Paměť nestačí. Film a výstava hledají nový jazyk pro vyprávění o holokaustu

Brno - Jakým způsobem dnes předávat historickou paměť holokaustu, aby se nestala jen vybledlou kapitolou v učebnicích dějepisu? Odpověď na tuto otázku hledal pondělní večer v Moravské zemské knihovně, který propojil projekci dokumentu, literární odkaz a osobní reflexi dcery jednoho z nejvýznamnějších českých spisovatelů, Arnošta Lustiga.

Program večera odstartoval filmem Tvoje slza, můj déšť. Režisérka Eva Lustigová jej začala natáčet v prosinci 2006, kdy její otec slavil osmdesátiny, a pokračovala až do jeho smrti v únoru 2011. Snímek není tradičním chronologickým portrétem slavné osobnosti; jde o mozaiku rozhovorů, v nichž Arnošt Lustig se svým pověstným humorem vzpomíná na bezstarostné dětství, hrůzy koncentračních táborů, život v exilu i celoživotní přátelství s Otou Pavlem. „Člověk je nesmrtelný tak dlouho, dokud vytrvá ve vzpomínce,“ říká ve filmu Lustig s šibalským úsměvem.

Po filmu následovala debata, kde Eva Lustigová vysvětlovala, proč je důležité připomínat si tyto věci i dnes. Na otázku, proč o holokaustu vyprávět skrze literaturu a film, a nikoliv jen prostřednictvím historických dat, odpověděla režisérka citátem z Goetha: „Umění pokračuje tam, kde příroda končí.“ Podle ní historie a fakta často nedokážou vyvolat emoci, která je pro pochopení zásadní. Lustiga nezajímal jen rozsah tragédie, ale především člověk v mezní situaci. Jak může být někdo v jeden moment tou nejvznešenější bytostí a v druhý zabít svého přítele? Právě toto zkoumání lidské povahy činí jeho dílo nadčasovým.

Dnes je Eva Lustigová hlavou Nadačního fondu Arnošta Lustiga a tato práce je pro ni víc než jen povinností. S nadsázkou ho nazývá svým „třetím dítětem“, kterému je teprve pět a půl roku a stále vyžaduje neustálou péči. Do debaty se zapojila i herečka Marta Valešová, členka správní rady fondu, která vyzdvihla Evinu energii. Zdůraznila, jak vzácné je, když potomek dokáže s takovou pokorou a nasazením vracet odkaz svého otce zpět do veřejného prostoru, aniž by tím zastiňoval svou vlastní identitu. Eva totiž po desetiletí budovala vlastní kariéru v mezinárodních organizacích v Ženevě, než se naplno vrátila k otcovu odkazu.

Co je NFAL?

Nadační fond Arnošta Lustiga (NFAL) je umělecko-vzdělávací organizace věnovaná šíření humanismu prostřednictvím odkazu tohoto významného spisovatele. Fond založili jeho dcera Eva a syn Josef symbolicky 21. srpna 2020, ve výroční den okupace Československa. Jejich posláním je pokračovat v otcově úsilí o vytváření lidštějšího světa a skrze literaturu, film i vzdělávací projekty, jako je Knihovna Arnošta Lustiga či výstava Arnoštova cesta, vracet společnosti více, než si od ní brát.

Návštěvníci večera oceňovali především to, jakým způsobem se daří odkaz Arnošta Lustiga aktualizovat. „Fascinuje mě, že i o tak těžkém tématu lze mluvit s takovou vitalitou. Film mi pomohl vnímat autora nejen jako historickou postavu, ale jako člověka, jehož postřehy o lidské povaze jsou platné i dnes,“ poznamenala po besedě návštěvnice Lucie Bočková

Podobně vnímala přesah večera i seniorka Marie Pospíšilová: „Je důležité, že se o tuto paměť stará další generace. Díky nasazení Evy Lustigové ten odkaz nezůstává jen v knihách, ale žije dál v diskusích, které jsou pro nás v dnešní neklidné době velmi potřebné.“

Večer nebyl jen ohlédnutím zpět, ale i připomínkou živých míst, která Lustigův odkaz v Brně uchovávají. V prvním patře knihovny je čtenářům k dispozici nedávno otevřená Knihovna Arnošta Lustiga a v galerii v přízemí je k vidění výstava Arnoštova cesta, která mapuje jeho osud od mládí v Praze až po světové uznání.

Jak zaznělo v závěru besedy, přenášení historické zkušenosti se s odchodem přímých pamětníků mění. Štafetu přebírá literatura a film, které mají ambici oslovit budoucí generace skrze fikci a umělecké ztvárnění – možná s větším odstupem, ale o to silnějším důrazem na nadčasové hodnoty lidskosti a pravdy.