojencům jsou zatím ve velmi raném stádiu. Musíme počkat, jaké další informace se v této souvislosti objeví, ale samozřejmě z hlediska vojenských kapacit je Francie o dvě třídy jinde než USA.

Andrej Babiš uvedl, že s francouzským prezidentem jedná o zapojení Česka právě do tohoto jaderného deštníku. Má česko-francouzská spolupráce nějaký potenciál, nebo se opět jedná o politické gesto?

Bylo by nemoudré, kdyby ČR o francouzské nabídce nejednala. Vhodné by bylo vysondovat, jaké jsou francouzské představy, a na základě získaných informací zhodnotit, zda by garance byly pro ČR přínosem, či nikoli.

Celá otázka o jaderných garancích je však do značné míry umělá. Byla by země, která dnes není schopná svým spojencům dodat objednané zbraně, ochotná v jejich prospěch skutečně nasadit svůj jaderný arsenál? Nad tím visí velký otazník.